Jerome David Salinger

Z Multimediaexpo.cz

Jerome David Salinger

Jerome David Salinger (* 1. ledna 1919, New York, † 27. ledna 2010, New Hampshire) byl americký spisovatel, známý pro svůj román Kdo chytá v žitě, který byl vydán v roce 1951.

Od roku 1965 nevydal žádné nové dílo a od roku 1980 neposkytl žádný rozhovor. Od roku 1963 žil v Cornishi v New Hampshiru.

Vyrůstal na Manhattanu a již na střední škole začal psát krátké povídky. Před službou v druhé světové válce několik povídek také vydal. V roce 1948 vydal v magazínu The New Yorker kritiky uznávanou povídku Den jako stvořený pro banánové rybičky. V roce 1951 vyšel román Kdo chytá v žitě, který se stal ihned velmi úspěšným. Jeho popis dospívání a ztráty nevinnosti hlavní postavy Holdena Caulfielda měl velký vliv především na dospívající čtenáře. Tento román je stále velmi úspěšný a prodá se ho okolo 250 000 kopií ročně.

Úspěch románu Kdo chytá v žitě vedl k veřejnému zájmu o jeho osobu. Salinger se stal samotářským a již nepublikoval tak často. Po tomto románu následovala sbírka krátkých povídek Devět příběhů (1953), román a krátký příběh Franny a Zooey (1961), a sbírku dvou románů Vzhůru, tesaři, do výše střechu zvedněte! /Seymour: Úvod (1963). Jeho posledním vydaným dílem byl román s názvem Hapworth 16, 1924, který se objevil v magazínu The New Yorker 19. června 1965. Saliger bojoval s nechtěnou pozorností, včetně právní bitvy s životopiscem Ianem Hamiltonem a uvedení jeho osoby v pamětech napsaných dvěma, jemu velice blízkými osobami: Joyce Maynardovou, jeho bývalou milenkou, a dcerou Margaret Salingerovou. V roce 1996 oznámil malý nakladatel, že se dohodl se Salingerem na knižním vydání románu "Hapworth 16, 1924", ale kvůli následné publicitě bylo vydání knihy odloženo.

Obsah

Život

Salinger se narodil na Manhattanu v New Yorku. Jeho otec Solomon byl Žid polského původu, který prodával košer sýry. Jeho matka Marie Jillich byla napůl Skotka a napůl Irka. Změnila si jméno na Miriam a přestoupila na židovství. O tom, že jeho matka nebyla Židovka, se J. D. dozvěděl až po své bar micva). Měl sestru Doris (1911 - 2001). Salinger navštěvoval veřejnou školu ve West Side na Manhattanu, devátý a desátý ročník strávil na soukromé škole McBurney. Účinkoval v několika divadelních hrách a i přesto, že jeho otec nesouhlasil s nápadem, aby se J.D. stal hercem, předvedl své nadání pro drama. Poté nastoupil na vojenskou akademii Valley Forge v Pensylvánii. Již na škole McBurney přispíval do školního časopisu a ve Valley forge začal psát povídky "pod přikrývkou, v noci, za pomoci baterky". V roce 1936 začal studovat na New York University, ale na jaře studium ukončil. Na podzim ho otec přemluvil, aby se naučil obchodovat a poslal ho pracovat do společnosti ve Vídni, kde měl možnost si vylepšit svou němčinu a francouzštinu. Vídeň opustil asi měsíc předtím, než Rakousko na jaře 1938 připadlo Adolfu Hitlerovi. Nastoupil na Ursinus College v Pensylvánii, kde však vydržel pouze jeden semestr. V roce 1939 navštěvoval večerní kurzy tvůrčího psaní na Columbia University, kde byl jeho učitelem dlouholetý editor časopisu Story, Whit Burnett. Během druhého semestru kurzů si Burnett všiml jeho talentu, kdy dokončil tři povídky. Na jaře 1940 Salingerovi vyšla ve Story první povídka nazvaná „Mladí lidé“, pojednávající o několika lidech bez životního cíle. Butnett se stal jeho mentorem a několik let si dopisovali.

Druhá světová válka

V roce 1941 začal chodit s Oonou O'Neillovou, dcerou autora divadelných her Eugena O'Neilla. Často jí volal a psal jí dlouhé dopisy. Jejich vztah skončil, když Oona začala chodit s Charlie Chaplinem, ze kterého se později provdala. V roce 1941 pracoval na vyhlídkové lodi v Karibiku, kde působil jako organizační ředitel a občas i jako bavič. V témže roce začal posílat své krátké příběhy do magazínu The New Yorker. Magazín několik jeho povídek odmítl. Byly to například: "Lunch for Three", "Monologue for a Watery Highball", a "I went to school with Adolf Hitler". V prosinci 1941 přijali jeho povídku "Slight Rebellion off madison" - příběh o nespokojeném teenagerovi Holdenu Caulfieldovi s "předválečnou nejistotou". Když Japonsko zaútočilo na Pearl Harbor byla povídka označena jako "nepublikovatelná" a neobjevila se v magazínu až do roku 1946. Na jaře 1942, několik měsíců poté co Spojené státy vstoupili do Druhé světové války, byl J.D. naverbován do armády. V průběhu tažení z Normandie do Německa se setkal s Ernestem Hemingwayem, spisovatelem, který ho ovlivnil a který pracoval jako válečný dopisovatel v Paříži. Byl ohromen Hemingwayovou přátelskostí a skromností. Hemingway byl zaujat jeho tvorbou a poznamenal: "Ježíši, on má teda fantastický talent". Oba spisovatelé si poté dopisovali. Salinger Hemingwayovi v červnu 1946 napsal, že jejich setkání bylo pro něho tou nejlepší vzpomínkou na válku. Dále uvedl, že pracuje na divadelní hře o Holdenu Caulfieldovi, hlavní postavě jeho příběhu "Slight Rebellion off Madison" a že doufá, že bude moci hlavní postavu sám hrát.

