Klášter Osek

Z Multimediaexpo.cz


Klášter Osek je donedávna fungující cisterciácký klášter na severu Čech pod Krušnými horami. Motiv kláštera Osek se objevil na české poštovní známce 22. března 2006 s katalogovým číslem 471 a nominální hodnotou 12 Kč.

Obsah

Dvojí založení kláštera

Prvním zakladatelem kláštera byl jistý Milhošť, který ke konci 12. století oslovil bavorský klášter Waldsassen a mnichům nabídl statek Mašťov. Vše nasvědčuje tomu, že Milhošť nadále pobíral část výnosu z klášterního zboží a po šesti letech nešťastné mnichy z Mašťova vyhnal.

Vyhnancům poskytl azyl Slávek z rodu Hrabišiců (nejvyšší komorník krále Přemysla Otakara I.) a cca roku 1198 je usadil ve svém Oseku. Postupem času Slávkovi potomci (Rýzmburkové) Osek zcela přenechali mnišskému řádu a přestěhovali se na nově vybudovaný hrad Rýzmburk.

Ochranu oseckému klášteru přislíbil i sám panovník Přemysl Otakar I. a papež Inocenc III.

Na území Rýzmburků

V 30. letech 13. století se stal opatem vnuk zakladatele, také Slávek. Klášter získával nové statky, horečně se budovalo a dokonce se osečtí cisterciáci pokusili o vlastní filiaci v Nížkově. Filiace se nezdařila a v době povstání kralevice Přemysla proti otci klášter doplatil na příslušnost k rýzmburskému zakladatelskému rodu. Straníkem krále Václava I. byl totiž i bratr opata Slávka Boreš z Rýzmburka, který porazil Přemysla v bitvě u Mostu. Horkokrevný mladík se poté pomstil vypleněním kláštera v Oseku. Po královském smíření se klášter z újmy rychle vzpamatoval a začal opravovat poškození a také dále rozšiřovat svůj majetek. Boreš z Rýmburka se roku 1260 zúčastnil česko–uherské bitvy u Kressenbrunnu a tam ukořistil pro klášter vzácnou relikvii – ostatek sv. Jana Křtitele. V 70. letech se Boreš zřejmě podílel na vítkovském povstání proti králi a klášter se opět dostal do potíží.

Za doby Braniborců v Čechách celý konvent po dalším drancování na tři roky odešel do Míšně, aby za vlády Václava II. opět zažil dobu hospodářské prosperity a míru.

Klášter královský

Jan Lucemburský (1296-1346) na základě již předchozích panovnických snah učinil osecký klášter klášterem královským a až do husitských válek se cisterciákům dařilo zachovat majetek a klid na svém území. V červenci roku 1421 husitská vojska Pražanů klášter dobyla a vypálila. Mniši naštěstí situaci předvídali a včas vyhledali útočiště v míšeňském klášteře Altzella.

Pokračováním kláštera byl návrat cisterciáků zhruba v polovině 15. století. U kostela Nanebevzetí Panny Marie byla v letech (1726-1732) uspořádána terasovitá zahrada s plastikami I. Reichmana a vybudován i barokní pavilon.

Novější dějiny

Přes veškeré politické a církevní změny osecký klášter funguje dodnes. Areál velkoryse přestavěl O. Broggio. Po roce 1945 jej krátkodobě spravovali salesiáni. V roce 1950 byl v rámci Akce K zlikvidován a byl přetvořen v jeden z internačních klášterů pro řeholníky. Později zde byly internovány řeholní sestry. Některé jsou pochovány na oseckém hřbitově. Sestry zde ještě v 90. letech chvíli žily, ač do kláštera se již vrátili cisterciáci.

Popis kláštera

Klášterní věž

Hodinová věž stojí proti hlavnímu vstupu do kláštera. V patře nad hodinami se na dřevěné konstrukci, která byla před nedávnem restaurována firmou Perner, nachází celkem čtyři zvony, přičemž každý byl vyroben jiným zvonařem:

V 19. století je zde doložen ještě zvon od Jana Jiřího Kühnera,[1] dnes nezvěstný. Nad zvony se ve zdvojené lucerně nacházejí nad sebou dva cymbály, rozeznívané hodinovým strojem.

Klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie

Kostelní věže jsou bez zvonů, pouze v centrální věži se nachází zvon z roku 1489 s českým nápisem gotickou minuskulí. Ve zvononosné konstrukci je prázdné místo po dvou jiných zvonech. V boční lodi chrámu je pozdně gotická soška Panny Marie. V roce 2009 se slavilo 800 let od posvěcení kostela. Hlavním bodem oslav byla Mše svatá v sobotu 15. srpna 2009, jíž celebroval litoměřický biskup Jan Baxant.

Současnost kláštera

Po roce 1990 se začalo s obnovou cisterciáckého působení v klášteře. Postupně se zde vystřídalo několik řeholníků a řeholních kandidátů. V roce 2006 bylo v opatském kostele poprvé po několika desetiletích udíleno kněžské svěcení. V roce 2008 tvořili komunitu dva cisterciáci - opat Jindřich Bernhard Thebes O.Cist. a P. Charbel J. Schubert O.Cist. Od září 2008 se opat přestěhoval do hospicu Goppeln v Německu, kde 27. března 2010 zemřel, a P. Charbel byl přemístěn do jednoho z klášterů v Rakousku. V současné době tedy není v klášteře mnišská komunita, funguje pouze společenství oblátů kláštera.

Literatura

  • Mario Feuerbach: Das Zisterzienserkloster Ossegg. Baugeschichte und Baugestalt von der Gründung 1196 bis in das Jahr 1691, Aachen 2009. ISBN 978-3-8107-9306-5.

Reference

  1. ↑ Eichlerova topografická sbírka. Archiv Národního muzea, karton č. 43 - Osek.

Externí odkazy


Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Kl%C3%A1%C5%A1ter_Osek“