V pátek 26. dubna 2024 začala naše nová
a velká série soutěží o nejlepší webovou stránku !!
Proto neváhejte a začněte rychle soutěžit o lákavé ceny !!

Pohádka

Z Multimediaexpo.cz

Název odkazu
Obraz Matky Husy, jak čte pohádky: Gustave Doré

Pohádka (někdy též báchorka) je obvykle krátký epický fiktivní příběh ve kterém se ve většině případů objevují smyšlené bytosti, jako například (skřítci, víly, nebo draci).

Původem se jedná o lidový žánr, nejčastěji psaný v próze. V moderní době se termín pohádka vžil také pro příběhy, které končí neobyčejně šťastně "pohádkovým" romantickým koncem.

Původně nebyly příběhy, které bychom dnes nazvali pohádkami samostatný žánr. Pohádky jako samostatný žánr vyčlenili až spisovatelé v období renesance. Tento termín byl následně pevně ukotven díly mnoha literátů.

O pohádkách panuje značně zkreslená představa, že byly určeny dětem a že musí vždy dobře končit. Takové představy se nezakládají na pravdě, neboť je známa celá řada (nejen autorských) pohádek, jejichž konec nelze označit za dobrý a vůbec nebyly určeny dětem. Tyto pohádky byly jakýmsi vzorovým příběhem o lidských vlastnostech, tyto pohádky byly vyprávěny, když šly děti spát.


Obvyklým záměrem pohádky je pobavení, či poučení čtenáře. Za tímto účelem je často využíváno fantaskních světů.

Obsah

Folklorní pohádky

Folklórní pohádky jsou útvar lidové slovesnosti, ústním podáním tak prošly celou řadou různých změn.

Lidové pohádky jsou žánrem lidové slovesnosti a patří k nejstarším a nejrozšířenějším formám ústní slovesnosti. Každý národ, ale i menší socioskupiny, odrážel svůj způsob života, vztahy dobra a zla, ve fiktivním či fantastickém příběhu, satiricky alebo humorně, kde hrdinové překonali útlak, bídu a chudobu a svou dobrosrdečností a mravností vítězí nad zlem, úklady lidí a draků...

Specifikem českých pohádek je to, že v zlo je v nich málokdy zničeno, ale je napraveno.

Zajímavostí folklórních pohádek je, že v různých světových kulturách mají podobné rysy i přesto, že je téměř vyloučen kontakt těchto kultur. Podobné pohádky tak byly nalezeny v podání indiánských kmenů, u Arabů, ale i v Evropě. Podobnost Evropských a Asijských pohádek není příliš zarážející, tyto mohly cestovat s obchodníky, či vojáky, zvláštní je však podobnost pohádek euroasijských a indiánských. Prakticky lze říci, že existují dva základní pohledy na tento stav:

  1. Archetypální teorie - podle této teorie lidé v určitých situacích jednají v podstatě stejně, tudíž vymýšlí i podobné příběhy.
  2. teorie migrace pohádek - zde tato shoda bývá vysvětlována, tím že předci indiánů si již základy těchto pohádek vzali sebou při stěhování do Ameriky.

Folklorní pohádky byly často předváděny formou domácího divadla, o provedení těchto soukromých představení bohužel neexistují téměř žádné zprávy.

Autorské pohádky

Autorské pohádky rozhodně nejsou pouze doménou poslední doby, tyto pohádky vznikaly již ve středověku, nejčastěji zpracováním nějakého známého díla. Ve středověku takto byla zpracovávána např. rytířská epika, děj byl pouze přenesen do jiného - prostého - prostředí,

Do autorských pohádek je potřeba započítávat i tzv. divadelní a filmové pohádky, neboť zpravidla došlo k zásadnímu narušení původního příběhu a původní smysl pohádky často ustupuje záměru zpracovatele (např. Josef Kajetán Tyl - obrození)

Ve dvacátém století se tvorba pohádek komercializuje, dochází tak místy k směřování k poutavosti a zábavnosti na úkor hlubšího příběhu a poučnosti.

Základní témata

Základním motivem pohádek bývá obvykle boj dobra se zlem, pohádky určené dětem končívají většinou vítězstvím dobra. Dobro i zlo bývá povětšinou zosobněno do nějakých fantaskních bytostí, které mívají velmi vyhraněné vlastnosti. Pohádky určené dospělému publiku byly často velice hrubé, velmi často s erotickým podtextem (např. Podkrušnohoří), nebo dokonce přímo s erotickým jevem. Tyto pohádky velmi často zasahovaly až do mýtů, nebo reagovaly na drastické situace (např. vyplenění kraje, neúroda).

Pro dospělé jsou také určeny různé variace pohádek: například spisovatelka Angela Carterová ve svých povídkách zdůraznila v u pohádkových motivů sexuální podtext. V jejím podání pak třináctiletá Karkula ve Společenství vlků svede vlkodlaka, aby si zachránila život, nebo se Modrovousova manželka osvobodí coby týraná žena. Parodií na pohádky je pak Shrek nebo Princezna nevěsta Williama Goldmana.

Dalším častým motivem, je motiv daleké cesty, jejímž záměrem může být zisk slávy, či bohatství. Muž je většinou stavěn do pozice hlavního hrdiny, žena naopak do pozice postavy, které je nějakým způsobem ubližováno a potřebuje pomoc právě hlavního hrdiny.

John Bauer: trollové a princezna ze sbírky švédských pohádek.
Modrovous předává své ženě klíč od třinácté komnaty.


Interpretace

Mnoho variant pohádek, zvláště ty určené pro děti, v sobě mají obsažen morální apel. Jsou jakýmsi návodem pro děti, jak rozlišit dobro a zlo a jak si s mini poradit. Až některé moderní pohádky se spoléhají jen na barvitý a víceméně prázdný děj bez ponaučení. Fantastické motivy pohádek ale v minulosti nebyly pouhou ozdobou, měly svůj symbolický význam, často právě morální.

Charles Perrault například vtěsnal do pohádky Popelka jeden z takových apelů, který ale úplně morální není. Popelka shledá, že její krása a charakter jsou zbytečné, kdyby neměla kmotřičku - což reflektuje důležitost sociální vazeb.[1]

Mnoho pohádek bylo podrobeno Freudovské psychoanalýze, Jungovské analytické psychologii a dalším psychologickým analýzám, aniž by se některá z interpretací ujala jako definitivní. Tyto analýzy byly kritizovány za to, že přikládály příliš velký význam motivům, které ve skutečnosti nejsou integrální částí příběhu.

V pohádce Modrovous například zradu manželky odhalí v různých verzích klíč zanechávající krvavé stopy, rozbité vejce nebo zpívající růže. Neovlivňuje to zásadně děj, ale interpretace jednotlivých variant počítají s tím, že právě ten který prozrazující objekt je integrální částí příběhu.[2]

Někteří folkoristé pokládají pohádky za historické dokumenty. Například postava zlé macechy je interpretována tak, že v historii ženy často umíraly při porodu. Jejich manžel se znovu oženil a nová macecha s dětmi z prvního manželství bojovala o přízeň i majetek.[3]

Autoři a sběratelé pohádek, pohádkové soubory

Čeští:

Literatura

  • A. Arne, S. Thompson - The Types of The Folk-Tale
  • Jiří Polívka - O českých pohádkách
  • Václav Tille - Soupis českých pohádek



Chybná citace Nalezena značka <ref> bez příslušné značky <references/>.