Black-Friday-2019-12-Multimediaexpo.png

ČSN

Z Multimediaexpo.cz

Přejít na: navigace, hledání

ČSN je chráněné označení českých technických norem. ČSN bylo rovněž oficiální označení československých státních norem (od roku 1964), od roku 1991 československých norem (československých technických norem). Tvorbu a vydávání ČSN v současné době zajišťuje Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví.

Obsah

Označování norem

Zkratka ČSN původně znamenala Československá státní norma, později Československá norma, kromě ní existovaly ještě centrálně vydávané oborové normy (zkratka ON), číslované shodným systémem (původně úsekové normy), a podnikové normy (PN). Po osamostatnění České republiky bylo označení ČSN zachováno a zákon č. 22/1997 Sb.[1] závazný výklad zkratky neobsahuje. Neoficiálně se její význam vykládá slovy Česká soustava norem. Zákonem chráněné výlučné slovní označení je česká technická norma. Za písmennou značkou normy (ČSN) se uvádí šestimístné třídicí číslo, v němž první dvojčíslí se odděluje mezerou a značí třídu norem (00 – 99 udává širší hospodářský obor). Třetí a čtvrtá číslice označuje skupinu a podskupinu norem a poslední dvojčíslí představuje pořadové číslo normy. Převzaté (harmonizované) Evropské normy se označují původním označením, před něž je přidána zkratka ČSN. Norma tak může být označena například ČSN EN 12899-1, ČSN EN ISO 9001, ČSN IEC 61713, ČSN ETS 300 976 apod. Normě bývá zároveň přiřazen třídicí znak ve formě tradičního šesticiferného označení podle třídy ČSN. Podle Evropských norem se zavádí i praxe označovat za dvojtečkou normu rokem vydání, například ČSN EN ISO 9000:2001.

Legislativní rámec tvorby ČSN

Českomoravské technické normy

28. prosince 1928 byla založena Československá normalisační společnost (se zkratkou ČSN). Jejími členy byly velké průmyslové podniky.[2] Vládní nařízení č. 311/1940 Sb. o závaznosti českomoravských, případně česko-slovenských technických norem při dodávkách a pracích pro veřejné úřady, ústavy, podniky a fondy, ukládalo zadavatelům dodávek a prací pro veřejné subjekty nebo s jejich podporou, aby dodavatelům a objednatelům ukládali podmínku, že práce musí odpovídat českomoravským technickým normám. Výtisky norem dodával Normalisační úřad bezplatně. Vládní nařízení č. 439/1941 Sb., o závaznosti českomoravských norem požárnětechnických. Vládní nařízení 201/1942 Sb., o závaznosti technických norem, obchodních a dodacích podmínek a předpisů o jakosti a označování, umožňovalo ministerstvu obchodu a práce, aby vyhláškou v Úředním listu stanovilo obecnou závaznost technických norem, podmínek nebo jiných předpisů.

Československé technické normy

Zákon č. 84/1948 Sb., o závaznosti hospodářských a technických norem, umožňoval ústředním orgánům státní správy, aby v Úředním listu a slovenském Úředním věstníku, vyhláškou stanovily závaznost hospodářských nebo technických norem, které vydala Československá společnost normalizační nebo Elektrotechnický svaz československý. Vládní nařízení č. 45/1951 Sb., o technické normalisaci, zavádělo státní, úsekové a podnikové normy. Pokud norma nebyla označena jako směrná, byla závazná. Vydávání norem řídil Úřad pro normalisaci, vydání normy bylo oznamováno v Úředním listu. Nově zavedená zkratka ČSN měla jednoznačně stanovený význam Československá státní norma. Úkolem Úřadu pro normalisaci bylo mimo jiné propracovávat methody přechodu na sovětské státní normy. Zákon č. 35/1957 Sb., o technické normalisaci doplnilo vládní nařízení č. 46/1957 Sb., o technické normalisaci, Směrnice č. 79/1958 Ú. l., o vykládání návrhů státních norem a podávání připomínek k těmto návrhům, a vyhláška č. 156/1960 Sb., kterou se vyhlašuje nový druh technických norem (oborové normy). Technickými normami byly nejen státní, úsekové a podnikové normy, ale i sjednané technické podmínky a další druhy norem, které Státní úřad pro vynálezy a normalisaci jako technické normy vyhlásil. Pokud technická norma nebyla označená jako doporučená, byla závazná. Zákon č. 96/1964, o technické normalizaci a vyhláška Úřadu pro normalizaci a měření č. 97/1964 Sb., kterou se provádí zákon o technické normalizaci, zavedly tři druhy norem: státní norma (ČSN), oborová norma (ON) a podniková norma (PN). Státní normy schvaloval Úřad pro normalizaci a měření, oborové normy příslušný ústřední orgán státní správy. Všechny druhy technických norem byly závazné pro organizace vyrábějící příslušné výrobky nebo provádějící příslušnou činnost a též pro pracovníky, pokud s nimi byli seznámeni. Technické normy zákon označuje za právní předpisy konstatováním, že nesmějí být v rozporu s jinými právními předpisy. Technická norma nižšího stupně nesměla být v rozporu s technickou normou vyššího stupně. Výjimku mohl povolit orgán, který normu schválil, nebo jiný orgán v normě uvedený. Do roku 1997 technickou normalizaci upravoval zákon č. 142/1991 Sb., o československých technických normách, ve znění zákona č. 632/1992 Sb. Podle tohoto zákona byla obecně závazná ta ustanovení technických norem, u kterých to bylo uvedeno. Ústředním orgánem státní správy v oblasti technických norem byl Federální úřad pro normalizaci a měření. Podle novely tohoto zákona 31. prosince 1993 pozbyly platnosti všechny oborové normy (ON) a 31. prosince 1994 pozbyly závaznosti všechny starší ČSN, u kterých nebyla závaznost výslovně uvedena. ČSN se již nenazývají „státní normy“, ale pouze „československé normy“ nebo „československé technické normy“.

