Regolit

Z Multimediaexpo.cz

Otisk lidské boty v měsíčním regolitu

Regolit je označení vrstvy nezpevněného, různorodého horninového materiálu, který pokrývá celistvé podloží. Regolit se vyskytuje jak na Zemi, Měsíci, některých planetkách, tak i na jiných planetách. Termín byl prvně definován G. P. Merrillem v roce 1897. Regolit vzniká během dopadů meteoroidů různé velikosti, které neustále převracejí vrstvu a míchají její obsah s vyvrženým materiálem během impaktu. Chemické složení je závislé na místním zdroji, který se v okolí nachází a ze kterého byla látka na regolit uvolněna.

Obsah

Na Zemi

Regolitem se občas označuje všechno, co se na Zemi nachází mezi původní horninou a okolní atmosférou, tato definice je tak velmi široká a zahrnuje jak půdu, tak nánosy, náplavy atd. V zemských podmínkách vzniká jako výsledek zvětrávání. Na zemském povrchu je regolit velmi důležitý, jelikož vytváří obytnou zónu pro živé organismy.

Na Měsíci

Měsíc je téměř celý pokryt regolitem, podložní horniny vystupují na povrch jen na na některých místech poblíž příkrých kráterů a nebo lávových kanálů. Měsíční regolit začal vznikat před 4,6 miliardami let dopadem malých a velkých meteoritů, mikrometeoritů, působením slunečního a kosmického záření, které rozrušilo povrch. Extrémní teplotní přechody mezi osvětlenou a neosvětlenou stranou povrch zapekly a ztvrdily. Jeho současné složení je na světlých částech obohaceno o vápník a hliník a v tmavých mořích o titan, železo a hořčík.[1] Regolit na Měsíci dosahuje hloubky 4,5 metrů v oblasti měsíčních moří a 10-15 metrů v nejstarších horstvech.[2] Pod touto vrstvou se nachází přechodná vrstva, která je tvořená rozpukaným podložím, což mají za následek dopady cizích těles na povrch. Tato část se často nazývá megaregolit. Před přistáním člověka na Měsíci panovaly velké obavy, že by vrstva regolitu nemusela udržet váhu přistávacího modulu a ten se zabořil, případně byl zcela pohlcen. Na motivy tohoto problému vznikla i sci-fi kniha od Arthura C. Clarka Měsíční prach, která se tématem zaobírá. Po přistání se ale ukázalo, že regolit je tvrdá vrstva, u které se někdy potřebovalo kladivo při zarážení sond na pořizování geologických vzorků. Předpokládá se, že regolit je velmi bohatý na helium-3, které se zde po miliardy let ukládá ze slunečního větru. Některé studie se již zabývají jeho těžbou, zpracováním a použitím při výrobě energie.[3]

Na planetkách

Fotografie byla pořízena jen 250 metrů nad povrchem planetky Eros. Obrázek má pouze 12 metrů napříč.

Planetky na svém povrchu mají také regolit, který vznikl dopadem meteoritů, jak dokázala sonda NEAR Shoemaker fotografií povrchu planetky Eros (planetka). Podobné překvapivé záběry přinesla i japonská sonda Hayabusa od asteroidů, u kterého se předpokládalo, že má příliš malou gravitaci, aby si mohl udržet vyvržené částice.

Reference

  1. KLEZCEK, Josip. Velká encyklopedie vesmíru. 1. vyd. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0906-X. S. 412.
  2. Coping with a lunar dust-up [online]. [cit. 2007-08-23]. Dostupné online.  
  3. Congressional Testimony of Timothy D. Swindle: Lunar Science & Resources: Future Options (anglicky)