Albatros D.III

Z Multimediaexpo.cz

Přejít na: navigace, hledání
Albatros D.III
Ald3.jpg
Ernst Udet se svým Albatrosem D.III
Základní charakteristika
Určení stíhací
Výrobce Albatros Flugzeugwerke
Konstruktér
První let 1916
Zařazen 1916
Vyřazen 1918
Výroba 1916–1917
Vyrobeno 1340
Varianty
Uživatel Německo
Rakousko-Uhersko

Albatros D.III byl velmi úspěšný německý jednomístný dvouplošný stíhací letoun používaný během první světové války německými jednotkami Luftstreitkräfte, ale také rakousko-uherskými Luftfahrtruppen. Vyráběla jej firma Albatros Flugzeugwerke, pro velký zájem a potřebu rychlých dodávek i ve své filiálce Ostdeutsche Albatros Werke (OAW). Letoun byl představen v prosinci 1916. Ačkoli výroba Albatrosů postupně v polovině roku 1917 přešla na typ D.V, D.III se na frontě používal až do konce války. Stal se osobním letounem mnoha německých stíhacích es jako byli Manfred von Richthofen, Ernst Udet, Erich Loewenhardt, Kurt Wolff a Karl Emil Schaeffer.

Jedná se pravděpodobně o nejúspěšnějším německý stíhací letoun během Krvavého dubna 1917.

Obsah

Historie

Albatros D.III, podobně jako předchozí typy, byl dílem konstruktérů Roberta Thelena a R. Shuberta. Letoun původně poháněl šestiválcový motor Mercedes D.III o výkonu 160 k (119 kW), se kterým dosahoval rychlosti 160 km/h. Pozdější stroje měly výkonnější Mercedes D.IIIa s výkonem 170 k (127 kW). Výzbroj tvořily dva 7,92 mm synchronizované kulomety LMG 08/15 (Spandau).

Podobně jako úspěšné Albatrosy D.I a D.II, měl poloskořepinovou konstrukci trupu s použitím potahu z tenké překližky. Dle požadavku Idfliegu byla konstrukce křídla okopírována od tehdejších francouzských jedenapůlplošníků firmy Nieuport. Horní křídlo bylo prodloužené zatímco dolní mělo menší hloubku profilu a jediný hlavní nosník. Vzpěry mezi křídly, na rozdíl od předchozích typů s paralelními rovnoběžnými vzpěrami, byly uspořádány do „V“ konfigurace. Díky této typické konstrukční vlastnosti byl D.III britskými piloty přezdíván jako V-strutter. Letouny z továrny OAW měly pak charakteristickou vetší zakulacenou směrovku.

Konfigurace jedenapůlplošníku nabízela lepší stoupání, manévrovatelnost a výhled směrem dolů. Letoun byl považován za příjemně ovladatelný, ale nebyl bezpečný při střemhlavém letu. Nová konfigurace přinesla několik problémů s vibracemi a pevnostní problémy s dolním křídlem - stejný problém jako u Nieuportů. Spodní křídlo, jak ukázaly statické testy, bylo sice dimenzováno na větší zatížení, ale problémy způsobovala příliš dozadu posunutá poloha hlavního nosníku, což mělo za důsledek překroucení křídla za letu. D.III kvůli tomu nesměl podnikat příliš strmé nebo dlouhé střemhlavé lety, což byla při vzdušných soubojích stíhačů samozřejmě nevýhoda. Navzdory snahám o vyřešení tohoto nedostatku problémy přetrvávaly a pouze částečně se je podařilo odstranit teprve s příchodem nového typu Albatros D.Va.

V lednu 1917 si problémy se zhroucením spodního křídla také užil Manfred von Richthofen. I když se mu podařilo bezpečně přistát, přestal raději D.III používat a začal létat s letounem Halberstadt D.II.

Mateřská továrna Albatros celkem vyrobila přibližně 500 strojů D.III a filiálka OAW asi 840. Poté se výroba přeorientovala na nový typ D.V. Své hvězdné časy zažil D.III během listopadu 1917, kdy bylo těchto strojů na západní frontě nasazeno celkem 446. Letoun se s ukončením výroby nevytratil ze vzdušných bojů první světové války, používal se až do uzavření příměří - na konci srpna 1918 bylo ve službě na západní fontě evidováno ještě 54 letounů.

Specifikace

Albatros D.III 3 vues.jpg
Dvě německé perutě D.III ve Francii (březen 1917)

Technické údaje

Výkony

Výzbroj

Uživatelé

Související články


Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Albatros D.III
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Albatros D.III


Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Hlavní funkce
Navigace
Nástroje
Příspěvky a dary
Další informace