Španělština

Z Multimediaexpo.cz

Přejít na: navigace, hledání

Španělština (neboli kastilština) je jedním z nejrozšířenějších světových jazyků. Spadá do kategorie románských jazyků. Španělština je úředním jazykem ve Španělsku, ve většině států Jižní a Střední Ameriky a v Rovníkové Guineji, velmi rozšířená je také ve Spojených státech, na Filipínách a v mnoha dalších zemích světa. Počet rodilých mluvčích se pohybuje okolo 400 miliónů.

Obsah

Vznik a vývoj jazyka

Jazyky Pyrenejského poloostrova se většinou vyvinuly z lidové latiny římských provincií Hispania Citerior a Hispania Ulterior. Po vpádu Arabů v 8. století se ustavily dva regiony s oblišným jazykovým vývojem: jižní Al-Andalus hovořil dialekty ovlivněnými arabštinou, které jsou shrnovány pod pojem mozarabština, zatímco na křesťanském severu, ovlivněném gótskou kulturou, se kromě kastilštiny postupně vyvinula katalánština, asturština, aragonština a galicijština.

Původní kastilský dialekt vznikal v raném středověku v oblasti mezi Burgosem a Kantábrií, ovlivňován jednak arabštinou od jihu, jednak baskičtinou od severovýchodu. Po celém poloostrově se rozšířil díky reconquistě. V 15. století, během procesu sjednocení španělských království, vydal Antonio de Nebrija v Salamance svůj spis Grammatica. Jde o první pojednání o kastilské gramatice a zároveň o první gramatiku vulgárního (lidového) jazyka v Evropě. Nejstarším textem v kastilštině jsou pak Glosas Emilianenses, sepsané baskickými mnichy.

Od doby vlády Karla I. v 16. století je pro kastilštinu používán častěji název španělština (jakožto jazyk, jímž se domluví všichni obyvatelé sjednocených španělských království). Přes různé polemiky, které s různou silou trvají dodnes, uvádí Slovník španělského jazyka Královské akademie výrazy kastilština a španělština jakožto synonyma.

Nejvýraznější fonologické změny oproti latině představují hláskové změny (lat. vita → špaň. vidaživot, iuventusjuventudmládí), diftongizace (terratierrazemě) či palatalizace.

Soubor:Eñe on keyboard - blue.jpg
Hláska „ñ“ na španělské klávesnici.

Charakteristika jazyka

Abeceda a výslovnost

Španělština se zapisuje latinkou, ke které se přidává znak ñ; používají se spřežky ch a ll. Španělská abeceda tak v současné době sestává z 29 písmen:

A, B (be), C (ce), CH (che), D (de), E, F (efe), G (ge), H (hache), I (i latina), J (jota), K (ka), L (ele), LL (elle), M (eme), N (ene), Ñ (eñe), O, P (pe), Q (cu), R (erre), S (ese), T (te), U, V (uve), W (uve doble / doble u), X (equis), Y (i griega), Z (zeta).

Přízvučné samohlásky se označují čárkou (á, é, í, ó, ú); nečtou se dlouze, ale při výslovnosti se na ně klade důraz, tzv. akcent. Přízvuk se označuje pouze tehdy, je-li nepravidelný, tj. nestojí li na předposlední slabice, resp. na poslední slabice ve slovech zakončených na souhlásku kromě n a s. Při výslovnosti platí, že ch se vždy čte jako /č/, j se čte vždy jako /ch/, c+a, o, u se čte vždy jako /ka,ko,ku/, c+e, i se čte vždy jako /θe, θi/, g+a,o,u se čte vždy jako /ga,go,gu/, g+e, i se čte vždy jako /che,chi/, gua, guo se čte vždy jako /gua, guo/, gui, gue se čte vždy jako /gi,ge/, h se nikdy nečte, qu se čte vždy jako /k/ a z se nevyslovuje.

Dříve se používala i tzv. cedilla (pro písmeno ç), která se dodnes používá např. ve francouzštině či turečtině.

Americká španělština se liší užitím písmena „x“, jež pochází z indiánských jazyků v Mexiku a čte se podobně jako české [š]. Název Mexiko vychází ze jména jedné domorodé skupiny, jíž byli Mexikové (čteno [Mešikové]). Vlivem dalších hláskotvorných změn se dnes Mexiko vyslovuje jako [Méchiko], Mexičané někdy dokonce používají zápis Mejico, který odpovídá pravidlům současné španělské fonetiky. Ve starších písemných pramenech se setkáváme s písmenem „x“, čteným jako [ch] (například Don Quixote místo Don Quijote) – toto pravidlo je však již archaické. Písmeno „x“ se pak čte jako /š/ při přepisu výrazů původních latinskoamerických kultur (např. slovo „Xaman“ pochází z mayštiny a čte se [šaman], jde o ekvivalent slova „sever“, důležitý pojem v mayském rituálním náboženství).

