Martin B-26 Marauder

Z Multimediaexpo.cz

Martin B-26 Marauder
Image:B-26 Marauder.jpg
Martin B-26 Marauder
Základní charakteristika
Určení bombardér
Výrobce Glenn L. Martin Company
Konstruktér Peyton M. Magruder
První let 25. listopadu 1940
Zařazen 1941
Vyřazen
Výroba 1941-1945
Vyrobeno 5288 ks[1]
Varianty
Uživatel USAAF

Martin B-26 Marauder byl americký střední bombardovací letoun užívaný za druhé světové války. Byl moderně vybaven, avšak pro nezkušené piloty obtížně zvládatelný. Proto dostal nelichotivé přezdívky, jako byly např. Martin Murderer, The Flying Coffin, One-Way Ticket či (patrně nejznámější) The Widow Maker (výrobce vdov).

Obsah

Vývoj

Počátky vývoje tohoto letounu sahají do začátku roku 1939, kdy u firmy Glenn L. Martin začal na základě oběžníku 39-640 začaly první práce na projektu Model 179. V červenci 1939 letectvo projekt schválilo, a již 10. srpna firma měla v kapse smlouvu na stavbu prvních 201 strojů B-26 (ty dostaly přidělena sériová čísla 40-1361 až 40-1561), bez stavby prototypu; podobný postup, tedy objednat stroj „přímo z prkna“, kvůli časové tísni v již zjevně se blížící válce, v několika případech zvolili i Britové. První stroj (s/n 40-1361) vzlétl 25. listopadu 1940, ovšem již k 28. září 1940 firma měla kontrakty na stavbu více než 1100 letounů! Vyzbrojování útvarů těmito stroji započalo roku 1941. V důsledku toho, že k sériové výrobě došlo bez zalétání prototypu, docházelo k častým haváriím, které vyvolávaly v řadách pilotů značnou nedůvěru a B-26 si kvůli tomu zasloužily řadu nelichotivých přezdívek. U dalších obměn se podařilo počáteční obtíže odstranit. Celkem bylo vyrobeno 5288 kusů (počty celkem vyrobených Marauderů se v různých pramenech liší, lze nalézt také číslo 5157, či 4708 strojů).

Bojové použití

Do konce roku 1942 působily Maraudery výhradně na pacifickém válčišti, kde byly používány jako torpédové letouny. Od února 1943 začaly ze základen ve Velké Británii bombardovat cíle v západní Evropě (především cíle v okupovaném Nizozemsku, Belgii a Francii) a posléze se staly nejrozšířenějšími středními bombardovacími letouny v Evropě. Kromě amerického letectva mělo B-26 ve výzbroji i britské bombardovací letectvo (522 ks). Celkový počet ztrát, který činil u letounů B-26 do konce války 0,5% bojových vzletů, je příznivější, než u jakéhokoliv jiného amerického bombardéru (podle údajů z evropského bojiště to bylo 0,701% — Maraudery amerického USAAF v Evropě provedly 129 943 bojových vzletů, přitom bylo ztraceno 911 strojů). Maradeury byly vyřazeny z vojenské služby v roce 1948 a používány k civilním účelům.

Hlavní technické údaje

B-26G

  • Osádka: 7 mužů
  • Rozpětí: 21,64 m
  • Délka: 17,70 m
  • Výška: 6,55 m
  • Nosná plocha: 61,13 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 10 886 kg
  • Vzletová hmotnost: 16 782 kg
  • Maximální rychlost: 463 km/h
  • Cestovní rychlost: 347 km/h
  • Dostup: 6400 m
  • Dolet: 1850 km

Pohonná jednotka

Výzbroj

  • 11 × kulomet ráže 12,7 mm
  • 1814 kg pum




Chybná citace Nalezena značka <ref> bez příslušné značky <references/>.