Svatý

Z Multimediaexpo.cz

Panna Maria je podle katolíků i pravoslavných první mezi svatými. Zde slavný obraz Černé Madony.

Užití slova svatý či světec (z praslov. *svętъ mocný, silný) pro člověka se v různých náboženstvích a náboženských společnostech liší. Obecně je ale chápáno jako označení někoho, kdo se blíží ideálu příslušníka daného náboženství, je v rámci něho následováníhodný a určitým způsobem výjimečný či blízký Bohu. V češtině se svatý zkracuje jako sv. Na křesťanských zobrazeních jsou svatí často zpodobněni se svatozáří.

Obsah

Judaismus a křesťanství

Svatost v Bibli

V Novém i Starém zákoně má pojem „svatý“ obdobný význam, znamená „čistý“, tj. žijící bez hříchu,"oddělený pro Boha". Ve Starém zákoně je svatost vyhrazena pouze Bohu. Člověka chápe Starý zákon jako hříšného, porušeného dědičným hříchem. Proto zákon předepisuje oběti za hřích, jejichž prostřednictvím je člověk od hříchu očišťován. Toto očištění přitom není jednorázovým aktem, ale je nutné jej stále opakovat. Nový zákon prohlubuje starozákonní pojetí svatosti. Zásadní změnou je ovšem ukřižování Ježíše Krista jako základní skutečnosti křesťanské víry. Dokonalou a již dokonanou obětí za hřích celého lidstva je v novozákonním pojetí smrt Ježíše Krista na kříži. Za hříchy lidstva zde dle Nového zákona v podobě obětního zvířete paradoxně zemřel Bůh sám. Svatost v novozákonním pojetí proto znamená život v milosti skrze tuto oběť. Bůh odpouští lidský hřích proto, že za něj bylo zaplaceno výkupné. Novozákonní teologie nazývá tuto skutečnost termínem zástupná oběť. Svatost těch, kteří toto pojetí přijali, tj. křesťanů, je tedy v Novém zákoně chápána jako zprostředkovaná. Neděje se vlastním přičiněním, není výsledkem askeze, nýbrž děje se Boží milostí. Snahu o zlepšení vlastního života a odstranění pokračujícího hříchu nazývá Nový zákon termínem posvěcení. Totéž vyjadřuje teologický termín posvěcený život. Posvěcení není chápáno jako prostředek spásy, nýbrž jako průvodní znak jejího uskutečnění. Nový zákon jej nazývá termínem ovoce Ducha Svatého. Je zde tedy zcela obrácen smysl tohoto usilování. Není původcem svatosti, ale je jejím produktem.

Katolíci a pravoslavní

Prototypem svatého je v katolictví a pravoslaví mučedník. Mučedníci byli také prvními uctívanými světci. Mučedník je člověk, který za svou víru položil život, to znamená, že dokázal obětovat pro svou víru i to nejcennější, co měl, a je tedy s jistotou přijat Kristem. Je to v podstatě aplikace Kristových slov: Kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým nebeským Otcem. Pokud byl později uctíván někdo, kdo mučednickou smrtí nezemřel, pak to bylo proto, že celý jeho život byl podobný mučedníkům; jednalo se většinou o mnichy a askety. Svatí jsou tradičně zobrazováni se svatozáří kolem hlavy. Svatý je člověk, který žil tak, že si jsou věřící jisti, že po smrti dosáhl spásy. To má dva důsledky; 1) tohoto světce, který je již před Božím trůnem, je možné prosit o přímluvu a pomoc; 2) tento světec může být předkládán jako životní příklad k následování. V širším slova smyslu se křesťan může takto chovat v případě všech, o nichž je přesvědčen, že jsou svatými, může tedy prosit o přímluvu u Boha např. své mrtvé rodiče. Je to důsledkem učení o společenství svatých. Naopak v užším slova smyslu se za svatého považuje ten, koho za takového vyhlásila jeho církev (týká se to většiny církví katolických a pravoslavných ortodoxních). V tomto smyslu je označení Svatý posledním stupněm formální kanonizace (svatořečení). Jde o přesně vymezený formální postup, během něhož jsou zkoumány zásluhy dotyčného a zázraky, které jsou s ním spojeny. Pokud kandidát na světce tímto procesem projde, je jako svatý vyhlášen oficielně a veřejně. Světci je vyhrazen den v roce a je slaven jeho svátek u oltáře (tzn. v liturgii). Může mu být zasvěcen kostel, věřící jej žádají veřejně o přímluvu u Boha atd.

Protestantské církve

V protestantských církvích obecně není princip svatých coby prostředníků přijímán. V mnoha případech se slovo svatý významem překrývá se slovem křesťan, což odpovídá z velké části terminologii Nového zákona. Toto odmítání úcty ke svatým u protestantů pramení z věroučných otázek. Protestantští věřící vykládají jiným způsobem (úžeji) nauku o jediném prostřednictví Ježíše Krista. Okrajové skupiny protestantů také nevěří v okamžitý soud duše po smrti. Tzn. že člověk v okamžiku smrti umírá celý i s duší a očekává vzkříšení na konci věků. Tím pádem se v této době nemůže za žijící u Boha přimlouvat.

Buddhismus

V evropských jazycích je někdy dost nepřesně označován probuzený (osvícený) člověk jako svatý, obdobně jsou někdy jednotlivé stupně probuzení popisovány jako stupně svatosti. Jedná se však o nedorozumění, protože tu jsou značné rozdíly mezi křesťanským pojmem svatý a probuzením v buddhismu. Probuzená bytost dosahuje tohoto stavu pouze vlastním usílím bez přispění jiné nadpřirozené bytosti. Mistr, guru či učitel má pouze úlohu instruktora. Také probuzení v buddhismu neznamená splynutí s Bohem či jinou nadpřirozenou silou, ale je popisováno jako vykořenění takzvaných tří zel - nenávisti, nevědomosti a chtivosti. V žádné buddhistické škole neexistuje oficiální seznam svatých (respektive probuzených) jako tomu je např. v katolické církvi, probuzení je osobní záležitostí každého jedince. Z toho důvodu je nesmyslné hledat přímluvu u probuzené bytosti, protože nikdo nemůže očistit mysl někoho jiného. Přesto se později kolem významých existujích i legendárních postav buddhismu vytvořilo mnoho lidových kultů, které mohou do určité míry připomínat uctívání světců v křesťanství. Zejména v mahájánovém buddhismu je vyhledávána ochrana u tzv. transcendetních bódhisattvů a buddhů. Např. v Japonsku je bódhisattva Džizó považován za ochránce poutníků, nebo v Číně se ke Kuan-jin (ženská podoba bódhisattvy Avalókitéšvary) neplodné ženy obracejí s prosbou o narození dítěte.

Hinduismus

V hinduismu jsou taktéž uznáváni Svatí, ale k jejich nalezení není určen formální postup.

Související články

Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Svat%C3%BD“