Ještěrka obecná

Z Multimediaexpo.cz


Ještěrka obecná (Lacerta agilis, Linnaeus, 1758) je jedním z nejrozšířenějších druhů ještěrky v České republice.žije pod kameny nebo ve skulinách.

Obsah

Popis

Celková délka ještěrky obecné činí kolem 20-25 cm. Tělo měří až 9 cm a ocas je jedenapůlkrát delší než tělo. Hlava je širší s krátkým čumákem. Na krátkých končetinách je 5 prstů, jež jsou zakončeny drápky, které umožňují dobrý pohyb po kamenech a různorodých materiálech. Ocas umožňuje lepší dynamiku pohybu a slouží také při útěku před nepřáteli, často se od těla při napadení odděluje, ale znovu se regeneruje a dorůstá.

Zbarvení samečka

Zbarvení

Samci se od samiček liší zeleným pruhem na boku těla. Samičky jsou hnědavé a obě pohlaví mají na těle různě veliké skvrny. Celková škála barev je velmi rozmanitá.Občas se kůže odloupne a nahrazuje ji nová.

Výskyt

Přesto, že je u nás druhem chráněným, patří do druhů ještěrek u nás nejrozšířenějších. Je rozšířená na většině území střední a východní Evropy, v Asii až po západ Číny, ale její početnost silně poklesla, díky ztrátě stanovišť. Obývá především suchá a slunná místa a to stráně, i okraje lesů. Většinou pobývá do výšky 2500 m n. m. Při větších výkyvech teplot raději zalézá do úkrytů. Každý jedinec má svoje území, kde loví, klade vejce.

Potrava

V jídelníčku ještěrky obecné můžeme najít menší hmyz (mouchy, brouky), také pavouky, červy, plže a pozemní korýše (svinky). Menší kořist rovnou polyká. Ještěrka loví především ve slunných dnech a kořist dokáže ulovit i za letu.

Rozmnožující se ještěrky

Rozmnožování

Ještěrky se rozmnožují v letních měsících - květnu, červnu. Samice naklade do vyhloubené jamky v písku, mechu, hlíně či suché trávě 3-15 kožovitých měkkých vajíček o velikosti cca 15x8 mm. Kolem půlky měsíce července (většinou po 56 dnech) se vylíhnou mláďata, jež dosahují délky kolem 5-6 cm. Již od vylíhnutí jsou odkázána pouze na sebe a potravu si musí shánět sama. Dospělosti dosahují v 1,5-2 letech.

Aktivita

Ještěrka je nejaktivnější v ranních a podvečerních hodinách. V zimním období upadá do zimního spánku. Většinou zalézá do opuštěných nor savců (např. hraboši), pod kořeny stromů, různých skulinek. V dubnu se probouzí ze zimního spánku.

Přirození nepřátelé

Má ve svém okolí mnoho nepřátel, mezi ně patří například lišky, volavky, čápi a další predátoři. Při poškození ocasu se v části, kde má svaly nejtenčí poruší a ocas se oddělí.

Ochrana

V České republice je zvláště chráněna jako silně ohrožený druh, je tedy mimo jiné zakázán i její odchyt, chov v zajetí a prodej. Chráněna jsou i její vývojová stádia a sídla.

Literatura

  • Steinbachův velký průvodce přírodou, GeoCenter, Praha, 1994.

Externí odkazy

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Lacerta agilis