Policejní i soudní orgány by měly vždy vážit, zda je zajištění věci nezbytné pro dosažení účelu trestního řízení (TZ33/2018)

Z Multimediaexpo.cz

I. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Tomáš Lichovník) vyhověl ústavní stížnosti společnosti PIXOMBU Consulting s.r.o. a zrušil usnesení Okresního soudu v Liberci, neboť jím bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ve vztahu k usnesení Policie České republiky o zajištění majetku a usnesení Okresního státního zastupitelství v Liberci byla ústavní stížnost odmítnuta pro nepřípustnost.

Usnesením Policie České republiky bylo ve smyslu § 79d trestního řádu rozhodnuto o zajištění blíže specifikované nemovitosti ve vlastnictví stěžovatelky. Stěžovatelka se neúspěšně domáhala zrušení zajištění nemovitosti u Okresního státního zastupitelství v Liberci a následně u Okresního soudu v Liberci. Stěžovatelka se poté obrátila na Ústavní soud, neboť se domnívala, že napadenými rozhodnutími byla zasažena její ústavně zaručená práva. Stěžovatelka uvedla, že nemovitost nabyla v dobré víře příklepem ve veřejné dražbě, která se konala dne 14. 1. 2016. K zajištění nemovitosti došlo 25. 2. téhož roku. Stěžovatelka je osobou odlišnou od jakéhokoliv účastníka předmětného trestního řízení a zpětné zajištění nemovitosti podle ní odporuje zákonu, ústavním principům a zásadám demokratického právního státu.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. Podstata ústavní stížnosti spočívá v posouzení účelnosti zajištění nemovitosti nabyté v dražbě. Zajištění věci podle trestního řádu je významným zásahem do práv vlastníka této věci a z toho důvodu nemůže být rozhodování o použití tohoto institutu pouhým formalismem. Ústavní soud nezpochybňuje, že k zajištění věci, která je v držení či vlastnictví třetí osoby, obecně vzato dojít může. Nicméně v každém jednotlivém případě by měla být zřejmá souvislost mezi trestním řízením a zajištěnou věcí. Z napadeného usnesení okresního soudu tedy mělo vyplývat, jaký je vztah stěžovatelky, resp. zajištěné nemovitosti k probíhajícímu trestnímu řízení a zejména co lze od zajištění věci alespoň hypoteticky očekávat. Usnesení však takové odůvodnění neobsahuje.

V právě projednávaném případě lze jen stěží přehlížet, že stěžovatelka nabyla vlastnické právo na základě veřejné dražby, tedy originárním způsobem. Pokud dojde k zajištění takto nabyté nemovitosti, musí být takový postup řádně odůvodněn (zcela hypoteticky si lze kupříkladu představit situaci, kdy pachatel trestného činu zneužije institut veřejné dražby k tomu, aby předmět dražby převedl na osobu, s níž je spolčen). V opačném případě jde o porušení práva na spravedlivý proces.

Věc se vrací k Okresnímu soudu v Liberci, který bude při své dalším rozhodování vázán právním názorem Ústavního soudu, vyjádřeném v tomto nálezu.

• Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1470/17 je dostupný zde (203 KB, PDF).
• Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu

Kontakt

• Ústavní soud (Brno, 20.3. 2018, TZ 33/2018)
• Joštova 8, 660 83 Brno 2
• Telefon: (+420) 542162111
• Fax: (+420) 542161309, (+420) 542161169
• Elektronická podatelna: podani@usoud.cz
• Web: http://www.usoud.cz/

Tisková zpráva je součástí Katalogu firem a představuje placené reklamní sdělení.