České technické normy

Právní rámec technické normalizace stanoví zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky.[1] Tento zákon byl mnohokrát novelizován. Stanoví práva a povinnosti související s tvorbou a vydáváním českých technických norem. Tento zákon stanovil, že technické normy nejsou samy o sobě právně závazné, jejich právní závaznost však může stanovit právní předpis. Výjimky mohl povolit tzv. neopomenutelný účastník uvedený v normě. Ústředním orgánem státní správy je Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. Zákon rovněž zakázal rozmnožování a rozšiřování českých norem nebo jejich částí bez souhlasu vydavatele. Zákon zavádí pojmy:

Vydavatel

Na základě zákona 22/1997 Sb.[3] vydalo Ministerstvo průmyslu a obchodu rozhodnutí č. 203/97,[4] kterým byl s účinností od 1. září 1997 pověřen tvorbou a vydáváním českých technických norem Český normalizační institut. Ten tuto činnost vykonával až do konce roku 2008, kdy byl rozhodnutím ministra průmyslu a obchodu zrušen. Od 1. ledna 2009 tak tvorbu a vydávání ČSN zajišťuje Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví.[5]

Právní ochrana

Jakožto úřední díla jsou normy ČSN vyloučeny z ochrany autorským zákonem. Práva obdobná autorským jsou však chráněna speciálním ustanovením zákona č. 22/1997 Sb.[1] (§ 5, odstavec 8), jímž je zakázáno rozmnožování a rozšiřování českých norem nebo jejich částí bez souhlasu vydavatele. Stavební zákon č. 183/2006 Sb. v § 196 uvádí, že pokud tento zákon nebo jiný právní předpis vydaný k jeho provedení stanoví povinnost postupovat podle technické normy, musí být tato norma bezplatně veřejně přístupná.[6] Přesto se ani po dvou letech účinnosti zákona nepodařilo ministerstvu pro místní rozvoj toto právo v praxi naplnit a normy jsou i nadále přístupné a prodejné pouze za poplatek. Česká komora architektů usiluje o úplné odstranění odkazů na technické normy z právních předpisů.[7]

Seznam tříd

Reference

  1. 1,0 1,1 1,2 Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, aktuálně účinné znění.
  2. Svatopluk Černoch: Strojně-technické příručka, raha, 1930
  3. Zákon č. 22/1997 Sb. o technických požadavcích na výrobky
  4. Sdělení Ministerstva průmyslu a obchodu č. 237/1997 Sb.
  5. Sdělení Ministerstva průmyslu a obchodu č. 438/2008 Sb.
  6. § 196 zákona č. 183/2006 Sb.
  7. Pryč s odkazy na technické normy, tisková zpráva z 8. 12. 2008, Buletin 4/2008, Česká komora architektů, str. 34, Markéta Pražanová, tisková mluvčí České komory architektů

Externí odkazy


Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Hlavní funkce
Navigace
Nástroje
Příspěvky a dary
Další informace