Letní olympijské hry 1920

Z Multimediaexpo.cz

Oficiální olympijský plakát

VII. letní olympijské hry se konaly v Antverpách od 20. dubna do 12. září v roce 1920, necelých osmnáct měsíců po 1. světové válce, především na stadiónu v Antverpách.

Samotný zahajovací ceremoniál však proběhl na zimním stadioně Palais de Glace. Je to také historicky přezdívána událost jako „Zimní úvod v dubnu“. Antverpy zorganizovaly hry vcelku dobře, dalo by se říci i výborně, jestliže se bere v potaz, že o přídělení tomuto městu se rozhodlo až v roce 1919.

Program her vycházel z rozhodnutí Olympijského kongresu konaného v roce 1914. Podle rozhodnutí měly být v programu jen ty sporty, které mezinárodně uznával MOV. I když tento předpis se důsledně nedodržel, znamenal výrazný pokrok. V Antverpách se ještě udrželo přetahování lanem, pólo na koních a rugby.

Významné bylo zařazení ledního hokeje, lukostřelby a znovuzařazení pozemního hokeje. Velice významné bylo rozhodnutí o definitivním rozdělení zápasení na styl řeckořímský a volný styl - toto rozdělení se zachovalo dodnes a udělalo ze zápasu řeckořímského jednu z nejstabilnějších olympijských disciplín.

Letních olympijských her v Antverpách se účastnilo 2692 sportovců, což bylo o 150 sportovců více než před osm lety. Vzhledem k nedávno skončené válce to bylo překvapující množství. Poprvé v historii na hrách startovali reprezentanti Argentiny a Brazílie i nově vzniklých zemí v Evropě. Z Afriky se opět přihlásil Egypt a Jihoafrická republika. Austrálie a Nový Zéland už startovali odděleně, Irsko nastupovalo pod vlajkou Velké Británie. Domácí výprava - Belgie - poslala na hry 324 sportovců a poprvé v historii neměla domácí výprava na Olympijských hrách převahu, jejich podíl byl jen 12,7%. Počet sportovkyň byl 64, což znamenalo, že se tento počet zvýšil o sedm. Soutěžili ale jenom v plavání, tenise a v krasobruslení a ještě měli teoretickou možnost zapojit se do uměleckých soutěží. Soutěžilo se ve 22 sportech, které obsahovali 159 disciplín, 29 z nich atletických, ženy v lehké atletice ještě nestartovali. Zrodilo se 5 světových rekordů. Fini získali stejný počet zlatých medailí jako USA - devět.

Obsah

Olympijský stadion

Jakkoliv byly architektonické rozdíly patrné, nedalo se nezpozorovat, že stadion v Antverpách byl kopií Stockholmského stadionu na Letních olympijských hrách v roce 1912. Nicméně vyhovoval požadavkům, stále více na to dobu, modernějšímu sportu. Fotbalová plocha měla rozměry 100 m x 65 m, obvod běžecké dráhy byl optimálních 400 m. Tyto parametry se prakticky využívají při výstavě stadiónů dodnes, jen s tím rozdílem, že plocha fotbalového hřiště je o něco větší, což mění rádius zákrut běžecké dráhy. Stadion chránili před větrem nejen tribuny, ale i domy postavené okolo. Hry VII. olympiády před zraky 40.000 diváky a nastoupenými výpravami slavnostně otevřel belgický král Albert I.. Po jeho projevu zahřměly salvy z děl a k obloze vylétlo 1.000 bílých holubic. Zavládla mírová atmosféra.

Zahajovací ceremoniál

Zahajovací ceremoniál začal 14. dubna 1920. Hlavní novinkou bylo vztyčení sněhobílé olympijské zástavy s pěti kruhy. Tyto vlajky vlály i ve městě. Několik účastníků, kteří si tyto vlajky přivlastnili zatkli zastupitelské úřady, které měly vlajky na starosti. Druhou novinkou bylo zavedení Olympijské přísahy vyplývající především z případu Thorp. V Antverpách ji přednesl populární belgický šermíř Victor Boin. O slavnostní zahájení se postaral i skladatel Pierr Benoist.

