a opravdu velká série soutěží o nejlepší webovou stránku !!
Proto neváhejte a začněte hned zítra soutěžit o lákavé ceny !!
Muchomůrka jízlivá
Z Multimediaexpo.cz
m (1 revizi) |
(+ Výrazné vylepšení) |
||
| Řádka 14: | Řádka 14: | ||
| binomické jméno = Amanita virosa | | binomické jméno = Amanita virosa | ||
| druh popsal = (Fries, 1838) Bertillon, 1866 | | druh popsal = (Fries, 1838) Bertillon, 1866 | ||
| - | }} | + | }}{{Prudký jed}}[[Soubor:Amanita virosa 12.jpg|thumb|240px|Muchomůrka jízlivá (2014)]] |
| - | + | [[Soubor:Amanita virosa 10.jpg|thumb|240px|Muchomůrka jízlivá (2014)]] | |
| - | {{Prudký jed}}'''Muchomůrka jizlivá''' (''Amanita virosa'') je smrtelně jedovatá houba z čeledi [[muchomůrkovité|muchomůrkovitých]]. Je stejně nebezpečná a způsobuje podobnou otravu jako [[muchomůrka zelená]]. | + | [[Soubor:Amanita virosa 04.jpg|thumb|240px|Muchomůrka jízlivá (2014)]] |
| + | '''Muchomůrka jizlivá''' (''Amanita virosa'') je smrtelně jedovatá houba z čeledi [[muchomůrkovité|muchomůrkovitých]]. Je stejně nebezpečná a způsobuje podobnou otravu jako [[muchomůrka zelená]]. | ||
== Synonyma == | == Synonyma == | ||
| - | * ''Agaricus virosus'' | + | * ''Agaricus virosus'' (Elias Magnus Fries, 1838) <!-- Epicrisis systematis mycologici (Uppsala): 3 (1838) – (žampion jízlivý) --> |
* ''Amanita verna'' sensu Rea, 1922 <!-- fide Checklist of Basidiomycota of Great Britain and Ireland (2005) --> non ''A. verna'' (Bulliard, 1783) Lamarck, 1738 <!-- Encycl. Méth. Bot. (Paris) 1: 113 (1783) --> – muchomůrka jarní | * ''Amanita verna'' sensu Rea, 1922 <!-- fide Checklist of Basidiomycota of Great Britain and Ireland (2005) --> non ''A. verna'' (Bulliard, 1783) Lamarck, 1738 <!-- Encycl. Méth. Bot. (Paris) 1: 113 (1783) --> – muchomůrka jarní | ||
* ''Amanitina virosa'' (Fries, 1838) E.-J. Gilbert, 1941 <!-- Iconographia Mycologica 27(Suppl. 1): 78 (1941) – (muchomůrečka jizlivá) --> | * ''Amanitina virosa'' (Fries, 1838) E.-J. Gilbert, 1941 <!-- Iconographia Mycologica 27(Suppl. 1): 78 (1941) – (muchomůrečka jizlivá) --> | ||
| Řádka 30: | Řádka 31: | ||
*Závoj je blanitý, bílý, potrhaný, vlaje často z okrajů. | *Závoj je blanitý, bílý, potrhaný, vlaje často z okrajů. | ||
*Prsten chabý, zplihlý, bílý a hladký. | *Prsten chabý, zplihlý, bílý a hladký. | ||
| - | *[[Lupeny]] jsou husté, čistě bílé, volné. | + | *[[Lupen|Lupeny]] jsou husté, čistě bílé, volné. |
*[[Třeň]] je štíhlý, v dospělosti 8-14 cm dlouhý, 1–1,5 cm tlustý, válcovitý, bílý, nad prstenem hladký, pod ním hrubě bíle šupinatý, ukončený mohutnou měkkou kulovitou hlízou, uzavřenou ve volné, vysoké, nápadně cípaté bílé pochvě. | *[[Třeň]] je štíhlý, v dospělosti 8-14 cm dlouhý, 1–1,5 cm tlustý, válcovitý, bílý, nad prstenem hladký, pod ním hrubě bíle šupinatý, ukončený mohutnou měkkou kulovitou hlízou, uzavřenou ve volné, vysoké, nápadně cípaté bílé pochvě. | ||
*[[dužnina (houby)|Dužnina]] je čistě bílá. | *[[dužnina (houby)|Dužnina]] je čistě bílá. | ||
| Řádka 43: | Řádka 44: | ||
==Obsahové látky== | ==Obsahové látky== | ||
| - | |||
=== Peptidické alkaloidy === | === Peptidické alkaloidy === | ||
| + | {{RIGHTTOC}} | ||
====Falotoxiny==== | ====Falotoxiny==== | ||
{| border="0" cellpadding="10" | {| border="0" cellpadding="10" | ||
| Řádka 94: | Řádka 95: | ||
== Externí odkazy == | == Externí odkazy == | ||
| - | |||
| - | {{ | + | {{Flickr|Amanita+virosa}}{{GoogleImage|Amanita+virosa}}{{Commonscat|Amanita virosa}}{{Smrtelně jedovaté houby ČR}}{{Článek z Wikipedie}} |
[[Kategorie:štítovkovité]] | [[Kategorie:štítovkovité]] | ||
[[Kategorie:Jedovaté houby]] | [[Kategorie:Jedovaté houby]] | ||
Aktuální verze z 19. 5. 2018, 20:59
Muchomůrka jizlivá (Amanita virosa) je smrtelně jedovatá houba z čeledi muchomůrkovitých. Je stejně nebezpečná a způsobuje podobnou otravu jako muchomůrka zelená.
