Skutky apoštolů

Z Multimediaexpo.cz

Soubor:El Greco 006.jpg
El Greco: Seslání Ducha sv. Kolem 1610

Skutky apoštolů (zkratka Sk) je pátá kniha Nového zákona, která popisuje období vzniku a šíření prvotní křesťanské církve, zejména činnost apoštolů Petra a Pavla ve 30. a 40. letech 1. století.

Obsah

Charakteristika knihy

Kniha začíná věnováním Teofilovi, podobně jako Evangelium podle Lukáše, k němuž se autor výslovně hlásí.

  • První část knihy (Sk 1 – 7) se odehrává v Jeruzalémě a líčí Ježíšovo nanebevstoupení, seslání Ducha svatého a vystoupení Štěpánovo.
  • Druhá část (Sk 8 – 12) popisuje činnost apoštola Petra v Samaří, Cesareji a Antiochii.
  • Další části popisují působení apoštola Pavla, a to jeho první (Sk 13 – 14), druhou (Sk 15 – 18) a třetí misijní cestu (Sk 19 – 21,26). Sk 15,1-35 líčí apoštolský koncil v Jeruzalémě.
  • Poslední část knihy líčí Pavlovo zatčení v Jeruzalémě (Sk 21 - 23), soudní řízení v Cesareji (Sk 24 – 26) a konečně cestu do Říma (Sk 27 – 28).
Seslání Ducha sv. Ingeborg psalter, kolem 1200

Kniha obsahuje velký počet rozsáhlejších přímých řečí, které jsou ale pravděpodobně dílem autorovým, a některé části kapitol 16, 20, 21 a 27-28 jsou psány v první osobě množného čísla. Jedna skupina řeckých rukopisů obsahuje text knihy Skutků s poměrně významnými odchylkami v několika verších, tzv. západní text, který se však většinou pokládá za mladší. V názorech na jednotnost knihy se odborníci neshodují, shodují se však většinou v tom, že Sk vznikla až po Evangeliu Lukášově, že obě napsal tentýž autor, který Pavlovy listy sice nečetl, jeho učení však znal.[1]

Vznik a autorství

Název Skutky apoštolů se poprvé objevuje u Irenea (před 200) a knihu uvádějí všechny seznamy Nového zákona, počínaje zlomkem Muratoriho. Nejstarší zachovaný zlomek (papyrus P 48) je ze 3. století.

Soubor:BambergApocalypse11Pentecost.JPG
Seslání Ducha sv. Bamberská Apokalypsa

Starší tradice předpokládala, že kniha vznikla bezprostředně po událostech, které popisuje, tj. někdy kolem roku 65, a že ji napsal Lukáš, lékař a spolupracovník Pavlův, o němž se zmiňuje v Ko 4,14 aj. Protože je však závislá na Lukášově evangeliu, které patrně vzniklo až po zboření chrámu roku 70, protože se její líčení řady událostí neshoduje s líčením Pavlovým v jeho listech, kloní se moderní autoři spíše k pozdějšímu datu, někdy v letech 70 – 90. Pro ztotožnění autora L a Sk s Lukášem z Ko 4,14 hovoří, že autor používá několik odborných lékařských termínů a snad i to, že některé pasáže píše v první osobě množného čísla. Proti tomu hovoří naukové rozdíly mezi Sk a Pavlem, odlišné líčení některých důležitých událostí i legendární líčení Pavlových činů na cestách. Autor nicméně nikdy Pavla neoznačuje jako apoštola.[2]

Odkazy

Reference

  1. ↑ P. Pokorný, Úvod do Nového zákona. Praha 1993, str. 122 nn.
  2. ↑ P. Pokorný, Úvod do Nového zákona. Praha 1993, str. 125 n.

Související články

Externí odkazy

(anglicky)

Literatura

  • Klaus Kliesch, Skutky apoštolů. Praha 1999
  • G. Hörster, Úvod do Nového zákona. Praha 1994
  • P. Pokorný, Úvod do Nového zákona. Praha 1993