Jaromír Ptáček

Z Multimediaexpo.cz

Jaromír Ptáček (* 17. prosince 1925 v Německém na Moravě (dnes Sněžné) - 23. prosince 2003) byl český dramatik, dramaturg, grafik a herec.

Obsah

1 Život
2 Dílo

Život

Narodil v rodině podnikatele Josefa Ptáčka. Na pozim 1945 nastoupil do nakladatelství Melantrich jako knižní grafik. Onemocněl však tuberkulózou a v následujících letech prodělal mnoho hospitalizací v plicních léčebnách. V letech 1945 - 1952 studoval nejprve v Praze Filosofické fakultě UK a potom v Brně na Filosofické fakultě MU divadelní vědu a estetiku, absolvoval prací věnovanou české divadelní avantgardě.

V roce 1952 nastoupil jako dramaturg do Československého rozhlasu. Byl členem skupiny umělců, která od 2. poloviny 50. let usilovala o vzkříšení české rozhlasové hry (potlačené v předchozích letech pod vlivem sovětské marxistické estetiky). Toto úsilí vyústilo v úspěšnou vlnu původní rozhlasové tvorby. Nejprve v dramatizacích cizích látek a později ve vlastní dramatické tvorbě naplňoval vizi rozhlasové hry jako myšlenkově závažného, nepopisného a formálně experimentujícího díla. Tematicky se soustředil na existenciální situaci jednotlivce v prostředí totalitního státu. V dramatické tvorbě se inspiroval mj. německou rozhlasovou školou, moderní západní literaturou, hudbou a v neposlední řadě i výtvarným uměním. Řada českých inscenací jeho her musela být později smazána.

V 2. polovině 50. let spolupracoval jako dramaturg s Realistickým divadlem Zdeňka Nejedlého v Praze. V letech 1959 - 1961 byl zaměstnán v Československém státním filmu, spolutvořil dramaturgickou skupinu Brož - Ptáček. Poté se do rozhlasu vrátil a v roce 1962 vedl dramaturgii rozhlasových her.

Ptáčkovy rozhlasové hry uspěly v zahraničí. V polském překladu je uvádělo Polskie radio Warszawa, německy DeutschlandRadio Berlin, Norddeutscher Rundfunk Hamburg a Westdeutscher Rundfunk (WDR) v Kolíně nad Rýnem. Ve WDR získal Ptáček stabilní pozici, v rozmezí let 1966 - 1989 zde v překladu Heinricha Kunstmanna zaznělo 11 jeho her.

V roce 1969 vystoupil z KSČ, jejímž členem byl od jara 1945. Zkraje 70. let se nechal hospitalizovat v plicním sanatoriu, kde přežil období politických čistek v Československém rozhlase. V roce 1975 přešel do oddělení dramatických seriálů, kde začal vznikat seriál Jak se máte, Vondrovi? Poskytoval zde práci zakázaným autorům, kteří uváděli své hry pod cizími jmény. V letech 1977 - 1981 a 1983 - 1985 probíhaly soudní spory mezi Československým rozhlasem a Jaromírem Ptáčkem o svébytnost a samostatnost textů, zakládající nárok na honorář, nebo o jejich dodání či nedodání. V obou případech Ptáček vyhrál. Když v roce 1985 dovršil důchodový věk, nebylo mu v rozporu s obvyklou praxí umožněno v rozhlase setrvat, a dál proto psal pod smyšlenými jmény.

Do rozhlasu se jako dramaturg oficiálně vrátil až v roce 1990 na výzvu Václava Daňka, který v té době zakládal redakci literárního experimentu a elektroakustické hudby Audio studio. Ptáček zde působil nejen jako dramaturg, ale pod hlavičkou Audio studia uváděl i svoje vlastní rozhlasové hry. Po zániku redakce v roce 1994 přestal psát.

V roce 2005 vydala nakladatelství Větrné mlýny a Divadelní ústav sborník 13 jeho nejvýznamnějších her Nepromlčené případy Jaromíra Ptáčka (editorsky připravil Vilém Faltýnek).

Dílo

Rozhlasové hry (výběr)

1962 Pět nemístných historií
1962 Případ
1963 Dívej se k černému nebi
1963 Před prahem ticha
1964 Kladení do hrobu
1964 Šnek na visuté hrazdě
1967 A kdo by chtěl opustit město babylónské...
1965 Jistý den daleké minulosti
1965 Pláč pro pana Jeremiáše
1968 Můj bratr Job
1969 Chodba mé smrti
1968 I kdybychom se odmlčeli
1969 Konec dětí
1971 Případ obrýlené panny
1971 Muži směrem k pólu (cyklus her Franklin, Barents, Peary - Cook, Nobile)
1972 Dlouhá cesta domů
1973 Pravděpodobná zpráva o posledním rozhovoru
1974 Pravděpodobná zpráva o konci země
1974 Bellevue
1975 Tři věty pro naději a trubku
1986 Faethón
1986 Tmavomodrý svět
1987 Paříž hoří
1990 Téma číslo jedna
1991 Co se stalo, nemůže se odestát
1991 Muzikanti noci
1992 Rampa
1992 bez názvu
1993 Titanik
1994 Slečny pro všední den, 1994
1994 Čekání na Evropu
1994 Nesny

Divadelní hry

1969 Konec dětí
1989 Muzikanti noci

Rozhlasové dramatizace (výběr)

1960 Kazmar - šaty - Jafeta (1. část dramatizace podle románové trilogie Marie Pujmanové)
1960 Cesta Ondřeje Urbana (2. část dramatizace podle románové trilogie Marie Pujmanové)
1964 Veliká nemoc (1. část dramatizace na motivy několika sovětských autorů)
1964 Dlouhá cesta (2. část dramatizace na motivy několika sovětských autorů)
1964 Modravá mlha (3. část dramatizace na motivy několika sovětských autorů)
1970 Zpráva o lásce a bloudění donského kozáka Grigorije Melechova (na motivy románu Michaila Šolochova Tichý Don)

Herecké role

1969 televizní film Die Säcke, Schrank und Schirm, režie Dieter Mahlow

Výtvarné dílo

Grafiky ze 70. a 80. let byly v květnu 2006 vystaveny v prostorách Divadelního ústavu v Praze, výstavu kurátorsky připravila Věra Ptáčková.

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii