Soběslavice

Z Multimediaexpo.cz


Obec Soběslavice se nachází na jihovýchodním okraji okreseu Liberec v poměrně hustě osídleném okolí Pěnčínska, kraj Liberecký. Ke dni 28. 8. 2006 zde žilo 138 obyvatel. Obec Soběslavice byla obnovena k 1. 9. 1990, když se oddělila od Pěnčína, jehož součástí byla od roku 1980. Obec je členem Euroregionu Nisa a mikroregionu Jizera.

Obsah

Historie

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1371. Vznik obce nelze přesně určit, avšak podle staré pověsti založil obec kníže Soběslav, který se po zbavení trůnu počátkem 11.století uchýlil do zdejší krajiny a v místě, kde stojí dům č.9, vystavěl svůj pevný hrad. Kolem roku 1109 byla osídlována západní strana rokliny, od druhé poloviny 14. stol. i strana východní. Stály tu dřevěné domy pokryté došky a šindelem. K obci Soběslavice patří osada Stráňov, která dostala své jméno od jednoho z vůdců sirotků a táboritů, kteří se po prohrané bitvě u Lipan roku 1434 v této končině ukryli. Na místě zvaném Zlatý stůl stával obětní stan sirotků.

Pamětihodnosti

Kaple svatého Jana Nepomuckého

byla vystavěna v roce 1831 v klasicistním slohu. Byla zasvěcena svatému Janu Nepomuckému, strážci zpovědního tajemství. Obecní kronika k tomu uvádí: “Tato kaplička stavěla se v r. 1831, kříž se vyzdvihoval dne 10. Augusta l. 1831.” Kaplička je menší jednolodní stavba. Vchod tvoří pískovcový, nepříliš zdobný portál, v jehož středu je umístěn nápis IHS s letopočtem 1831. Nad vchodem je umístěna socha svatého Floriána, po obou stranách pak boční pískovcové plastiky andělíčků. Autor není znám, socha pochází zřejmě z počátku 19. století. Světec stojí na nízkém podstavci. Je oděný do antického oděvu, na sobě má červený plášť, přilbici s pery a podkasané boty. V levé ruce drží podkasaný prapor, v pravé nádobu, z níž lije vodu na hořící dům u svých nohou. Svatý Florián se často stával patronem obcí, protože měl ochraňovat proti požárům, a tak ani Soběslavice nejsou v jeho uctívání výjimkou. Když za Leopolda I. lehla celá víska popelem, hledali Soběslavičtí svého ochránce. A když postavili v roce 1831 kapličku, umístili nad portál právě svatého Floriána. Na střeše kapličky se tyčí věžička, kde je umístěn zvon, jenž je ještě starší než samotná kaplička. Jeho stáří nelze přesně určit, datuje se do 18. století. Zvon je historicky a umělecky velice hodnotný. Za první světové války bylo vydáno nařízení, podle něhož měly být všechny zvony odevzdány a později roztaveny k vojenským účelům. Soběslavický zvon byl však zachráněn díky místním obyvatelkám Anastázii Fantové a Františce Adamové, které zvon v noci tajně sundaly a přes les odnesly k Adamovým do stodoly. Když měl být zvon odevzdán, nahlásila obec, že byl odcizen. Tak přečkal zvon válku ve stodole. Po válce byl opět zavěšen. Na věžičce je připevněna makovice s křížkem, do níž byl po rekonstrukci kaple v roce 2000 zaletován památný spis Památkového úřadu, mince, noviny a zpráva o rekonstrukci.

Besady v Soběslavicích [1]

Obvyklou součástí dřevěných statků soběslavických bývala "besada". Byla to jakás vzdušná předsíň před vchodem do stavení - teď řekli bychom veranda. Její bednění bylo lištami a obloučkovým vlysem jako pavlač zdobeno a rovněž sloupky, nesoucí stříšky, tak byly profilovány, jako sloupky pavlače, které u statku také nechyběla. Besady bývaly dosti prostranné. Byla tu do rohu lavice a stával tu podélný stůl s křížovým trnožem. V létě se tu jídalo a večer pěkně se tu besedovalo. Besadami honosily se v západní části vsi tyto statky: Helebrantův čp. 2, (shořel as před 45 lety), Mařanův č. 5, Šimonův č. 6 (shořel as v polovině let 70. min. století), Tchořův č. 8 (sbořen již). Besadu měla i chalupa Pelantů "markulských" č. 35, zvaných tak dle hrušky, u jich stavení rostoucí. Zde byla besada na zadní straně budovy, směrem k rokli a přispěla tu velmi k malebnosti té stavby, teď rovněž již zbořené. Ve východní frontě statků, rozložené na protějším okraji soběslavické rokle, měli besadu u Šámalů č. 15, u Krejčů č. 17 a u Fantů č. 18. Ty besady byly jaksi soběslavickou zvláštností; neboť co zde jich byl značný počet, jinde v okolí jich nebylo a také statek pojizerský jich nemá. Ale není jich už ani v Soběslavicích. Zašly přestavěním statků a 2 zbylé byly zmodernizovány. Soběslavice, ještě na počátku tohoto století skoro celé dřevěné - až na několik zděných stavení již starších - pojednou as od roku 1909, od kdy vedena tudy okresní silnice, počaly se přestavovati. Zejména západní stráň zabělela se vysokými zdmi nových stavení, prostých pohříchu všeho svérázu, jimž díla starých tesařských mistrů, malebnější, ale snad tu a tam již trochu zvetšelá, musila ustoupiti. Zbyl tu však ještě jakýs počet dřevěných staveb. Z nich výstavností vynikají a zachování zasluhují statky č. 5 (vystaven r. 1820) a č. 18 (z roku 1848). Ty oba mají ještě i besady, jenže již přestavěné. (Zdroj: Matoušek Petr: Besady v Soběslavicích, Od Ještěda k Troskám III., 1925).

Části obce

Osady Padařavice, Klůčky a Kordovka patří také k obci Soběslavice, dříve bývaly součástí svijanského panství. Své jméno získaly od kněze Padařova, kterého měl při sobě Vlastibor a který žil ve zdejších lesích kolem roku 1120 jako poustevník.
Padařovice | Soběslavice

Reference

  Města a obce okresu Liberec  

Bílá • Bílý Kostel nad Nisou • Bílý Potok • Bulovka • Cetenov • Černousy • Český Dub • Čtveřín • Dětřichov • Dlouhý Most • Dolní Řasnice • Frýdlant • Habartice • Hejnice • Heřmanice • Hlavice • Hodkovice nad Mohelkou • Horní Řasnice • Hrádek nad Nisou • Chotyně • Chrastava • Jablonné v Podještědí • Janovice v Podještědí • Janův Důl • Jeřmanice • Jindřichovice pod Smrkem • Kobyly • Krásný Les • Kryštofovo Údolí • Křižany • Kunratice • Lázně Libverda • Lažany • Liberec • Mníšek • Nová Ves • Nové Město pod Smrkem • Oldřichov v Hájích • Osečná • Paceřice • Pěnčín • Pertoltice • Proseč pod Ještědem • Příšovice • Radimovice • Raspenava • Rynoltice • Soběslavice • Stráž nad Nisou • Světlá pod Ještědem • Svijanský Újezd • Svijany • Sychrov • Šimonovice • Višňová • Vlastibořice • Všelibice • Zdislava • Žďárek


Chybná citace Nalezena značka <ref> bez příslušné značky <references/>.