Novičok

Z Multimediaexpo.cz

Novičok [novichok, newcomer, новичок, nováček] je takřka nejznámější bojovou otravnou látkou třetí generace, přestože – nebo možná právě proto, že – se o ní takřka nic neví. Této látce (nebo spíše skupině látek) se připisují již takřka legendární vlastnosti.

Historie

Historie výzkumu bojových otravných látek začala v Sovětském svazu již v průběhu první světové války. Jednalo se o bojové otravné látky první generace dusivé a zpuchýřující. Po skončení druhé světové války Sovětský svaz získal velkou část rozvinutého německého výzkumu nervově paralytických látek a rovněž i ukořistil velké množství samotných látek (převážně velké zásoby tabunu – takřka dvanáct tisíc tun) a prekurzorů. To odstartovalo Sovětský výzkum nervově paralytických látek a i pozdější hlavní zaměření v tomto směru výzkumu.

Kromě zpracování samotného tabunu, byly v prvních letech tohoto výzkumu vyvinuty látky sarin (vyráběný od roku 1959 pod kódovým označením R-35) a soman (vyráběný výhradně v SSSR jako látka s obdobnými vlastnostmi jako Americká IVA. Soman nesl kódové označení R-55). Ovšem tehdejší intenzivní výzkum vyvrcholil až objevem látky Vx označované jako „Sovětská látka V“ a nesoucí označení R-33. Po několik následujících desetiletí se předpokládalo, že látka má totožně složení s americkou látkou VX, až roku 1991 bylo zjištěno skutečné složení ruské látky: S-(2-diethylamino)ethyl-O-isobuthylmethylfosfonothionát.

Zásadním převratem v Sovětském výzkumu bojových otravných látek se stal Projekt Foliant. Na základě usnesení ÚV KSSS ze dne 8. června 1973 zahájil Sovětský svaz speciální program Foliant. Projekt byl ukončen až na začátku devadesátých let. Záminkou pro spuštění projektu bylo masové užití Americké armády oeganofosforových defoliantů pro decimování vegetace v Indočíně. V tomto směru ovšem dosáhl Sovětský výzkum vrcholu již v polovině šedesátých let vývojem nejúčinnější receptury Agenta Orange. Další výzkum dvousetčlenného týmu se již zabýval skutečným i když neoficiálním důvodem programu Foliant – vývojem třetí generace bojových otravných látek na bázi organofosfátů. Existují dohady, že dalším směrem projektu Foliant měl být vývoj výrobních postupů bojových otravných látek z prekurzorů užitých v běžné chemické výrobě (pro možnost výroby bojových otravných látek ve spřátelených továrnách na území nepřítele…).

V osmdesátých letech již výzkum přinesl dvě zcela nové chemické látky odvozené od dosud známých nervově paralytických látek. Jednalo se o A-230, A-232 a A-234 (podle některých zdrojů se k této skupině řadí i jakási látka P33). Tyto látky s odsud neznámým složením daly posléze vzniknout řadě binární munice označované souhrnným názvem „novičok“. Projekt vývoje technologie binární munice byl schválen ÚV KSSS a Radou ministru SSSR usnesením č. 844-186 dne 6. října 1989. Ještě téhož roku spařila světlo světa první oficiální binární receptura s názvem novičok-5. Novičok-5 byl pravděpodobně založen na látce A-232 a v roce 1989 jej bylo vyrobeno 5-10 tun ve Volgogradu. V roce 1990 zavedla Sovětská armáda recepturu novičok-X (jiné zdroje uvádí název novičok +), který ještě převyšoval vlastnosti novičkou-5. Téhož roku však Sovětské laboratoře vydaly ještě binární recepturu novičkou-7 vzniklé údajně z látky R-33 (VX) a která údajně vykazovala stejné vlastnosti, ale již desetinásobnou toxicitu oproti somanu (či látce IVA). V příštích letech byly připraveny ještě receptury novičok-8 a novičok-9, ale ty již neopustily stěny laboratoře.

