Jozef Jankovič

Z Multimediaexpo.cz

Jozef Jankovič (* 8. listopadu 1937, Bratislava, Slovensko) je slovenský sochař, malíř a grafik.

Uměleckou školu, kterou studoval v letech 1952 - 1956, vychodil v Bratislavě. Poté nastoupil na Vysokou školu výtvarného umění, kterou ukončil roku 1962. Stal se vůdčí osobností ve slovenském sochařství. Centrem jeho sochařské i grafické tvorby jsou syntézy podnětů pop-artu, nového sochařství a nového realizmu. Od šedesátých let slavil velké úspěchy i mezinárodním měřítku, kdy byl oceňován po celé Evropě. Avšak vnitrozemské poměry a jeho pronásledování jej donutilo odejít do emigrace. Po Sametové revoluci se mohl vrátit do vlasti. Roku 1990 začal vyučovat na Vysoké škole výtvarného umění v Bratislavě a byl i jejím prvním rektorem po revoluci v roce 1989. Patří nesporně mezi největší osobnosti poválečného slovenského umění.

Milníky jeho umělecké dráhy jsou jeho rozsáhlá díla a tvorba, kterou zasáhnul téměř do všech médií výtvarného umění: od sochy a reliéfu, přes kresbu, koláž, grafiku, šperk, spolupráci s architekturou i grafický design a v neposlední míře zmíněná pedagogická činnost. Ikonografický model jeho tvorby – deformovaná socha s charakteristickými končetinami, se staly paradigmem slovenského sochařství. Zároveň jako jeden z mála umělců dokázal při uchovaní vnitřní kontinuity a identity vlastní tvorby přijímat stále nové podněty a transformovat jejich charakter. Od sedmdesátých let se autor věnuje i pracím z papíru, kdy se pro ideologické zákazy režimu nemohl věnovat plastice a tak byl tehdy prvním umělcem, který začal tvořit počítačovou grafiku a o něco později i koláže. Tento typ tvorby přešel svými vývojovými fázemi od převážně sochařských, k dílům s geometrickými prvkami. Geometrie jako součást řešení výtvarných problémů má v umělcově tvorbě svoje permanentní místo, ale v různých funkcích. V sérii „Transformácií“ vychází Jankovič z citačního principu vlastního komentáře k dílu jiného umělce. Transformované dílo různých umělců si buď „přisvojuje“, nebo „polidšťuje“, což by mohlo znamenat to stejné, neboť i forma přisvojení je polidštění v duchu Jankovičova sochařského paradigmatu. Je to současně i přiznání potřeby logického pořádku v chaose lidské existence, nebo jistý druh odstupu od obou. Přitom abstraktní formy (Malevič, Buren, Lohse, Mangold a další) nevnímá jako rekapitulaci geometrie, ale v koexistencii s ní hledá nové vyjadřovací možnosti. Jeho celoživotní dílo je monumentálním podobenstvím o člověku, jeho drametech a individuálním společenském údělu, o odcizení sebe samého a i o totalistické moci v nejrozmanitějších podobách. V současné době žije v Bratislavě.

Ocenění

Získal mnohá ocenění, z nichž si uvedeme například:

Reprezentoval Slovensko na Bienále v Benátkach (1970, 1995), na výstave východoevropské avantgardy Europa-Europa v Bonně (1994) atď. Realizoval sochářské práce v Chorvatsku, Slovinsku, Německu, Francii (Paříž), Jížní Korei (Soul).

Významné práce

Památník obete varujú v areáli Múzea SNP v Banské Bystřici

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Jozef Jankovič