Requiem pro panenku

Z Multimediaexpo.cz

Requiem pro panenku je český film, který natočil režisér Filip Renč na motivy skutečné události v roce 1991.

Děj filmu

Varování: Článek nebo jeho část vyzrazuje zápletku nebo rozuzlení díla.

Namísto do dětského domova je dívka (Aňa Geislerová), kterou znásilnil otec, umístěna nesprávně do ústavu pro mentálně postižené. V ústavu se stane hlavním terčem týrání od „pečovatelek“. Film je metaforou nelidskosti a nezájmu Čechů o své spolubližní. Řediteli ústavu je například zcela jedno, co se v jeho instituci děje: zajímá se o modely automobilů, případně o to, že pojede na konferenci do zahraničí. Jediné osoby - starý ústavní lékař - alkoholik a jedna pečovatelka - věřící - které si uvědomují hrůzu, v níž ústav existuje, jsou zcela neefektivní a pro lidskost neudělají nic. Hlavní hrdinka nemá jinou možnost jak se vymknout teroru pečovatelek, než že ústav podpálí. Avšak stejně děsivě nelidský a sobecký jako pečovatelky je vnější svět. Hasiči, kteří přijedou s hasičským vozem na místo hořícího domu, nehasí, nezájem - „není voda“. V hasičské stříkačce mají naházené lahváče. „A nakonec je to stejně pro ty debily lepší, jestliže umřou“, míní požárníci, líní snažit se děti z hořícího domu zachraňovat.

Film je zjevně metaforou nelidskosti české společnosti za komunismu, pozoruhodné na něm však je to, že neobviňuje systém, ale sobectví a nelidskost jednotlivých lidí. V tomto smyslu je Renčův film předvídavý, protože vysvětluje, jak je možné, že obdobně sobecký a nelidský způsob jednání existuje v české společnosti dosud, dávno po pádu komunistické totality. Možná je tedy zdrojem nelidskosti prostředí v české kotlině něco jiného než „totalitní útlak“, argumentuje film (také to ovšem lze považovat za ex-post dodaný význam).

Externí odkazy


Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Requiem_pro_panenku“