Malpighiovité

Z Multimediaexpo.cz


Banisteriopsis caapi
Byrsonima verbascifolia
Galphimia gracilis
plody Tetrapterys discolor

Malpighiovité (Malpighiaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu malpighiotvaré (Malpighiales).

Obsah

Charakteristika

Stromy, keře, polokeře, byliny i liány se vstřícnými (u některých rodů střídavými) jednoduchými listy, převážně s palisty. Jen výjimečně je přítomen latex. Odění je z charakteristických jednobuněčných vidlicovitých chlupů, jen u několika druhů jsou chlupy hvězdovité. Na řapících nebo na rubové straně listů jsou často žlázky. Čepel listů je celokrajná, celistvá nebo výjimečně laločnatá. Květy jsou souměrné nebo téměř pravidelné, drobné až velké, převážně oboupohlavné, ve vrcholových nebo úžlabních květenstvích. Kalich i koruna jsou složeny z 5 lístků. U amerických druhů i u některých zástupců z tropů Starého světa jsou na kališních lístcích charakteristické žlázky produkující olej. Květy jsou bez nektaru. Korunní lístky jsou nejčastěji žluté, růžové nebo bílé, na vrcholu většinou brvité, zubaté nebo roztřepené a mají charakteristický lžicovitý tvar. Tyčinek je nejčastěji 10, zřídka méně nebo až 15. Vyrůstají na receptákulu mezi semeníkem a korunními lístky. Semeník je svrchní, srostlý ze 3 (výjimečně 2 nebo 4) plodolistů. V každém plodolistu je jediné vajíčko. Čnělky jsou obvykle volné a v počtu odpovídajícím počtu plodolistů, u některých rodů jsou spojené nebo je jejich počet redukován. Plodem je bobule, peckovice, oříšek nebo schizokarp, rozpadající se na jednotlivé díly (merikarpia). Suché plody mají často nápadná křídla nebo štětiny. Semena jsou bez endospermu.

Čeleď zahrnuje asi 1250 druhů v 68 rodech. Vyskytuje se v tropech celého světa s četnými přesahy do subtropických oblastí. Centrem druhové diversity je tropická Amerika. Nejvíce druhů se vyskytuje v Brazílii.

V tropech rostou zástupci čeledi v různých biotopech, na savanách a v keřovité vegetaci jsou však běžnější než například v deštném lese. Několik druhů je uzpůsobeno růstu v pouštním prostředí. Jen zřídka rostou ve vyšších nadmořských výškách.

Američí zástupci čeledi jsou opylováni včelami sbírajícími olej. Tomuto způsobu opylení je uzpůsobena morfologie květů. Včely olej sbírají pro výživu larev, smíchají jej s pylem a plní s ním komůrky pláství. Lžicovitý tvar korunních lístků usnadňuje včelám proniknutí ke kalichu. Ty druhy, které nemají na kalichu olejové žlázky, nabízejí opylovačům jen pyl.

Podle dnešních domněnek se malpighiovité rozšířily do Starého světa z amerického kontinentu. Protože se sem společně s nimi nedostaly také včely sbírající olej, došlo u rostlin ve Starém světě k druhotné redukci kališních žlázek.

Suché plody malpighiovitých mají často nápadná křídla nebo štětiny a jsou šířeny větrem. Semena z dužnatých plodů jsou šířena především ptáky. Několik amazonských druhů, rostoucích na březích vodních toků, má hladké plody obsahující vzduchové pletivo (aerenchym), které jsou šířeny vodou. Droboučké suché a hladké plody některých rodů jsou šířené pravděpodobně větrem nebo dešťovou vodou.

Taxonomie

Cronquist i Dahlgren řadili čeleď malpighiovité do řádu vítodotvaré (Polygalales). Pozdější výzkumy tuto souvztažnost nepotvrdily.

V systému APG je čeleď malpighiovité řazena v obsažném řádu malpighiotvaré (Malpighiales), přičemž sesterskou skupinou je podle kladogramů čeleď úporovité (Elatinaceae).

Podle současného pojetí je čeleď členěna na 2 podčeledi: Malpighioideae a Byrsonimoideae.

Využití

Stromy a keře z rodů Bunchosia, Byrsonima a Malpighia jsou v tropické Americe hojně pěstovány v zahradách pro drobné ovoce. Kyselé nevelké plody Malpighia glabra, zvané barbadoská třešeň, mají enormně vysoký obsah vitaminu C (v dužnině až 5 %). Strom Byrsonima crassifolia, pocházející ze střední Ameriky a v Latinské Americe běžně pěstovaný, poskytuje oblíbené ovoce zvané nance, podobné žlutým třešním. Druh Bunchosia glandulifera, poskytující velmi chutné plody velikosti malé švestky, je dlouhodobě pěstován jihoamerickými indiány a jeho původní populace vůbec nejsou známy.

Mnoho druhů malpighiovitých je v tropech pěstováno jako ozdobné rostliny, např. Galphimia gracilis, Malpighia coccigera, Stigmaphyllon ciliatum a S. floribundum, Hiptage benghalensis a Tristellateia australasiae. Strom Lophantera lactescens, známý jen z malého území ve východní Amazonii, je v Brazílii pro dlouhá květenství žlutých květů a odolnost proti znečištění oblíbeným pouličním stromem.

Liána Banisteriopsis caapi, kultivovaná původními obyvateli západních oblastí Amazonie, slouží spolu s příbuznou liánou Diplopterys cabrerana jako jedna z hlavních složek silně halucinogenní substance známé jako ayahuasca, yagé nebo caapi.

Seznam rodů

Acmanthera, Acridocarpus, Aspicarpa, Aspidopterys, Banisteriopsis, Barnebya, Blepharandra, Brachylophon, Bunchosia, Burdachia, Byrsonima, Callaeum, Calyptostylis, Camarea, Caucanthus, Clonodia, Coleostachys, Cordobia, Diacidia, Dicella, Digoniopterys, Dinemagonum, Dinemandra, Diplopterys, Echinopterys, Ectopopterys, Flabellaria, Flabellariopsis, Gallardoa, Galphimia, Gaudichaudia, Glandonia, Heladena, Henleophytum, Heteropterys, Hiptage, Hiraea, Janusia, Jubelina, Lasiocarpus, Lophanthera, Lophopterys, Malpighia, Mascagnia, Mcvaughia, Mezia, Microsteira, Mionandra, Peixotoa, Peregrina, Philgamia, Pterandra, Ptilochaeta, Rhynchophora, Spachea, Sphedamnocarpus, Stigmaphyllon, Tetrapterys, Thryallis, Triaspis, Tricomaria, Triopterys, Tristellateia, Verrucularia

Literatura

  • Davis, C. C., and W. R. Anderson. 2010. A complete phylogeny of Malpighiaceae inferred from nucleotide sequence data and morphology. American Journal of Botany 97: 2031–2048.
  • Judd et al. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. 2. ed. Sinauer Associates Inc, 2002. ISBN 9780878934034.
  • Smith N. et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton Univ. Press, 2003. ISBN 0691116946.
  • Gentry A.H. Wooden Plants of Northwest South America. Chicago: The Univ. of Chicago Press, 1996. ISBN 0226289435.
  • Berry P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. VI). Timber Press, 2001. ISBN 0-915279-81-9
  • Valíček P. et al. Užitkové rostliny tropů a subtropů. 2. vyd. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.
  • Nowak B., Schulzová B. Tropické plody. Knižní Klub, 2002. ISBN 80-242-1653-1.

Externí odkazy


Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Malpighiovit%C3%A9“