Petljakov Pe-8

Z Multimediaexpo.cz

Pe-8/TB-7
Bombardovací letadlo Pe-8
Základní charakteristika
Určení	bombardovací letoun
Výrobce
Konstruktér	Petljakov
První let	1936
Zařazen	1939
Vyřazen
Výroba
Vyrobeno	81
Varianty
Uživatel	SSSR

Petljakov Pe-8 (před rokem 1941 označovaný TB-7) se měl stát nejdůležitějším těžkým sovětským bombardovacím letounem ve druhé světové válce.

Postaveno však bylo pouze 81 kusů, a to jak z důvodu preference taktických operací, tak z prostého důvodu nedostatku duralu a motorů pro tento typ letadla.

Vývoj

Těžký bombardovací letoun Pe-8 vyvinula v roce 1936 pod původním civilním označením ANT-42, vojenským TB-7, konstruktérská skupina pod vedením V. M. Petljakova. První let se konal 27. prosince téhož roku. Jednalo se o celokovový středoplošník, jehož osádka činila osm osob. K obraně letounu sloužily čtyři dvojkulomety ve stanovištích na přídi, zádi, na hřbetě trupu a pod trupem. Pro bombometčíka byla zkonstruována vystupující zasklená kabinka pod přídí. Během času byly prováděny postupné změny a modernizace, byly zkoušeny různé typy motorů, přičemž problém byl vyřešen až v roce 1939, kdy bylo letadlo osazeno výškovými motory AM-35A. V té době byl pro zdokonalení obrany rozšířen počet střelišť, takže počet členů osadky vzrostl na deset. V závěru roku 1939 byly ukončeny státní zkoušky TB-7 a stroje byly zavedeny do výroby. Do výzbroje byl zaveden roku 1941, kdy byl nově označen na Pe-8. Na přelomu let 1941–1942 byly do letounů montovány motory AŠ-82FN, avšak i těchto byl nedostatek. Od roku 1943 byly používány motory AŠ-82FN o výkonu 1850 k, přičemž se zvýšila rychlost na 450 km/h a dolet na 6 000 km.

Výroba letadel byla ukončena v roce 1944.

Američtí důstojníci prohlížejí letadlo Pe-8, které dopravilo do Washingtonu sovětskou delegaci (1942)

Bojové úžití

Prvně byla letouny Pe-8 vyzbrojena 81. divize dálkového letectva, která s nimi napadala válečně důležité cíle ve východním Prusku, v jihovýchodní Evropě i v samotném Německu.

Stroje Pe-8 bombardovaly třeba Berlín, Královec (Königsberg, dnes Kaliningrad), Budapešť, Štětín, či Gdaňsk. Po válce sloužila letadla Pe-8 k zásobování polárních výzkumných stanic a jako nosiče při testování proudových letadel.

Technická data (s motorem AM-35A)

• Pohonné jednotky: původně čtyři M-34FRN každý o výkonu 770 kW / 930 k, v kombinaci s centrálním kompresorem poháněným motorem Hispano Suiza 12Ybrs o výkonu 704 kW / 850 k,
  později čtyři řadové motory Mikulin AM-35A, každý o výkonu 994 kW (1 200 k), nakonec čtyři vzduchem chlazené AŠ-82FN o výkonu 1 261 / 1 532 kW (1 523 / 1 850 k).

Petljakov Pe-8

Technické údaje

• Rozpětí: 39,10 m
• Délka: 23,59 m
• Výška: 6,1 m
• Nosná plocha: 188,68 m²
• Hmotnost prázdného letounu: 16 000 kg
• Vzletová hmotnost: 27 000 kg
• Pohonná jednotka: 4 × dvanáctiválcový vidlicový motor Mikulin AM-35A
• Výkon pohonné jednotky: 4 × 999 kW

Výkony

• Maximální rychlost: 441 km/h
• Počáteční stoupavost: 260 m/min
• Dostup: 9 300 m
• Dolet: 4 700 km

Výzbroj

• 2 × letecký kanón ŠVAK ráže 20 mm
• 2 × kulomet UBT ráže 12,7 mm
• 2 × kulomet ŠKAS ráže 7,62 mm
• 4 000 až 5 000 kg pum v trupové pumovnici

Externí Odkazy

• Archive.org – Airwar.valka.cz: článek o typu Pe-8