Písmeno Název Výslovnost (IPA) Česky Alofony
a a [a] "a"
b be [b] "b", "v" [β], [p]
c ce [k]; [θ]/[s] "k", "s"
ch che [tʃ] "č"
d de [d] "d" [ð]
e e [e] "e" [ɜ]
f efe [f] "f"
g ge [g]; [x] "g", "ch" [ɣ]
h hache
i i [i] "y", "j" [j], [ʝ]
j jota [x] "ch"
k ka [k] "k"
l ele [l] "l"
ll elle [ʎ]~[ʝ] "ľ~j" ("ď ")
m eme [m] "m"
n ene [n] "n" [m]
ñ eñe [ɲ] "ň"
o o [o] "o" [ɔ]
p pe [p] "p"
qu cu [k] "k"
r erre [r], [ɾ] "r", "rr"
s ese [s] "s"
t te [t] "t"
u u [u] "u" [w]
v uve [b] "b", "v" [β]
w uve doble, doble u [gw] "gv"
x equis [ks] "ks" [s]
y i griega [i], [ʝ] "y", "j" ("ď ") [j]
z zeta [ɵ]/[s] "s"

Gramatika

Mapa dialektů španělštiny ve Španělsku.

Španělština rozlišuje pouze 2 mluvnické rody: mužský a ženský. Slovesný systém je poměrně bohatý; kromě indikativu (indicativo) má široké použití subjunktiv (subjuntivo).

Členy

Člen Určitý Neurčitý
Singulár
Plurál
Singulár
Plurál
Mužský rod
el
los
un
unos
Ženský rod
la
las
una
unas
Střední rod
lo

Unos, unas se nepoužívá ve smyslu neurčitého členu, ale znamená několik (unos hombres = několik mužů).

Zájmena

Osoba singular plural
1. osoba yo nosotros/nosotras
2. osoba vosotros/vosotras
3. osoba él/ella/ello ellos/ellas
onkání usted ustedes

Číslovky

1 uno/una 11 once 10 diez
2 dos 12 doce 20 veinte
3 tres 13 trece 30 treinta
4 cuatro 14 catorce 40 cuarenta
5 cinco 15 quince 50 cincuenta
6 seis 16 dieciséis 60 sesenta
7 siete 17 diecisiete 70 setenta
8 ocho 18 dieciocho 80 ochenta
9 nueve 19 diecinueve 90 noventa
0 cero 100 cien 1000 mil
200 doscientos 500 quinientos 1 000 000 un millón

Slovesa

Sloveso být

Španělština používá více sloves ve významu být:

Osoba ser (být) estar (nacházet se)
1. os. sg. soy estoy
2. os. sg. eres estás
3. os. sg. es está
1. os. pl. somos estámos
2. os. pl. sois estáis
3. os. pl. son están

Časování sloves v přítomném čase

Pravidelná slovesa (s koncovkami -ar, -er, -ir)

Osoba saludar (zdravit) comer (jíst) vivir (žít)
1. os. sg. saludo como vivo
2. os. sg. saludas comes vives
3. os. sg. saluda come vive
1. os. pl. saludamos comemos vivimos
2. os. pl. saludáis coméis vivís
3. os. pl. saludan comen viven

Nářečí španělštiny

Španělština je jazyk rozšířený po celém světě, a proto existuje řada nářečí španělštiny, mezi nimiž mohou být dosti výrazné rozdíly. Rozlišujeme následující nejvýznamnější nářečí španělštiny:

Evropa

Soubor:Knowledge Spanish EU map.png
Mapa rozšíření španělštiny v Evropské Unii.

Amerika

Soubor:Español en EE.UU..PNG
Mapa rozšíření španělštiny v USA.
   Více než 28% lidí mluví doma španělsky anebo zde žije více než 35 % hispánců.
   Více než 12,2% lidí mluví doma španělsky. (Průměr USA.)
   Více než 3% lidí mluví doma španělsky.

Afrika

Soubor:LocationEquatorialGuinea.png
Mapa Rovníkové Guineii – jediný španělsky mluvící africký stát.

Asie

Rozšíření jazyka ve světě

Stát Počet mluvčích (v mil.)
Mexiko 102,255
Spojené státy americké 62,137
Španělsko 45,061
Kolumbie 44,531
Argentina 39,248
Venezuela 26,021
Peru 23,191
Chile 15,795
Guatemala 14,325
Filipíny 12,130
Kuba 11,285
Ekvádor 10,946
Dominikánská republika 8,850
Honduras 7,267
Bolívie 7,010
Salvador 6,859
Nikaragua 5,503
Paraguay 4,737
Kostarika 4,220
Portoriko (součást USA) 4,017
Uruguay 3,442
Panama 3,108
Kanada 1,249
Brazílie 1,015
Maroko 0,961
Rovníková Guinea 0,447
Tučně zvýrazněny státy, kde je španělština úředním jazykem.

Externí odkazy


Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Hlavní funkce
Navigace
Nástroje
Příspěvky a dary
Další informace