Rekultivace

Z Multimediaexpo.cz

Rekultivace je souhrn zásahů, které mají zahladit nežádoucí antropogenní zásahy do krajiny. Nejčastěji je předmětem rekultivace území postižené těžbou nerostných surovin (zbytkové jámy po povrchové těžbě uhlí, výsypky, vytěžené pískovny, kamenolomy, pinky). Výsledkem rekultivace může být přeměna vytěžených ploch na pole a lesy, vybudování rekreačního zázemí městských aglomerací, případně záměrný vznik „nové divočiny“.

Obsah

Druhy rekultivací

Dělení rekultivací se provádí podle několika různých hledisek:

Podle úprav

Technické rekultivace

Zahrnují:
  • terénní úpravy (přesun zemin, ukládání, rozprostírání, hutnění)
  • zemní práce (využití skryté ornice)
  • Je využívána těžká technika: dozery, buldozery, příkopové pluhy, frézy

Základem rekultivace je vytvoření nového povrchu. Již v této fázi je třeba vědět, která část bude později na co využita. To má vliv na volbu hornin, kterými se budou zavážet jednotlivé povrchové části. V místech, kde bude stát zástavba, komerční plochy apod. je možné zavážet horniny, na kterých by nic nerostlo. Ovšem v místech, kde bude pole či sad, je důležité dbát na kvalitu půdy. Průběh rekultivace je většinou následující: těžební sloje či patra se začnou zavážet, začnou se izolovat místa pro hydrické rekultivace, začne se modelovat terén. Důležité je na povrch materiálu, v místech, kde bude něco růst, znovu navézt ornici (existuje povinnost selektivní skrývky ornice a její znovupoužití na rekultivaci území). To je důležité pro urychlení růstu vegetace, protože jinak by se muselo čekat dlouhá léta. Modelování profilu terénu rekultivace je velmi náročná činnost. Navezený materiál ještě dlouhá léta pracuje - sedá a pohybuje se. S těmito procesy tedy musí plánovači počítat. Terén také nemůže být monotónní, musí se snažit přiblížit přirozenému terénu, jak by asi mohl vypadat.

Biologické rekultivace

Zahrnují:
  • úpravu fyzikálních a chemických vlastností půd (kyselost, struktura), hnojení a dodávání živin do půd,
  • Agrotechnická opatření – kypření, smykování, válcování
  • Důležitá složka je pěstování plodin

Po vytvoření terénu nastupuje biotechnická etapa, která má za úkol „oživit“ nové území. Začnou se zakládat lesy, na polích začíná běžet speciální osební cyklus, který má zúrodnit půdu. Obvyklý způsob provádění zemědělské rekultivace spočívá v návozu a rozprostření organické hmoty, následuje orba, vláčení, smykování, setí přípravných plodin, jejich zaorání, hnojení a následuje již pěstování cílových plodin nebo zatravnění, vzhledem k narušeným hydropedologickým podmínkám je při delších obdobích sucha nutná zálivka sazenic. Velice často je používána chemická příprava půdy před vlastním zatravňováním či zalesňováním; pokud jsou plochy zarostlé bujnou ruderální (rumištní) vegetací, k jejímu odstranění používáme chemické postřiky celoplošné či místní. Nálety nežádoucích dřevin stejně jako materiál z prořezávek zpracováváme štěpkováním, čímž je urychlen rozklad organické hmoty a zároveň je výrazně omezen vývoj případných hmyzích škůdců.

Podle využití ploch

  • zemědělské: mohou se použít na po těžbě jakékoliv suroviny, většinou vznikají pole a louky, méně často speciální formy typu: sady, vinice
  • lesnické: měli by se vysazovat různé druhy stanovištně a geograficky původních dřevin. V naprosté většině se však jedná o výsadbu monokultur, někdy jsou vysazovány i nepůvodní či dokonce invazní druhy. Tento typ rekultivace sice vede k vytváření nové ekologické stability půd a krajiny, ale to v tomto případě nelze považovat za pozitivní přínos. Tím se totiž zničí stanoviště vzácných druhů organismů vázaných na podmínky vziklých těžbou. Jediným pozitivním přínosem této rekultivace je zpevnění půdy.
  • vodohospodářské: zatápění vytěžených lomů, obnova říčních ekosystémů, úprava a zvyšování vodní bilance
  • rekreační: budování a výstavba rekreačních oblastí (kolem nově vzniklých vodních nádrží, nová golfová hřiště, letiště, …)
  • přírodě blízké rekultivace: ponechání průběhu přirozené sukcese je vhodné na těžebních prostorech kde se nevyskytují ohrožené organismy. Na půdách chudých na živiny vznikají společenstva vzácných rostlinných a živočišných druhů. Pro jejich přežití jsou nutné určité zásahy jako je odstraňování dřevin, ruderálních a invazních druhů, obnova tůní apod. Tento způsob se nazývá přírodě blízká obnova.

Externí odkazy


Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Rekultivace“