Irving Penn

Z Multimediaexpo.cz

Irving Penn (* 16. června 1917, New Jersey, † 7. října 2009) byl americký fotograf, který byl známý svými portrétními a módními fotografiemi.

Obsah

Život a dílo

Mládí

Irving Penn studoval u ruského fotografa Alexeje Brodoviče na Philadelphia Museum School, kterou absolvoval v roce 1938. Pennovy kresby byly zveřejněny v časopisu Harper's Bazaar a je o něm známo, že také maloval. Během druhé světové války se stal známý svými módními fotografiemi modelek a glamouru. Penn mnoho let fotografoval módní snímky pro časopis Vogue. Byl jedním z prvních fotografů, který komponoval subjekty proti prostému šedému nebo bílému pozadí a tuto jednoduchost používal velmi účinně. V exteriérech instaloval své jednoduché studio, na svislé kolmé tyče natáhl pozadí a vymodeloval ostrý roh. Situováním modelu do tohoto neortodoxního prostředí zvyšoval Penn dramatičnost portétu, který je často „vklíněn“ do rohu. Penn se vždy snažil o absolutní zjednodušení a čistotu fotografického obrazu. Kolem portrétovaného nechával imaginární prostor, kde občas záměrně ukázal malý detail prozrazující, že jde o ateliér.[1]

Georgia O’Keeffe vstoupila do ateliéru a po pár vteřinách rozhlížení zamířila rovnou čarou k místu, kde byly odložené dvě velké divadelní zástěny postavené do velmi ostrého úhlu. Malířka se ‘zapasovala’ do uzoučkého prostoru a rezolutně prohlásila: „Tady chci být portrétována, toto je místo vyjadřující naprosto perfektně můj život...“[2]


Mezi jinými portrétoval například také osobnosti jako byli Martha Graham, Marcel Duchamp, Georgia O'Keeffe, W. H. Auden, Igor Fjodorovič Stravinskij a Marlene Dietrich. Z českých modelek portrétoval pro titulní stránku Vogue například Karolínu Kurkovou.[3] Penn místo studiového blesku na většině svých portrétech přirozeného osvětlení z okna. Pro svou cestu do Nové Guiney a dalších míst si Penn vyrobil jednoduché přenosné studio se světlíkem směrovaným na sever s působivými výsledky. Portrétní snímky pořízené tímto způsobem vypadají téměř stejně jako jeho portréty celebrit, plně zkrášlené, přirozeně osvětlené, před neutrálním pozadím, jeho kmenoví náčelníci se etnograficky podobají modelům z 19. století. V roce 1950 se oženil se svou oblíbenou modelkou Lisou Fonssagrives a založil vlastní ateliér v roce 1953. Společně měli jednoho syna Toma.

Fotografický styl

Irving Penn, Nubile Young Beauty of Diamaré, 1969
Externí odkaz

Jasnost, kompozice, pečlivé uspořádání objektů či lidí, lehkost, forma a jednoduchost je typický rukopis Pennových děl. V jeho fotografiích zátiší, objektů a nalezených zátiší (anglicky: found objects) se lze setkat s neobvyklým uspořádáním, jasností a mnoha detaily a podrobnostmi. Zatímco jeho printy jsou vždy čisté a jasné, Pennovy fotografované předměty se velmi liší. Častokrát pořídil své fotografie dlouho před tím, než je okolí začne oceňovat jako významná díla v „současném moderním pojetí“. Například řada jeho aktů modelek, které byly v rozmezí od tenkých až po buclaté nasnímal v letech 1949-1950, ale až do roku 1980 nebyly vystavovány. Jeho komponovaná zátiší jsou pečlivě uspořádané soubory potravin nebo předmětů. Tyto kompozice lze označit jako abstraktní souhru linií a objemu.

Odkaz

Vydal mnoho knih, včetně nedávno vydané "A Notebook at Random", které nabízí velkorysý výběr fotografií, obrazů a dokumentů jeho práce. Pennova manželka Lisa Fonssagrives zemřela v roce 1992.

Výstavy a ocenění

V roce 2002 se konala jeho samotná výstava 53 fotografií na Metropolitan Museum of Art. Motivem těchto děl jsou jednoduchá sochařská témata, jako například Venuše. V červenci roku 2005 vystavoval Penn v National Gallery of Art ve Washingtonu pod názvem "Irving Penn: Platinum Prints". V období od ledna do dubna 2008 vystavoal svých 67 portrétů v Morganovo Knihovně a muzeu v New York City pod názvem "Close Encounters". V září 2009 J. Paul Getty Museum plánuje vystavovat největší kolekci Pennových prací. Expozice The Small Trades obsahuje 252 velkoformátových portrétů z období 1950-1951, které vyfotografoval v New Yorku, Paříži a Londýně.[4] Sbírky muzea Smithsonian American Art Museum vlastní jeho černobílý originál The Tarot Reader – fotografii z roku 1949 Jeana Patchetta a surrealistické malířky Bridget Tichenor.[5] Pennův archiv fotografií, sbírka osobních předmětů a materiály vztahující se k jeho kariéře, jsou v držení Ryerson & Burnham Libraries v Institutu umění v Chicagu.[6][7]

Jeho práce byly vystavovány (nebo přímo jsou součástí sbírek) kromě jiných také v Muzeu moderního umění (MoMA) v New Yorku, Metropolitním muzeu umění, Národní galerii umění[8] ve Washingtonu nebo v Institutu umění v Chicagu. V roce 1985 obdržel cenu Hasselblad Award a o dva roky později ocenění Kulturpreis der Deutschen Gesellschaft für Photographie.

Citáty

  • „Fotografování koláče může být umění“; Irving Penn při otevírání svého nového studia v roce 1953[9]

Knihy, které Penn napsal

Knihy o Pennovi

  • (2005) Irving Penn: Platinum Prints. Sarah Greenough, David Summers (ISBN 0-300-10906-7)
  • (2002) Earthly Bodies: Irving Penn's Nudes, 1949-50. by Irving Penn, Maria Morris Hambourg, Metropolitan Museum of Art (ISBN 0-8212-2787-4)
  • (1997) Irving Penn : A Career in Photography. Colin Westerbeck (ISBN 0-8212-2459-X)

Reference

  1. http://www.gallery.cz/gallery/cz/jan-maly-jiri-polacek-ivan-lutterer-vystava.html
  2. http://plone-disk.amu.cz/archiv/rocniik-2007/disk-19-brezen-2007/scenicke-mysleni-ve-fotografii-a-sebescenovani-nejenom-ve-fotografii/
  3. http://m.novinky.cz/clanek.txt?aId=33681
  4. Getty Acquires Irving Penn's Most Extensive Work (anglicky)
  5. The Tarot Reader (Jean Patchett and Bridget Tichenor) - New York 1949 by Irving Penn SAAM
  6. http://www.artic.edu/aic/collections/search/citi/category%3A49?page=4
  7. Art Institute of Chicago – Featured Works (anglicky)
  8. http://www.nga.gov/exhibitions/2005/penn/penn_ss17.shtm
  9. quoted from http://www.photo-seminars.com/Fame/irving_penn.htm

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Irving Penn