Heraldika

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)

Verze z 16. 4. 2019, 07:40

Erb s kolčí přilbou, točenicí ozdobami a přikrývadly

Heraldika (z latinského heraldus – herold) je pomocná věda historická, která se zabývá studiem souhrnu pravidel a zvyklostí, podle nichž se znaky tvoří, popisují, určují a kreslí. Heraldika se uplatňovala zejména ve středověku. Právo vést erb, čili držet znak a dědit ho, měly právnické i fyzické osoby. Samostatnou pomocnou vědou historickou se heraldika stala v polovině 19. století. Zahrnuje v sobě i studium vzniku znaků, jejich vývoje a užívání. Nezkoumá jen šlechtické erby, ale i znaky států, měst, korporací, z nichž mnohé se používají a udělují dodnes i ve státech a společnostech, které neakceptují přežitky feudalismu. Spolupracuje zejména s vexilologií (nauka o vlajkách), sfragistikou (nauka o pečetích), kampanologií, genealogií a dějinami umění.

Vznik heraldiky

Heraldika ve smyslu vznikla v první polovině 12. století, kdy se v letech 1135 až 1155 objevují první znaky ve většině evropských zemí (Anglie, Francie, Itálie, Německo, Španělsko). V Čechách se za první erb považuje plamenná orlice dochovaná na pečeti Přemysla Otakara I. z roku 1192.^[1]^[2]

Různé znaky a znamení si samozřejmě malovali válečníci na své štíty již dávno před tím (Číňané, Egypťané, Peršané). Nejednalo se však o erby ve smyslu heraldickém, neboť je dokázáno, že jejich funkce byla pouze dekorativní. V tomto období (tzv. předheraldické) není ještě erb (resp. štít) spojován s konkrétní osobou a není dědičný v rámci rodu, na čemž je heraldika postavena. Jedinou výjimkou v tomto je systém štítových znamení, které užívaly velké athénské rodiny v 6.–5. století před naším letopočtem. I ty byly, stejně jako středověké erby, užívány dědičně.

Erb

Erb je ve smyslu heraldiky znamení umístěné na štítě. Jeho původ je v rytířských dobách, ve 12. století. Rytíř jedoucí do boje byl obklopen pěší čeledí. Aby jej družina rozeznala, označil se rytíř výrazným barevným znamením na štítě. Dalším rozlišovacím znamením byl klenot, upevněný na rytířově helmici (přilbě).

Důležité části erbů

Erbovní listy

Listina vydávaná nejčastěji panovníkem, případně palatinem či heroldií, povyšující příjemce do šlechtického stavu a udělující erb, případně erb polepšující nebo potvrzující. Nejstarší český erbovní list se zachoval v opisu. Císař Karel IV. povýšil do panského stavu Království českého 16. dubna 1360 Jetřicha z Portic a udělil mu erb, s nímž mohl disponovat po vymření pánů z Leuchtenberka. Nejstarší městskou erbovní listinu v Česku vydal v roce 1416 král Václav IV. pro Slavkov u Brna. Poslední erbovní listiny byly vydány v říjnu 1918 císařem Karlem I.

Významní čeští heraldici

Literatura

BUBEN, Milan. Encyklopedie heraldiky. Praha : Libri, 2003. 505 s. ISBN 80-7277-135-3.
SCHWARZENBERG, Karel. Heraldika. Praha : Vyšehrad, 2007. 215 s. ISBN 978-80-7021-827-3.

Související články

Praxe

Jednotlivé druhy heraldiky

Příbuzné vědy

Reference

↑ Milan Buben Encyklopedie Heraldiky ISBN 80-7277-135-3, str. 130
↑ M. Kolář, A. Sedláček in Českomoravská heraldika I. str. 36.

Externí odkazy

Heraldické minimum
Klub pro českou heraldiku a genealogii
Erbovník
(anglicky) Internetový nástroj na vytváření erbu a znaků
(anglicky) Heraldica

Pomocné vědy historické
Paleografie • Kodikologie • Epigrafika • Diplomatika • Chronologie • Sfragistika • Heraldika (faleristika, vexilologie) • Genealogie • Numismatika • Historická metrologie

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii

[0] Milan Buben Encyklopedie Heraldiky ISBN 80-7277-135-3, str. 130

[1] M. Kolář, A. Sedláček in Českomoravská heraldika I. str. 36.

[1]

[2]

@@ Řádka 3: / Řádka 3: @@
 Heraldika se uplatňovala zejména ve středověku. Právo vést [[erb]], čili držet znak a dědit ho, měly právnické i fyzické osoby. Samostatnou [[pomocné vědy historické|pomocnou vědou historickou]] se heraldika stala v polovině 19. století. Zahrnuje v sobě i studium vzniku znaků, jejich vývoje a užívání. Nezkoumá jen šlechtické [[erb]]y, ale i znaky států, měst, korporací, z nichž mnohé se používají a udělují dodnes i ve státech a společnostech, které neakceptují přežitky feudalismu. Spolupracuje zejména s [[vexilologie|vexilologií]] (nauka o vlajkách), [[sfragistika|sfragistikou]] (nauka o pečetích), [[kampanologie|kampanologií]], [[genealogie|genealogií]] a [[dějiny umění|dějinami umění]].
 == Vznik heraldiky ==
-[[Soubor:Hyghalmen Roll Late 1400s.jpg|thumb]]Heraldika ve smyslu  vznikla v první polovině 12. století, kdy se v letech [[1135]] až 1155 objevují první znaky ve většině evropských zemí ([[Britská heraldika|Anglie]], [[Francouzská heraldika|Francie]], [[Italská heraldika|Itálie]], [[Německá heraldika|Německo]], [[Španělská heraldika|Španělsko]]). V [[Česká heraldika|Čechách]] se za první [[erb]] považuje [[plamenná orlice]] dochovaná na [[pečeť|pečeti]] Přemysla Otakara I. z roku 1192.<ref>Milan Buben Encyklopedie Heraldiky ISBN 80-7277-135-3, str. 130</ref><ref>M. Kolář, A. Sedláček in Českomoravská heraldika I. str. 36. </ref>
+[[Soubor:Hyghalmen Roll Late 1400s.jpg|thumb]]Heraldika ve smyslu  vznikla v první polovině 12. století, kdy se v letech 1135 až 1155 objevují první znaky ve většině evropských zemí ([[Britská heraldika|Anglie]], [[Francouzská heraldika|Francie]], [[Italská heraldika|Itálie]], [[Německá heraldika|Německo]], [[Španělská heraldika|Španělsko]]). V [[Česká heraldika|Čechách]] se za první [[erb]] považuje [[plamenná orlice]] dochovaná na [[pečeť|pečeti]] Přemysla Otakara I. z roku 1192.<ref>Milan Buben Encyklopedie Heraldiky ISBN 80-7277-135-3, str. 130</ref><ref>M. Kolář, A. Sedláček in Českomoravská heraldika I. str. 36. </ref>
 Různé znaky a znamení si samozřejmě malovali válečníci na své štíty již dávno před tím (Číňané, Egypťané, Peršané). Nejednalo se však o erby ve smyslu heraldickém, neboť je dokázáno, že jejich funkce byla pouze [[dekorace|dekorativní]]. V tomto období (tzv. předheraldické) není ještě erb (resp. štít) spojován s konkrétní osobou a není dědičný v rámci rodu, na čemž je heraldika postavena.
 Jedinou výjimkou v tomto je systém štítových znamení, které užívaly velké athénské rodiny v 6.–[[5. století př. n. l.|5. století]] před naším letopočtem. I ty byly, stejně jako středověké erby, užívány dědičně.