Slovenština

Z Multimediaexpo.cz

Přejít na: navigace, hledání

Slovenština je západoslovanský jazyk, nejbližší češtině z důvodu historické příbuznosti i vzájemného ovlivňování zejména v dobách společného Československa. Největší rozdíly jsou ve slovní zásobě. Slovenština má jednodušší (pravidelnější) pravopis i gramatiku než čeština; například se nerozlišují rody u tvarů sloves minulého času množného čísla (ženy, muži, dievčatá boli) a přechodníků.

V souvislosti s širokou srozumitelností slovenštiny umožňuje český právní řád užívat slovenštinu, na rozdíl od jiných menšinových jazyků, bez překladatele či tlumočníka v řadě právních a úředních úkonů. Týká se to mnoha aspektů společenského života na celém území státu. Například Správní řád (zákon č. 500/2004 Sb.) stanovuje: „V řízení se jedná a písemnosti se vyhotovují v českém jazyce. Účastníci řízení mohou jednat a písemnosti mohou být předkládány i v jazyce slovenském“ (§16, odstavec 1). Zákon o správě daní a poplatků (337/1992 Sb.) „Úřední jazyk: Před správcem daně se jedná v jazyce českém nebo slovenském. Veškerá písemná podání se předkládají v češtině nebo slovenštině...“ (§ 3, odstavec 1).[1]

Obsah

Písmo a abeceda

Slovenština se píše upravenou latinkou s následujícími přidanými znaky:

á ä č ď dz dž é ch í ĺ ľ ň ó ô ŕ š ť ú ý ž

Výslovnost

Podobná jako v češtině, až na následující písmena:

ä - v neutrálním stylu spisovné slovenštiny se vyslovuje jako e (päť, pamäť)

ľ - měkké l (ľahký)

ĺ - dlouhé slabikotvorné l (dĺžka)

ŕ - dlouhé slabikotvorné r (vŕba)

ô - uo (hôrka)

Dvouhlásky

Ve slovenštině existují ještě dvouhlásky, které tvoří dlouhé slabiky a vyslovují se následovně:

ia - ja (priadza / příze)

ie - je (miera / míra)

iu - ju (vyššiu / vyšší)

Platí tady také pravidlo tzv. rytmického krácení, podle kterého se v případě, kdy by měly systémově následovat dvě dlouhé slabiky (s dlouhou samohláskou nebo s dvouhláskou, druhá slabika zkrátí, tj. např. vol-ám, veš-iam (věším), ale spáv-am (spávám), spiev-am (zpívám). Z tohoto pravidla existují výjimky, např. koncovky zvířecí přídavných jmen (líščí, líščia, býčí, páví,...) nebo podstatná jména středního rodu na -ie v 1. pádě jednotného čísla (vzor "vysvedčenie" - lístie, lístiu, lístím, dianie,...).

Nářečí

Související informace lze nalézt také v článku: Kulturní slovenština

Slovenština je nářečně více diferenciovaná než čeština. Hrubě lze vydělit nářečí západoslovenská (nejbližší češtině, resp. východomoravským dialektům), středoslovenská (jež jsou nejblíže spisovné podobě jazyka, v jižní části mají několik znaků společných s jihoslovanskými jazyky) a východoslovenská (mající některé rysy shodné s polštinou, např. nepřítomnost fonologické délky či přízvuk na penultimě). Převážně na severu slovenského jazykového území - na Spiši, Oravě a Horních Kysucích - se vyskytují tzv. goralská nářečí, což jsou dialekty blízké polštině.

Ukázky slovenského textu a lexika

Znamení horoskopu

býk - býkštír - škorpión
blíženci - blížencistřelec - strelec
rak - rakkozoroh - kozorožec
lev - levvodnář - vodnár
panna - pannaryby - ryby

Jednotné a množné číslo

Slovenština má stejně jako čeština jednotné a množné číslo, také má pomnožná a hromadná podstatná jména.

Pomnožná podstatná jména jsou taková, která mají tvar množného čísla, ale označují jednu věc (nástenné hodiny, nohavice, nožnice…)

Hromadná podstatná jména jsou taková, která nemají tvar množného čísla, ale označují větší počet (ľudstvo, lístie…)

Příslovce

Pojmenovává okolnosti dějů, vlastností a předmětů. Část příslovečných určení (zejména příslovce odvozená od jakostních přídavných jmen) je možné stupňovat.

Rozeznávají se tyto druhy příslovcí:

  • miesta (místa): hore, dolu, vrchom, blízko, tu, tam, dnu, zdola;
    ptáme se na ně: kde?, kade?, odkiaľ?, pokiaľ?
  • času (času): teraz, hneď, zajtra, včera, dávno;
    ptáme se na ně: kedy?, odkedy?, dokiaľ?
  • spôsobu (způsobu): dobre, zle, pekne, veselo;
    ptáme se na ně: ako?
  • príčiny (příčiny): náročky, naschvál, náhodou;
    ptáme se na ně: prečo?, načo?

Příjmení

Příjmení se stejně jako v češtině většinou až na výjimky přechylují.

Rozdíly mezi slovenštinou a češtinou

Související informace lze nalézt také v článku: Rozdíl mezi češtinou a slovenštinou
  • Slovenská písmena, která se v české abecedě nevyskytují jsou dz, dž, ä, ľ, ŕ, ĺ. Česká písmena ř, ě, ů nejsou ve slovenštině. Slovenština používá oproti češtině dvojhlásky ia, iu, ie a ô.
  • Slovenština více palatalizuje, takže zní měkčeji.
  • Spodoba znělosti je silnější ve slovenštině.
  • Slovenština
    • má pravidelnější gramatiku než spisovná čeština, protože ta byla zatížena ideálem jazyka 15. století–16. století a zjednodušení v obecné češtině do ní jen těžko pronikala.
    • má jiné koncovky a vzory skloňování a časování.
    • má 6 pádů – 5.pád (oslovujeme, voláme) byl nahrazen 1. pádem.
  • Některá základní slova si vůbec nejsou podobná a zase některá podobná slova mají úplně jiný význam. Některá odborná terminologie byla přejata z češtiny do slovenštiny, ale například názvy rostlin a zvířat jsou značně rozdílné.
    • příklady rozdílných slov v základní zásobě: hovoriť - mluvit; hej - jo; ak - jestli, -li; Dovidenia - Na shledanou; január - leden; mačka - kočka; bozkať - líbat; teraz - nyní, teď; tovar - zboží
      • kapusta – zelí
      • kaleráb – kedlubna
      • poľovník – myslivec
    • rozdílné koncovky (-cia, -dlo, -ť, -om x -c(i)e, -tko, -t, -em), vyjádření (treba, možno x je třeba, je možné), předložky (na x k, pro) . . .
    • příklady rozdílných významů: topiť (topit pod vodou) x topit (kúriť); kúriť (topit) x kouřit (fajčiť cigaretu, dymiť z komína); horký (hořký) x horký (horúci)...
  • Slovenština používá trpný rod tvořený pomocí trpného příčestí ještě méně než čeština a dává přednost tvaru se zvratným zájmenem sa.

Související články

  • Slovake.eu – webové stránky s bezplatnými kurzy slovenštiny

Reference

  1. Zákony ČR http://portal.gov.cz

Externí odkazy