Rozhlasová hra

Z Multimediaexpo.cz

Rozhlasová hra je forma rozhlasového vysílání, jež prostřednictvím dramatických prostředků (dialog, monolog, hudba, zvukové efekty) vypráví příběh libovolného žánru. Často je k vyprávění příběhu užito formy jiného rozhlasového žánru (např. fiktivní reportáž ve slavné adaptaci Wellsovy Války světů od Orsona Wellese z roku 1938, fiktivní interview v české rozhlasové verzi románu Já, Claudius), což je označováno jako tzv. radio fikce, jindy jde prostě o drama zbavené vizuální stránky a upravené vzhledem k rozhlasové inscenaci - text je často zvukovým záznamem divadelního představení nebo je jako takový stylizován. Často jsou do podoby rozhlasové hry upravovány klasické divadelní hry i jiná literární díla, původní divadelní hry určené přímo k rozhlasové inscenaci nejsou tak časté. Rozhlasové hře je podobná rozhlasová četba (v nerozhlasovém prostředí se užívá název audio kniha) při níž jeden nebo více interpretů předčítá text knihy nebo povídky, aniž by využíval dramatických prostředků.

Rozhlasové hře předcházely rozhlasové záznamy divadelních inscenací a fiktivní reportáže. První rozhlasovou hrou je patrně fiktivní reportáž Danger (tj. Nebezpečí) Richarda Hughese, vyprávějící o hornících, uvízlých v zavalené šachtě, kterou vysílala britská stanice BBC 15. ledna 1924. Obdobné techniky a témata byly v následujících letech hojně využívány, spadá do nich i patrně nejslavnější rozhlasová hra všech dob, adaptace Války světů Orsona Wellese z roku 1938, kterou údajně posluchači pokládali za skutečnou reportáž. V období před a po druhé světové válce se rozšířila válečná tématika, opět často pojímaná jako fiktivní reportáž. V poválečném období vznikla celá řada pozoruhodných původních rozhlasových her, jako rozhlasová hra vznikla také kultovní scifi Stopařův průvodce po Galaxii od Douglase Adamse (1978), která byla později převedena do podoby televizního seriálu, románové série a filmu. Překlad původní hry byl inscenován i v Česku. Řada jiných literárních děl byla také upravena do podoby rozhlasové hry, zpravidla brzy po vydání. Na vysílání rozhlasových her vznikly i specializované rozhlasové stanice (např. v Británii stanice BBC 3 a BBC 4, v Česku např. ČRo 3 – Vltava, specializované mimo rozhlasových her i na klasickou hudbu, rozhlasové hry ale vysílají i další stanice).

Česká rozhlasová hra vznikla ze záznamů divadelních her (první takovou hrou bylo Jiříkovo vidění Josefa Kajetána Tyla, jehož záznam byl vysílán 8. června 1926), v pozdější době vznikalo mnoho her zejm. s venkovskou a místní tématikou, ale i fiktivních reportáží o nejrůznějších katastrofách (Jan Grmela). Významnou osobností české rozhlasové hry byl autor životopisných románů František Kožík, který mj. napsal vůbec nejúspěšnější českou původní rozhlasovou hru, životopisné drama Christobal Colón (poprvé vysíláno 12. dubna 1934, později mnoho dalších inscenací i v jiných jazycích). Ve druhé polovině 20. století bylo vysíláno mnoho významných divadelních her, původních, adaptovaných i přeložených z jiných jazyků, došlo k mnoha pozoruhodným experimentům, žánru se věnovali i významní spisovatelé (např. Ludvík Aškenazy, Zdeněk Jirotka, Zdeněk Svěrák, Milan Uhde, Zdeněk Mahler). Vývoj rozhlasové hry zhruba sledoval vývoj české literatury. K významným počinům docházelo i v disidentských kruzích (Miloš RejnušUrhamlet, Ivan KlímaPorota, Karol SidonDvojí zákon, Václav HavelAudience, Milan UhdeVelice tiché Ave), které pochopitelně většinou nebyly ve své době profesionálně realizovány a vysílány, některé z nich ale byly nahrány amatérsky (Audience z roku 1978 v hlavních rolích s autorem a Pavlem Landovským). Vznikly i rozhlasové seriály, vysílané delší dobu (např. známé Jak se máte, Vondrovi). Po roce 1989 česká rozhlasová hra spíše stagnuje, vznikají především adaptace literárních děl a běžných dramat, rozmach zažívá také rozhlasová četba.

Zdroje

  • MOCNÁ, Dagmar; PETERKA, Josef. Encyklopedie literárních žánrů. Praha - Litomyšl : Paseka, 2004. ISBN 80-7185-669-X. S. 602-609.