Sigmondova stezka

Z Multimediaexpo.cz

Soubor:Kamenný rybník - východní cíp.jpg
Kamenný rybník po jeho břehu stezka vede
Sigmondova stezka je naučná stezka, provázející návštěvníky rekreační oblastí Boleveckých rybníků na severním okraji Plzně.

Byla věnována významné osobnosti plzeňského lesnictví, prof. dr. ing. Josefu Sigmondovi. Celkem 15 zastávek, rozložených na sedmikilometrové trase, seznamuje návštěvníky s přírodopisnými i historicko-vlastivědnými zajímavostmi Bolevecké oblasti. Trasa začíná i končí na konečné stanici tramvaje č. 4 na Košutce. Prohlídka celé trasy trvá 2 – 3 hodiny. Rozsáhlejší rekreační využití oblasti Boleveckých rybníků začalo koncem 19. st. Již v této době byly zřizovány značené turistické cesty, budovány koupací plochy a nebo např. rozhledna na Krkavci. Jako rekreační oblast byl severní okraj Bolevce oficiálně vyhlášen roku 1977. Současná hodnota oblasti spočívá kromě rekreace také v dobrém dochování významných přírodních a krajinných prvků, což je v bezprostřední blízkosti tak velkého města unikátní. Koncepci naučné stezky (původně se 7 zastávkami) navrhl již v roce 1978 plzeňský lesnický historik ing. Rudolf Stolařík (1913 – 1991) jako první naučnou trasu na území Plzně. Nakonec však byla jen odhalena pamětní deska dr. Sigmonda (pevnou součástí naučné stezky je dodnes) při příležitosti 110. výročí jeho narození dne 14. 4. 1978. Sama trasa stezky ani jednotlivé zastávky nebyly v terénu vyznačeny. Záměr vybudování naučné stezky se podařil dokončit až o dvacet let později skupině pod vedením ing. Josefa Čiháka a s podporou města Plzně. Slavnostní otevření stezky se konalo 24. 6. 1998.

Obsah

Zastávka 1: Šídlovský vrch

První panel naučné stezky je umístěn přímo na konečné stanici tramvaje č. 4. Seznamuje čtenáře se základními údaji naučné stezky i s její stručnou historií. Dále upozorňuje na prostor Šídlovského vrchu (366 m n. m.). Na jeho severozápadním svahu byl koncem 19. století otevřen pískovcový lom s malým jezírkem. Komory, vyhloubené do skalní stěny často užívaly děti ke svým hrám. Lom byl po 2. světové válce zasypán a dnes je jeho prostor patrný jen díky nerovnému terénu. Na rozcestí, kde polní cestu na Šídlovský vrch a dále k Šídlovskému a Třemošenskému rybníku křížila silnice do Ledec, stála původně renesanční, tzv. Pechátovská boží muka z roku 1690, dnes přemístěná do spodní části bolevecké návsi.

Zastávka 2: U Ledárny

Východně od cesty stávala dříve nevelká budova. Její majitel, pan Bartovský z Bolevce, zajímavě využíval svůj pozemek k provozu podniku „Bartovský - sklad přírodního ledu“. Rybník, přiléhající k ledárně, totiž napouštěl pouze na zimu. Tehdy zde řezal led, ukládal ho ve zmíněné ledárně a poté jej dodával plzeňským hostincům. Po zbytek roku, kdy nebylo co řezat, pozemek užíval jako louku.

Bolevec - U Ledárny

Ledování probíhalo i na dalších boleveckých rybnících, ve větší míře zejména na Velkém rybníku. Až do roku 1987 se plzeňské pivovary bez ledu z tohoto rybníka neobešly. Ve 20. a 30. létech 20. století spotřebovaly ročně až 600 vagónů zmrzlé vody. K hrázi rybníka byla proto přivedena od trati na Žatec železniční vlečka, aby se usnadnila doprava. V roce 1942 byl dokonce na konec vlečky u rybníka připojen zvláštní dopravník, který byl schopný transportovat až 100 tun ledu o síle 10 cm za hodinu. V pivovarském muzeu je uložena i ledařská sekyra, vylovená z Velkého rybníka v roce 1995. Dnes je již ledování na boleveckých rybnících minulostí. Speciální dopravník ledu byl odstraněn v roce 1994, také železniční vlečka vzala za své. Ledárna sloužila v 50. a 60. letech 20. století jako sklad sadbových brambor zemědělského družstva v Boleveci, pak ji ještě využil lesní závod Plzeň k ukládání semen. Zchátralá budova byla nakonec odstraněna roku 1976 při stavbě cvičiště pro organizaci dobrovolných hasičů z Bolevce. A proto, snad aby se síly vyrovnaly, se po odstavcích věnovaných ledu text tabule naučné stezky věnuje také ohni a stručně nastiňuje historii boleveckých dobrovolných hasičů. Hasičský spolek v Bolevci byl založen 1. 12. 1901. Tvořilo jej původně 5 členů zakládajících, 29 činných a 16 přispívajících. O rok později sbor s finančním přispěním obce koupil první stříkačku, tehdy ještě poháněnou živou koňskou silou. Stříkačka je po renovacích v letech 1984 a 1987 – 1988 stále funkční. Brzy po svém založení si spolek hasičů z Bolevce získal dobré jméno daleko za hranicemi obce. V roce 1906 měl již 73 členů a novou strážnici. Po roce 1926 však dochází k určité stagnaci a utlumení, činnost sboru byla plně obnovena až roku 1953. Poté se však bolevečtí opět dostávají na pomyslné čelo dobrovolných hasičských sborů z Plzeňska, kde zůstávají i v současnosti.

Zastávka 3: Petrovka

Tato zastávka naučné stezky seznamuje návštěvníky s přírodní rezervací Petrovka.

Zastávka 4: Sigmondova deska

Pamětní deska prof. Sigmonda

Tabule na této zastávce shrnuje důležité a zajímavé údaje z života a díla profesora Josefa Sigmonda, jemuž je celá naučná stezka věnována. Ve skále nad cestou je umístěna kovová tabulka, připomínající tohoto významného lesnického odborníka. Byla odhalena 14. 4. 1978 za zvuku lesních rohů v přítomnosti Sigmondových žáků a odborné veřejnosti.

Zastávka 5: Petrovská díra

  • Petrovská díra
  • Okrouhlík
  • U Četníka
  • U Řezníka
  • Americké borovice
  • Smrk a kleč
  • Sigmondovy pokusné plochy (buk)
  • Kolomazná pec
  • Rezervace Kamenný rybník
  • Kamenný rybník
  • Šídlovský rybník
    Šídlovský rybník - poslední zastávka stezky

Literatura

  • Janeček M. a kol. 2001: Bolevec a okolí.
  • Bolevecké rybníky a okolí. Pohledová mapa s ilustracemi (1996).
  • Sigmondova stezka. Kartografický dokument (1998).
Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Sigmondova_stezka“