Ten kdo chytá v žitě

Ve 40. letech se svěřil několika lidem, že pracuje na románu o Holdenu Caulfieldovi. Román Kdo chytá v žitě byl vydán 16. července 1951. Děj románu je jednoduchý, pojednává o šestnáctiletém Holdenovi a jeho zkušenostech z New York City, jeho vyloučení a odchodu z elitní školy. Kniha je však význačná svým ironickým hlasem vypravěče v první osobě, Holdena. Umožňuje hluboký pohled a zároveň nespolehlivou výpověď vypravěče, který vysvětluje důležitost loajality, "falešnost" dospělosti a svou vlastní neupřímnost. V roce 1953 Salinger v rozhovoru pro školní noviny přiznal, že je román "tak trochu" autobiografický, a uvedl, že "Moje dětství bylo hodně stejné jako toho chlapce v knize...Byla to velká úleva, že jsem to lidem řekl." Prvotní reakce na jeho knihu byly velmi rozporuplné, od hodnocení "neobvykle briliantní první román" od The New York times až po degradaci kvůli monotonním jazyku a "nesmrtelnosti a perverzi" Holdena, který nadává a často mluví o příležitostném sexu a prostituci. Román měl ovšem velký úspěch. V průběhu dvou měsíců od vydání, byla dána osm krát k dotisku. Třicet týdnů byla na seznamu Bestsellerů New York Times. Prvotní úspěch byl vystřídán poklesem popularity, ale v 50. letech se román stal, dle Iana Hamiltona, "knihou, kterou si všichni dospívající musí koupit, jako nezbytnou příručku jak být "cool" a neafektovaný". Noviny začaly vydávat články o "Kultu toho co chytá v žitě" a román byl v několika zemích zakázán, stejně tak jako v některých amerických školách, a to kvůli svému tématu a "nadměrnému užívání sprostých slov". Jeden pečlivý rodič napočítal v americké verzi tohoto románu 237krát slovo "goddam", 58krát "bastard", 31krát "Christsake" a 6krát "fuck". V 70. letech bylo několik amerických učitelů, kteří zadali knihu k četbě, propuštěno anebo donuceno k rezignaci. V roce 1979 cenzura uvedla, že román Kdo chytá v žitě "bude nepochybně nejčastěji cenzurovanou knihou na světě a zároveň druhým nejčastěji vyučovaným románem na veřejných středních školách" (po O myších a lidech od Johna Steinbecka). Kniha je stále velmi čtená. V roce 2004, s ročním prodejem okolo 250 000 výtisků, bylo celosvětově prodáno přes 65 milionů výtisků. Po úspěchu románu Kdo chytá v žitě dostal Salinger několik nabídek ke zfilmování románu, včetně jedné od Samuela Goldwyna. Od publikace knihy je stále spousta režisérů, kteří by si chtěli zajistit práva na zfilmování. Jsou mezi nimi i Billy Wilder, Harvey Weinstein a Steven Spielberg. V 70. letech Salinger uvedl, že "se Jerry Lewis již léta snaží dostat k roli Holdena". Opakovaně ho odmítl a v roce 1999 Joyce Maynard uvedl, že "Jediným člověkem, který kdy mohl hrát Holdena Caulfielda, byl sám J. D. Salinger".

Dílo

  • Kdo chytá v žitě (The Catcher in the Rye) (1951) – vypravěč je dospívající jedinec, neúspěšný student Holden Caulfield. Autor s ním sympatizuje a provází čtenáře po jeho pocitech, vnitřních zmatcích. Hrdina je nekomunikativní, složitost navazování kontaktů spočívá v odlišnosti jeho světa a okolního světa. Je to srovnání přirozeného světa se „šaškujícím“ okolím. Tato kniha byla jednou z nejčtenějších v 50. letech v USA.
  • Devět povídek (Nine Stories) (1953)
  • Franny a Zooey (Franny and Zooey) (1961)
  • Vzhůru, tesaři, do výše střechu zvedněte ; Seymour: Úvod (Raise High The Roof Beam, Carpenters; Seymour: An Introduction) (1963)

Kromě toho Salinger napsal celkem 35 povídek, z nichž většina vyšla pouze v časopisech (např. The New Yorker).

Zajímavosti

  • Salingerovu knihu „Kdo chytá v žitě“ si při svém zatčení četl Mark David Chapman, vrah Johna Lennona. Též uvedl, že její obsah ho k vraždě motivoval.
  • Jednou z jeho povídek je také „Vysmátý muž“ (the Laughing man), která dala jméno jedné postavě v anime seriálu Ghost in the Shell: Stand Alone Complex. Je tam také uveden úryvek z knihy „Kdo chytá v žitě“. Jedná se o tento úryvek:
„ Napadlo mě, že byh mohl předstírat, že sem jakože hluchoněmej. Tak bych se nemusel s nikým pouštět do žádnejch zatraceně blbejch a zbytečnejch rozhovorů. Když by se mnou chtěl někdo mluvit, tak by to musel napsat na kus papíru a ukázat mi to. Za chvíli by je to začlo pořádně nudit a pak bych z toho byl venku, měl bych s rozhovorama pokoj na celej zbytek života. “


Externí odkazy


Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Jerome_David_Salinger“