V pátek 26. dubna 2024 úderem 22 hodiny začíná naše nová
a opravdu velká série soutěží o nejlepší webovou stránku !!
Proto neváhejte a začněte hned zítra soutěžit o lákavé ceny !!

Oleg Dmitrijevič Baklanov

Z Multimediaexpo.cz


Oleg Dmitrijevič Baklanov, rusky: Олег Дмитриевич Бакланов, (* 17. března 1932 v Charkově, Charkovská oblast, Ukrajinská SSR, SSSR) byl sovětský politik, v 80. letech člen rady ministrů SSSR ve funkci ministra všeobecného strojírenství, ve které řídil raketový a kosmický průmysl, a poté tajemník ÚV KSSS pro obranu.

Život

Oleg Baklanov pochází z Charkova. Po střední škole pracoval v Charkovském nástrojařském závodě, zprvu byl montérem, postupně povyšoval. Při zaměstnání vystudoval Radiotechnickou fakultu Všesvazového dálkového energetického institutu, absolvoval 1958. Od roku 1957 začal závod vyrábět komponenty systému řízení rakety R-7, později i dalších raket. Od 70. let závod produkoval řídící počítače i pro družice a pilotované kosmické lodě. Baklanov se roku 1963 stal hlavním inženýrem, roku 1972 ředitelem závodu.[1]

Roku 1976 byl povolán do Moskvy na post náměstka ministra všeobecného strojírenství, roku 1981 se stal 1. náměstkem ministra a už o dva roky později nahradil ministra Afanasjeva, přeloženého na ministerstvo těžkého a dopravního strojírenství. Funkce šéfa důležitého rezortu mu dávala nárok na členství v ÚV Komunistické strany Sovětského svazu, které dosáhl na nejbližším sjezdu v březnu 1986 (členem strany byl od roku 1953).[1] V únoru 1988 byl zvolen tajemníkem ÚV se zodpovědností za otázky obrany, byl předsedou Komise ÚV pro vojenské otázky, roku 1991 ve stejné oblasti poradcem prezidenta a 1. místopředsedou Rady obrany SSSR.

Ve dnech 19. – 21. srpna 1991 byl členem Státního výboru pro výjimečný stav. Po porážce výboru byl uvězněn do února 1994, kdy byl amnestován. V posledních letech (po roce 2005) je předsedou rady ředitelů společnosti Rosobščemaš.[1]

Reference

  1. 1,0 1,1 1,2 Олег Дмитриевич Бакланов [online]. Международный Объединенный Биографический Центр, 205-11-04, [cit. 2009-07-11]. Dostupné online. (rusky)