Martin C. Putna

Z Multimediaexpo.cz

Doc. Mgr. Martin C. Putna, Dr., (* 30. května 1968, Písek) je český literární historik a kritik, překladatel, moderátor a pedagog Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy.

Obsah

Vzdělání a akademická činnost

Po absolvování gymnázia v Písku (1986) vystudoval na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze obor filologie (1986-1991). Paralelně se zúčastňoval bytových filozofických seminářů (1987-1989). Absolvoval studijní pobyt na Ludwig-Maxmilian-Universität v Mnichově (1991-1992). Působil jako pedagog na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy (1992-1997 Ústav východoevropských studií, 1997-2006 Centrum komparatistiky), poté přešel na Fakultu humanitních studií Univerzity Karlovy (2006). Doktorát získal roku 1995, docenturu roku 1998 za monografii Česká katolická literatura v evropském kontextu 1848–1918. Teologického vzdělání dosáhl na Teologické fakultě v Českých Budějovicích (1998-2000). Byl zastupujícím profesorem na univerzitě v Řezně (2004/2005) a stipendistou Fulbrightova badatelského programu na Boston College v USA (2007/2008). Externě přednášel rovněž na FAMU a na Vyšší odborné škole publicistiky.

Mediální a společenské aktivity

Od roku 1987 se účastnil opozičních kulturních a náboženských aktivit. Na podzim 1989 byl jednou z hlavních postav sametové revoluce na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy a rovněž jedním z iniciátorů založení České křesťanské akademie (původní název Křesťanská akademie Praha) a revue pro křesťanství a kulturu Souvislosti. Byl redaktorem revue Souvislosti (1990-1997, z toho 1992 výkonným zástupcem šéfredaktora a poté neoficiálním vedoucím redaktorem). Roku 1997 se stáhl z výkonné redakce, zůstává členem redakční rady a jedním z kmenových autorů Souvislostí. Pracoval jako kulturní redaktor Katolického týdeníku (1990-1991). Jako autor a moderátor kulturních a náboženských pořadů spolupracuje s Českým rozhlasem (zejména moderování pořadu Setkávání, 1997-2007, a cyklus Putnův jihočeský literární místopis, 2007) a s Českou televizí (zejména moderování kritického klubu Síto, 2002-2003, a vzdělávací cyklus Duchovní kuchyně 2007). Komentáři, recenzemi a glosami přispívá do řady českých periodik (Literární noviny, Lidové noviny, Respekt, Reflex, Mladá fronta Dnes, Týden, Hospodářské noviny aj.). Roku 2008 se stal ředitelem Knihovny Václava Havla.

Dílo

Česká katolická literatura

Hlavním Putnovým vědeckým tématem je zmapování dějin katolicismu v novodobé české kultuře, s přihlédnutím k evropskému a světovému kontextu. V monografii Česká katolická literatura v evropském kontextu 1848–1918 (1998) definoval katolickou literaturu na základě literární sociologie – jako písemnictví specifického „katolického milieu“, které vzniká jako reakce na sekularizaci společnosti. Tento proces probíhá ve většině evropských zemí v závislosti na postupu jejich sekularizace – v českých zemích tedy od poloviny 19. století. V další fázi vývoje se pak jednotlivá literární uskupení a osobnosti (Katolická moderna, Stará Říše) pokoušejí vyjít z „katolického ghetta“ a vřadit se do kánonu soudobé národní literatury. Na tuto práci navazuje monografický portrét klíčového katolického autora první poloviny 20. století Jaroslav Durych (2003), rozsáhlá komentovaná edice časopiseckých a rukopisných textů Karla VI. Schwarzenberga Torzo díla (2007) a řada časopiseckých studií.

Pozdní antika

Druhým hlavním tématem Putnovy práce je období pozdní antiky, s důrazem na vztah sekulární a náboženské kultury: Monografie Órigenés z Alexandrie. Kapitola z dějin vztahů mezi antikou a křesťanstvím (2001), edice komentovaných překladů pozdně antických textů Poslední Římané (od 2000, zatím vyšli tři autoři: Órigenés – O Písni písní, Macrobius – Saturnálie a Sulpicius Severus - Život svatého Martina) a řada časopiseckých studií o autorech tohoto období (Nonnos z Panopole, Methodios z Olympu, svatý Jeroným aj.).

Druhý život antiky

Ohlasům antické kultury je věnována monografie Řecké nebe nad námi a antický košík. Studie ke druhému životu antiky v evropské kultuře (2006). Ústředním motivem knihy je reflexe cesty do Itálie a Řecka, skutečné nebo imaginární, u vybraných autorů 18. až 20. století (J. J. Winckelmann, J. W. Goethe, Friedrich Hölderlin, P. P. Pasolini, Jiří Kuběna, Marguerite Yourcenarová a další), a svár „křesťanské“ a „pohanské“ obraznosti v jejich dílech. S touto knihou souvisí rovněž komentovaná edice překladu Goethova životopisu J. J. Winckelmanna (2005). Různé způsoby recepce antiky Putna zkoumal i u českých katolických autorů (články v časopise Listy filologické o antice v dílech Jiřího Kuběny, Vladimíra Vokolka a Josefa Kostohryze).

Ruský exil

Prvním Putnovým odborným tématem byla literatura ruského exilu 20. století. Z jeho studia vznikla monografie Rusko mimo Rusko (1993-1994, spoluautorkou druhého dílu Miluše Zadražilová), antologie ruské emigrační poezie U řek babylonských (1996, spoluautorkou edice Miluše Zadražilová) a řada časopiseckých studií a překladů (Boris Poplavskij, Jurij Těrapiano, Sergej Bulgakov, Alexander Solženicyn aj.). Od poloviny 90. let Putna rusistickou tematiku postupně opouštěl.

Eseje a další žánry

Vedle akademických textů se Putna věnuje rovněž literární esejistice a dalším pomezním žánrům. Kniha My poslední křesťané. Hněvivé eseje a vlídné kritiky (1994, rozšířené vydání 1999) vyhraněně posuzuje a hodnotí duchovní a kulturní tendence počátku devadesátých let, zejména téma postmoderny a křesťanské reakce na ni v literatuře i v náboženském životě. Kniha Chvály (2001) používá ke komentáři společenského dění žánru pozdně antické „chvály“ - vážně míněné oslavy věcí cenných a zapomínaných, nebo naopak ironicky hyperbolizované oslavy věcí dobově přeceňovaných, bez skutečné hodnoty. Jediná Putnova próza Kniha Kraft (1996) kombinuje žánry deníku a románu k reflexi společenského a duchovního dění v letech kolem sametové revoluce.

Reference

Externí odkazy


Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Martin_C._Putna“