Nahuatl

Z Multimediaexpo.cz


Počty mluvčích v jednotlivých státech Mexika.

Nahuatl [], psáno též „náhuatl“, nebo také aztéčtina, je označení pro jazyk, respektive soubor 28 nářečí aztécké jazykové skupiny, rozšířený v horských částech centrálního Mexika v okolí hlavního města Ciudad de México. Podle oficiálních zdrojů jím hovoří na 1,5 milionu obyvatel (sčítání lidu z roku 2000 udává 1 448 936 mluvčích [1]), tento údaj je však pravděpodobně podhodnocený. Velká část mluvčích, 86 %, je bilingvních a hovoří tedy i španělsky. Nahuatl patří spolu s mayskými jazyky k nejpočetnějším představitelům domorodých řečí Severní Ameriky.

Obsah

Historie

Nahuatl je součástí širší juto-aztécké jazykové rodiny, která se postupně rozšířila v oblasti na pomezí dnešního jihozápadu USA a Mexika. Takovými příchozími ze severu byli Toltékové, kteří ovládali střední Mexiko od 10. do 12. století a když další vlna jejich příbuzných založila počátkem 14. století v oblasti dnešního města Mexika aztéckou říši, byl nahuatl i jejím hlavním jazykem s rozvinutou poezií. Jako básníci prosluli mnozí aztéčtí velmoži, zvláště Nezahualcoyotl, vládce Texcoca. V tomto období existovaly i psané záznamy, které k zápisu jazyka používaly vlastní piktogramy, dodnes dochované v několika rozsáhlejších rukopisech ze 16. století (např. kodex Mendoza); šlo však více o prostředek uchovávání genealogií či astronomických pozorování než o plnohodnotné písmo jaké užívali Mayové. Po podrobení aztécké říše Španěly začala být používána latinka; nejstarší tištěnou knihou je dvojjazyčný katechismus z roku 1539, první mluvnice pochází z roku 1547. V tomto období byla také zapsána řada děl staré předhispánské poezie, o což se zaloužili zejména Bernardino de Sahagún a Juan Bautista de Pomar. I když se nahuatl udržel jako prostředek veřejné komunikace, užívaný katolickou církví, postupem času se rozpadl na řadu nářečí, mnohdy navzájem obtížně srozumitelných. Značný ústup ve prospěch španělštiny prodělal jazyk teprve v novém mexickém státě na sklonku 19. a v první polovině století 20. Až od 60. let začal být nahuatl v oblastech svého rozšíření péčí ministerstva školství znovu prosazován jako prostředek dvojjazyčné školní výuky. Z nahuatlu pocházejí slova končící podobně jako jméno tohoto jazyka na -tl jako čokolatl - čokoláda, popokatepetl či třeba avokádo, chili, kojot, ocelot, název Mexiko a mnoho dalších místních jmen v této oblasti. Blízký nahuatlu je jazyk pipil v Salvadoru, ke velmi vzdáleným příbuzným patří jazyky hopi, šošonština a komančština v USA. Jedná se o aglutinovaný jazyk, který tvoří slova příponami, předponami a spojováním slov.

Výslovnost

c = k (před a, o), s (před e, i)
h =
hu = w
qu = k
tz = c
x = š
y = j
z = s

Abeceda

a, c, e, h, i, l, m, n, o, p, q (jen před u), t, u (jen po h, q), x, y, z.

Vzorový text

Literatura

V hieroglyfech se dochovalo několik kodexů. Literaturu v latince dělíme na poezii (cuicatl) a prózu (tlahtolli). Poezie byla udržována zpěvem a obecně rozlišujeme 5 žánrů:

  1. TEŌCUĪCATL – písně oslavující božstva.
  2. YĀŌCUĪCATL, CUĀUHCUĪCATL, ŌCĒLŌCUĪCATL – válečné písně.
  3. XŌPANCUĪCATL – písně jara.
  4. ICNOCUĪCATL – písně odříkání a meditace.
  5. AHUILCUĪCATL, CUĒCUEXCUĪCATL – písně rozkoše, radosti a smutku.

Prózu pak dělíme na:

  1. HUĒHUEHTLAHTŌLLI – stará slova o náboženství a morálce.
  2. TLAQUETZALLI – vyprávění:
    • TEŌTLAHTŌLLI – posvátné vyprávění.
    • IN YEH HUEHCAUH TLAHTŌLLI – etnogenetická a historická vyprávění.
    • ZĀZANILLI – legendární vyprávění.

Externí odkazy


Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Nahuatl“