Klínec

Z Multimediaexpo.cz


Obec Klínec se nachází v okrese Praha-západ, kraj Středočeský. Ke dni 31. 12. 2007 zde žilo 445 obyvatel.

Obsah

Historie

Ves byla založena pravděpodobně kolem roku 1309. Tehdy ležela na severním okraji souvislého a hlubokého hvozdu brdsko – sázavského. Klínec byl majetkem královské komory, přesto zde měl významná práva blízký benediktýnský klášter na Ostrově u Davle. Ještě za života Václava II. dostal část královského lesního újezdu (silva versus Jegerdorf et Glyncz sita, tj. „les ležící směrem k Řitce a Klínci“) v okolí Klínce zbraslavský klášter cisterciáků. Větší zájem o tuto zalesněnou oblast podnítil dar královny Elišky Přemyslovny, která roku 1319 odevzdala Klínec zbraslavskému klášteru i s okolním lesem, kde se těžilo zlato a polodrahokamy. V lesích okolo Klínce se kdysi také hojně pálily milíře. V předhusitském období (pravděpodobně již v polovině 14. století) založil zbraslavský klášter u Klínce panský dvorec. Podle předpisů cisterciácké řehole měly být řádové dvorce poněkud vzdáleny od světských vesnic. Proto si zbraslavští mniši zvolili u Klínce výhodné místo v úrodné a dosud nevyklučené oblasti, vzdálené od poddanské i nápravnické usedlosti asi 250 m cesty (dnes č. p. 1). Využili půdy okolních doubrav a bučin, které postupně měnili na ornou půdu (nejúrodnější v obci) a tak pravděpodobně již v tomto období vnikla pole klášterního dvorce hluboko do lesa Pekla, nedávno předtím narušeného těžbou zlata. Výnosnost klíneckých rýžovišť tehdy již poklesla a vrchnosti nezbývalo nic jiného, než se i zde věnovat zemědělství. V období třicetileté války (1618 až 1648) byla obec, na rozdíl od sousední Líšnice a Řitky, uchráněna před zničením. Napomohla tomu poloha Klínce mimo stezku spojující hlavní město království s jižními Čechami.

Jméno obce

Půdorys Klínce náleží přes svou nepravidelnost, způsobenou dosti nevýhodným terénem, k typu normálnímu, který je příznačný pro plánovitě založené osady. Je to vesnice s původně dvorcovým uspořádáním, řadová, charakteristická pro mladé sídelní území vrchovin. Usedlosti jsou seřazeny volněji, ve větších vzdálenostech a jsou od sebe odděleny zahradami. Terén značně prohloubený místním potokem, nedovolil vytvořit klasický návesní typ sídliště. Usedlosti netvořily celistvou návesní frontu, ale rozpadají se v izolované stavební parcely jednotlivých hospodářství. Stavení na obou březích potoka vytvořily podobu klínu, který patrně dal obci její neobvyklé jméno. Pozemková držba usedlostí byla scelena za humny jednotlivých hospodářství. Tato sídelní technika byla zřejmě přizpůsobena rozvíjejícímu se individuálnímu hospodaření v období největšího rozmachu kolonizace. Usedlosti mohly tvořit oddělené, na sobě nezávislé jednotky, protože obranný zřetel v tomto území, dopravně odlehlém a bezpečném, na pokraji lesů, byl minimální.

Těžká léta válečná

Těžkým obdobím pro obec byly obě světové války. V první padlo na frontě 12 klíneckých občanů. Jeden občan, pan Jaroslav Dvořák, byl členem italské legie. V období druhé světové války se v obci objevil udavač, kvůli němuž nebylo možno organizovat odbojovou činnost. Celou válku ale působil divadelní kroužek, který svými vystoupeními utužoval vlastenecké cítění občanů. Počátkem května 1945 byl v Klínci ustaven revoluční národní výbor, jehož sídlo bylo v restauraci „Stop“ na dobříšské silnici. V revolučním národním výboru pracovali mimo jiných pan Schleier, F.Mestek a F.Petrák, spolupracovali místní kupec J. Velek a hajný A. Urban, kteří vyzbrojeni loveckou puškou odzbrojovali mladé nezkušené německé vojáky, prchající z vojenského cvičiště nad Štěchovicemi. Ke konci války se na území obce zdržovala ruská vojska.

Těžba zlata v okolí Klínce

Založení Klínce je spojeno s těžbou zlata a polodrahokamů. Památkou této těžby jsou kopečkovité útvary zvané pinky a jámy zvané sejpy, které se hojně vyskytují v okolních lesích. Jejich výskyt dal vzniknout místnímu názvu „Pinkousy“. Zalesněné údolí pod obcí je pozůstatkem po těžbě zlata. Dodnes je v terénu patrný náhon, který přiváděl do dolu vodu z rybníků pod vsí. Ve skalním hřbetě, který odděloval povrchový důl od potoka, je ve skále vylámána asi 100 m dlouhá odvodňovací štola „Čertovka“. Celé údolí je totiž dílem středověkých havířů.