Za to, že svět vůbec má povědomí o jakýchsi novičokách vděčíme článku v Moskevských novinách, jejichž autorové jsou Lev Fedorov a Vil Myrzayanov. Druhý jmenovaný si tento bohulibý čin dokonce i odseděl ve vězení jakožto vlastizradu.

Vlastnosti

Novičoky jsou látky organofosoforového původu vycházející pravděpodobně z látek VX, sarinu, A-230, A-232 a A-234. Přesné složení novičoků není známo a je podrobené utajení, složení látek z nichž novičoky vycházejí však známé je.

[1]

(jiné zdroje předkládají informaci, že A-234 je ethylesterem látky A-232)


O vlastnostech novičoků kolují takřka jen legendy. Má se jednat o obecně bezbarvé kapaliny bez zápachu, jež je možné uvést do plynného stavu, ale nejlepších účinků je údajně dosaženo, je-li rozprášen jako ultra jemný prášek. Mají vykazovat poměrně dobrou stabilitu ve venkovním prostředí. Do lidského organismu se může dostat všemi branami vstupu.

Je pravděpodobné, že je binární munice novičoků tvořena ze dvou netoxických látek, které až po smíchání a vzájemné reakci vytvoří samotnou bojovou otravnou látku. Z toho ovšem rovněž vyplývá, že jak na látky A-230, A-232 a A-234, tak na z nich vzniklé novičoky se nevztahuje Úmluva o chemických zbraních (CWC).

Co se týče účinku na lidský organismus, se dají novičoky svým inhibujícím účinkem na acetylcholinesterázu zařadit mezi nervově paralytické látky. Svou účinností však převyšují kupříkladu látku VX až desetkrát. Jejich účinek na ACHE je velmi rychlý a pomocí modifikované cholinesterové reakce, využívající působení oximových reaktivátorů na enzym inhibitorový komplex, se v antidotní léčbě nedosahuje výraznějších úspěchů. Novičoky údajně napadají genový fond a tak hrozí předávání poškození plynem z generace na generaci. Jedná se o silné inhibitory ACHE – optimistický fakt z toho vyplývající je, že pravděpodobně je možná detekce metodami založenými na acetylcholinové reakci (průkazníkové trubičky, detektory). Rovněž z předpokládané struktury vyplývá, že bude možno nukleofilně substituční reakcí uvolnit a detekovat chloridové a fluoridové ionty. Po vypracování přesných průkazných metod tak bude poměrně dobře možné novičoky jak detekovat, tak odlišit od ostatních nervově paralytických látek, je však nutné se zaměřit na vyšší citlivost detektorů z důvodu výrazně větší toxicity novičoků oproti látkám druhé generace.

Je známý fakt, že novičoky snadno překonávají protichemickou ochranu – pronikají jak pryžovým těsněním, tak filtry z aktivního uhlí nevykazují přílišnou úspěšnost při sorpci zamořeného vzduchu. Jsou silně korosivní. Při speciálním testování novičoků v polygonu Nukus na náhorní plošině Ustjurt v Kara-Kalpakské republice (Uzbekistán) byly jejich vlastnosti při extrémních podmínkách označeny jako úspěšné.

Existuje teorie, že novičok má údajně na svědomí i syndrom války v Perském zálivu. Tato informace však byla popřena i samotným Myrzayanovem.

Podle dalšího zdroje byly testovány subchronické účinky miniaturních dávek novičkou na lidský organismus. Testu se účastnilo 30 - 40 lidí a probíhal 2 – 3 měsíce. Prvotní efekt bylo zlepšení střeleckých dovedností (?). Po několika týdnech začalo docházet ke ztrátě pigmentu, metabolickým škodám, poškození plic a trávicím problémům. Jedná se o silně neověřenou informaci.

Další informace hovoří o tom, že se Novičoky nacházely i ve výzbroji Íránské armády.


Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Novi%C4%8Dok“