Synonyma
- Agaricus virosus (Elias Magnus Fries, 1838)
- Amanita verna sensu Rea, 1922 non A. verna (Bulliard, 1783) Lamarck, 1738 – muchomůrka jarní
- Amanitina virosa (Fries, 1838) E.-J. Gilbert, 1941
- Amanita phalloides var. larroquei Massart & Beauvais, 1975
Popis
- Klobouk má v průměru 5–10 cm, je dlouho kuželovitý, později sklenutý, na okraji je nerýhovaný. Zbarven je bíle. Povrch je hladký, většinou zcela holý, v mládí lepkavý, pak suchý a lesklý, potažený tenkou bezbarvou slupitelnou želatinovou blankou.
- Závoj je blanitý, bílý, potrhaný, vlaje často z okrajů.
- Prsten chabý, zplihlý, bílý a hladký.
- Lupeny jsou husté, čistě bílé, volné.
- Třeň je štíhlý, v dospělosti 8-14 cm dlouhý, 1–1,5 cm tlustý, válcovitý, bílý, nad prstenem hladký, pod ním hrubě bíle šupinatý, ukončený mohutnou měkkou kulovitou hlízou, uzavřenou ve volné, vysoké, nápadně cípaté bílé pochvě.
- Dužnina je čistě bílá.
- Výtrusný prach je bílý, výtrusy jsou kulovitého tvaru o průměru 7–10 μm.
- Chuť má údajně lahodnou, vůni nasládlou, v dospělosti páchne po syrových bramborách.
Rozšíření
Vyskytuje se v mírném pásmu Evropy, zejména v chladnějších podhorských a horských oblastech. Do Severní Ameriky a Austrálie byla zavlečena se sazenicemi stromků. Výskyt byl hlášen i z Japonska (Hokkaido). Původní domněnky o jejím výskytu na Havajských ostrovech byly později vyvráceny.
Výskyt
Roste roztroušeně v červenci až říjnu v jehličnatých lesích, v podhorských a horských polohách. Výjimečně se udává výskyt i pod buky a duby.
Obsahové látky
Peptidické alkaloidy
Obsah |
Falotoxiny
Amatotoxiny
Otrava
Otrava faloidními muchomůrkami probíhá ve čtyřech fázích:
- Dlouhá latence 8–12 hodin,
- bouřlivé příznaky; zvracení, průjmy a další (1–2 dny),
- relativní uklidnění (1 den),
- selhání jaterní a ledvinové činnosti a při neléčení následuje většinou smrt.
Podrobněji viz heslo muchomůrka zelená.
Možnost záměny
Pozor na možnost záměny za bílé jedlé houby, hlavně žampiony, která je u muchomůrky jízlivé větší než u muchomůrky zelené. Je třeba mít na paměti, že žampion nemá nikdy čistě bílé lupeny. Bezpečná znalost muchomůrky jízlivé je vyžadována podle vyhlášky č. 475/2002 Sb. při zkouškách z mykologie pro osoby, které hodlají získat oprávnění k prodeji hub.
Taxonomická poznámka
Rod Amanitina E.-J. Gilbert, 1940 (muchomůrečka) není dnešními mykology uznáván a zahrnuje se do rodu Amanita Persoon, 1797 (muchomůrka). Na základě molekulárních výzkumů je dnes tento rod Amanita přeřazován mnohými mykology do čeledi Plutaceae Kotlaba & Pouzar, 1972 (štítkovkovité).
V minulosti byl rod Muchomůrka řazen do čeledi muchomůrkovitých - Amanitaceae. Na základě molekulárních výzkumů někteří současní taxonomové (viz např. Index Fungorum (2004)) řadí celý rod Amanita do čeledi Plutaceae Kotlaba & Pouzar, 1972 (štítkovkovité), kterou spojují s čeledí Amanitaceae R. Heim ex Pouzar, 1983 (muchomůrkovité).
Literatura
- SMOTLACHA, Miroslav; ERHART, Josef; ERHARTOVÁ, Marie. Houbařský atlas : 180 druhů jedlých a nejjedovatějších hub : 100 osvědčených kuchařských receptů. Brno : Trojan, 1999. ISBN 80-85249-28-6. S. 65.
- VESELÝ, R., KOTLABA, F., POUZAR, Z. Přehled československých hub. Praha : Academia, 1972. - S. 238.
- KUBIČKA, J.; ERHART, J.; ERHARTOVÁ, M. Jedovaté houby. Praha : Avicenum, 1980. - S. 66.
- ERHART, J.; ERHARTOVÁ, M.; PŘÍHODA, A. Houby ve fotografii. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1977. S. 98.
Externí odkazy
|
|
|
| Smrtelně jedovaté houby v České republice |
|---|
|
Muchomůrka bílá • Muchomůrka jízlivá • Muchomůrka zelená • Pavučinec plyšový • Vláknice Patouillardova • Závojenka jarní • Závojenka olovová |
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |