Rehabilitační lékařství

Z Multimediaexpo.cz

Rehabilitační medicína jako obor byla konstituována v Československu přibližně v padesátých letech 20. století. Největší zásluhu na jejím zařazení mezi obory léčebně preventivní péče měl Prof. MUDr. Vladimír Janda, DrSc., který byl rovněž do roku 2000 přednostou rehabilitační kliniky 3. LF UK a FNKV v Praze. Již dříve, přibližně od konce 1. světové války, byla prováděna tzv. péče návratná. Maximální rozvoj této discipliny byl ale v období druhé světové války, kdy bylo potřebné velké počty zraněných mladých lidí opět učinit schopnými pro potřeby tehdy válečné. Z těchto požadavků byly po válce Světovou zdravotnickou organizací (WHO) konstituovány základy rehabilitace. Skupina expertů této organizace pak vypracovala několik definic, určujících rozsah tohoto oboru. 1. definice WHO, 1969: Rehabilitace je kombinované a koordinované využití lékařských, sociálních, výchovných a pracovních prostředků pro výcvik nebo znovuzískání co možno nejvyššího stupně funkční schopnosti. 2. definice, 1980: Rehabilitace směřuje nejen k výcviku zdravotně postižených a hendokepovaných osob, aby se přizpůsobily svému okolí, ale současně se uplatňuje v jejich bezprostředním okolí a společnosti jako celku, aby se jejich sociální integrace usnadnila. 3. definice, 1981: Rehabilitace zahrnuje všechny prostředky, směřující ke zmírnění tíže omezujících a znevýhodňujících okolností a umožňuje zdravotně postiženým a hendikepovaným osobám dosáhnout sociální integravce. Velmi pravděpodobně vyšla z dílny WHO v r. 2006 ještě další definice, ta ale t.č. není v ČR k dispozici.

Z definic vyplývá, že rehabilitační medicína je interdisciplinárním oborem, možno ji definovat jako metodologii toho, jak se má docílit, aby se člověk postižený vrozenou vadou, chronickou chorobou nebo úrazem mohl integrovat do společnosti. Tato snaha tedy měla z člověka trpícího (homo patiens) učinit opět jedince činného (homo agens).