Turnaj v ledním hokeji

Mělo zde reprízu krasobruslení, disciplína která se na Olympijských hrách představila už v roce 1908. Po čtyřech dnech jí vystřídal lední hokej, tehdy častěji nazývaný jako kanadský hokej. Kanadu reprezentovalo družstvo Winnipeg Falcons, vítěz Allova poháru. Toto mužstvo deklasovalo naše hokejisty hned v úvodním střetnutí 0:15. Hlavní roli údajně sehrála jejich lepší kvalita hokejové výstroje. Turnaj se hrál za účasti šesti mužstev podle tzv. Bergwallova systému. V druhém kole naši hokejisté prohráli s USA 0:16. V posledním zápase rozhodl o vítězství československého mužstva nad Švédskem v 3. minutě gólem Josef Šroubek. Tento jediný náš gól na celém turnaji znamenal ohromně cenný olympijský úspěch, vzhledem k tomu, že se na našem území začal lední hokej hrát až v roce 1909. Hokejisté Československa získali pro naši výpravu bronzovou medaili.

Fotbalový turnaj

Naše mužstvo začalo velice slibně. V prvním kole porazila výprava fotbalistů Jugoslávii 7:0. Druhý den nastoupili proti Norsku, které v prvním kole porazilo Anglii a zvítězili 4:0, čímž postoupili do semifinále soutěže. Do semifinále byla naše výprava vylosována proti Francii a zvítězilo 4:1. V druhém semifinálovém zápase Belgie vyhrála nad Nizozemskem 3:0 a stalo se tak soupeřem Československé republiky ve finále, které se hrálo v Antverpách. Zápas pískal anglický rozhodčí, který se už roku 1908 smutně proslavil jako rozhodčí zápasu ČSR - Anglie a pro jeho nestrannost ho pražské obecenstvo vypískalo. Anglii uznal znovu dva neregulérní góly, neoprávněně vyloučil v 36. minutě hráče Steinera, takže naše výprava předčasně ve stejném čase odešla z hřiště za stavu 0:2. Toto počínání se dalo jistě pochopit, nebylo však omluvitelné. Důsledkem totiž bylo nezachování cti naší výpravy a její diskvalifikace. Belgii potom vyhlásili za vítěze, Španělsko, které porazilo Nizozemsko 3:1 obsadilo druhé místo a Nizozemci třetí příčku. Na nešťastném závěru fotbalového turnaje mělo vinu i fanatické obecenstvo, které zneuctilo vlajku Československé republiky. Předseda vlády a ministr zahraničních věcí se ve jménu belgické vlády omluvil našemu zastupitelskému úřadu v Belgii. Toto mezinárodní fiasko neblaze zapůsobilo i na fotbal v ČSR a trvalo několik let, než se podařilo sjednat morální nápravy.

Velký počet stížností

Letní Olympijské hry 1920 v Antverpách neblaze poznamenaly velké počty stížností. Vznikala nespokojenost s verdikty rozhodčích, údajně se otevřeně hovořilo o tom, že si „vyrovnávají účty z minulých Olympijských her“. Za projev neseriózního postupu se všeobecně považuje zejména rozhodování angličana Lewise ve finále fotbalového turnaje. Na rozhodování byly stížnosti i v cyklistice, zápasení, boxu. V těchto disciplínách často docházelo k vyloučením a diskvalifikacím sportovců.

Celkové hodnocení

V celkovém hodnocení, byť nejlépe skončili USA, patřil největší obdiv Finům. Jejich 57 sportovců získalo 27 medailí (z nich 15 zlatých). Na dva připadala skoro jedna celá medaile. Belgičani vcelku dodrželi tradici spjatou s pořadatelskou zemí se 40 medailemi (z nich 15 zlatých) obsadili celkově 4. místo. MOV ale zrušil bodovou klasifikaci zemí, které byla ve Stockholmu 1912 oficiální.

Hodnocení VII. Olympijských her se potýkalo s obrovskou kritikou, ať už šlo o úroveň nebo organizaci. Tato kritika především vycházela z úst novinářů nezúčastněních zemí. Často zapomněli zmínit, že se Olympijské hry konali v krátké době po válce, a že Antverpám byl přidělen pořadatelský status jen rok před zahájením Olympijských her.

Medaile

Kandidátská města

O pořádání 7. olympijských her se ucházela ještě města Amsterdam (Nizozemí) a Lyon (Francie), obě však ještě před volbou svou kandidaturu stáhla.

Externí odkazy


Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Letn%C3%AD_olympijsk%C3%A9_hry_1920“