Minulost nedávná a současnost

Roku 1887 protnula lesy na okraji Klínce železnice vedoucí z Prahy na Dobříš. Později zřízená vlaková zastávka leží asi 1 kilometr od vsi. Prakticky od začátku provozu je trať využívána při rekreaci Pražanů. Ti od období „první republiky“ v obci postupně vybudovali několik chatových osad a vtiskli obci rekreační charakter. Roku 1959 byl položen základní kámen zdejší školy a 1. září roku 1961 byla zahájena výuka (do této doby docházeli žáci do líšnické školy). Nyní je budova využívána mateřskou školou. V současnosti se obec intenzivně rozrůstá o nově postavené domy. Rozvoj zaznamenala i infrastruktura obce – kanalizace vodovod, ČOV, veřejné osvětlení. Život obce je poznamenán blízkostí hlavního města. Praha je místem zaměstnání většiny obyvatel a přes den se obec doslova vylidňuje.

Klínec, od severovýchodu
Významné osobnosti v obci

Zdeněk Boháč, 3. ledna 1933 - 25. března 2001 Český historik a historický geograf. V r. 1957 absolvoval obor historie na FF UK. V letech 1957-1965 vedoucí oddělení historické geografie Historického ústavu ČSAV v Praze. Průkopník komplexního studia dějin středověkého osídlení, feud. pozemkové držby a demografického vývoje českých zemí (Dějiny osídlení středního Povltaví v době předhusitské, 1978); r. 1976-1985 a od roku 1990 předseda Komise pro historickou geografii ČSAV . Zabýval se též českými církevními dějinami (Poutní místa v Čechách, 1995; Topografický slovník k církevním dějinám předhusitských Čech). Přední organizátor česko-lužické kulturní spolupráce, 1975-1991 předseda Sekce pro studium lužickosrbské kultury při společnosti Národního muzea v Praze, od roku 1991 předseda Společnosti přátel Lužice; autor průvodce Sasko-Lužice (1989) s úvodem do lužickosrbských reálií a knihy České země a Lužice (1993). Zdeněk Boháč se narodil v Klínci a i když se později odstěhoval do Prahy, do svého rodiště pravidelně a často zajížděl. Pochován je na místním hřbitově.

Pamětihodnosti

  • Kaplička - nachází se nad menším z místních rybníků. Neslouží k bohoslužebným účelům. Výzdobu tvoří oltář, obrazy svatých a socha svatého Jana Nepomuckého. Na kapli zavěšen zvon.
  • Křížky – v katastru obce se nachází několik křížků, jež jsou památkou původního vyznání obyvatelstva. Dodnes tvoří významný krajinotvorný prvek.
  • Zemědělské usedlosti – v obci zůstalo zachováno jen několik bývalých zemědělských usedlostí (statků). Jsou památkou z období zemědělského charakteru naší vesnice a zemědělského využívání krajiny.
  • Rudný důl, archeologické naleziště

Klínecké noviny

V obci Klínec je několika místními nadšenci vydáván obecní zpravodaj Klínecké noviny, jehož elektronickou podobu si můžete přečíst také na internetu. Noviny byly vydávány každý měsíc pod záštitou obce od roku 2007. Od konce roku 2008 jsou vydávány jako občasník nezávisle a bez podpory obce, jsou dodávány do schránek klíneckých občanů díky dobrovolným příspěvkům. Náklad činí cca 180 - 200 kusů. Klínecké noviny jsou věnovány především dění v obci a najdete zde kulturní i sportovní akce v obci i nedalekém okolí, recepty, informace z klubu důchodců a další.

Externí odkazy

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Klínec
  Města, městyse a obce okresu Praha-západ  

Bojanovice • Bratřínov • Březová-Oleško • Buš • Černolice • Černošice • Červený Újezd • Číčovice • Čisovice • Davle • Dobrovíz • Dobříč • Dobřichovice • Dolní Břežany • Drahelčice • Holubice • Horoměřice • Hostivice • Hradištko • Hvozdnice • Choteč • Chrášťany • Chýně • Chýnice • Jeneč • Jesenice • Jílové u Prahy • Jíloviště • Jinočany • Kamenný Přívoz • Karlík • Klínec • Kněževes • Kosoř • Kytín • Lety • Libčice nad Vltavou • Libeř • Lichoceves • Líšnice • Měchenice • Mníšek pod Brdy • Nučice • Ohrobec • Okoř • Okrouhlo • Ořech • Petrov • Pohoří • Průhonice • Psáry • Ptice • Roblín • Roztoky • Rudná • Řevnice • Řitka • Slapy • Statenice • Středokluky • Svrkyně • Štěchovice • Tachlovice • Trnová • Třebotov • Tuchoměřice • Tursko • Úholičky • Úhonice • Únětice • Velké Přílepy • Vestec • Vonoklasy • Vrané nad Vltavou • Všenory • Zahořany • Zbuzany • Zlatníky-Hodkovice • Zvole

Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Kl%C3%ADnec“