Kinetochor

Z Multimediaexpo.cz

Vizualizace metafázní buňky pomocí fluorescence. Kinetochory jsou vidět jako malé růžové tečky ve střední části, vázané na modře označené chromozomy a zelené dělící vřeténko

Kinetochor je velký proteinový komplex nacházející se zpravidla v oblasti centromery chromozomů během mitózy nebo meiózy. Umožňuje napojení chromozomů na mikrotubuly dělícího vřeténka a je také z velké části zodpovědný za pohyb chromozomů k pólům vřeténka během anafáze^[1].

Stavba

V elektronovém mikroskopu se kinetochory jeví jako třívrstvé struktury^[2]. Vnitřní vrstva, silná 40–60 nm, specificky rozpoznává a váže centromerovou sekvenci DNA, prostřední 25–30 nm silná vrstva zřejmě propojuje vnitřní vrstvu s vnější, a vnější 40–60 nm vrstva se váže k (+) koncům mikrotubulů. Z vnější vrstvy vyčnívá do okolí tzv. vláknitá koróna, která spolu s vnější vrstvou obsahuje proteiny vážící mikrotubuly a motorové proteiny, např. CLIP170, cytosolický dynein a kineziny CENP-E a MCAK^[3]. Přítomnost těchto proteinů je důkazem, že jsou kinetochory hrají významnou roli při rozchodu chromozomů k opačným pólům v anafázi.

Diverzita

Výše uvedený popis kinetochoru jako struktury nacházející se v krátkém úseku centromery platí pouze pro tzv. monocentrické organismy, tedy ty, na jejichž chromozomech se nachází jediná centromerická oblast. Mezi monocentrické organismy patří např. obratlovci, houby a většina rostlin. Naopak u holocentrických organismů, např. hlístice (jak se zjistilo díky využívání háďátka Caenorhabditis elegans jako modelového organismu) pokrývá kinetochor chromozom po celé jeho délce.

Související články

• Centromera
• Mitóza
• Kontrolní body buněčného cyklu

Reference

1. ↑ Charles L. Asbury, Daniel R. Gestaut, Andrew F. Powers, Andrew D. Franck et Trisha N. Davis (2006): The Dam1 kinetochore complex harnesses microtubule dynamics to produce force and movement. Proc. Natl. Acad. Sci. USA. 103:18432-18437
2. ↑ Lodish, H. et al.: Molecular Cell Biology, 3rd edition. W. H. Freeman & Co., 1995, ISBN 0-7167-2380-8. Dostupné online
3. ↑ Lodish, H. et al.: Molecular Cell Biology, 5th edition. W. H. Freeman & Co. New York, 2004, ISBN 0-7167-4366-3