Black-Friday-2019-11CC-Multimediaexpo.png

V-2

Z Multimediaexpo.cz

(Přesměrováno)
Přejít na: navigace, hledání
Raketa V-2
Replika V2 – v muzeu v Peenemünde
Celková délka 14,00 m
Průměr 1,65 m
Vzletová hmotnost 12 805 kg (max.)
Dolet 300 km
Hmotnost bojové hlavice 738 kg
Počet stupňů 1
Motory 1 × A-4
Tah 270 kN
Doba hoření 63 s
Okysličovadlo tekutý kyslík
Palivo ethanol
Řez raketou V-2
Řez raketou V2
1. Bojová hlavice
2. gyroskopický naváděcí systém
3. radiový přijímač navádění
4. palivo (směs alkoholu s vodou)
5. trup rakety
6. okysličovadlo (kapalný kyslík)
7. nádrž peroxidu vodíku
8. Nádrže stlačeného dusíku
9. Vyvíječ páry (z peroxidu)
10. Palivové čerpadlo
11. Přívod paliva a okysličovadla
12. Rám motoru
13. spalovací komora motoru
14. stabilizační křídla
15. přívod paliva pro chlazení trysky motoru
16. řídící klapky (směr spalin)
17. řídící křidélka
Raketa V2 (německy: Vergeltungswaffe 2, zbraň odplaty, nebo A4 jako zkratka z Aggregat 4, čtvrtý typ rakety) byla první bojová balistická raketa na světě, která demonstrovala totální nadřazenost Nacistického Německa v oblasti raketových technologií.

Byla použitá Německem v 2. světové válce proti Velké Británii a Belgii k ostřelování vojenských a civilních cílů. Jednalo se o jednu z tajných zbraní Adolfa Hitlera, kterými chtěl zvrátit průběh války. Zbraň mohla zcela zásadně změnit průběh celé války, ale naštěstí pro spojence a bohužel pro Německo – nebyl k dispozici dostatek uranu pro výrobu velkého množství špinavých nebo dokonce atomových bomb.

Úspěch či neúspěch německého jaderného programu je a dlouho bude zdrojem vášnivých sporů [1], ale jedna věc je naprosto jistá. Nacistické Německo mělo obrovské zásoby extrémně toxické bojové látky Tabun. Pokud by Adolf Hitler vydal příkaz k vytvoření rakety V-2 s látkou Tabun, mohlo být kompletně vyhlazeno několik velkých měst !

Raketa V-2 byla první bojově nasazenou kapalinovou balistickou střelou s inerciální navigací. Úspěšný vývoj rakety představoval obrovský skok na poli raketových a příbuzných technologií. Vývojový program financovaný nacistickým Německem spolykal přes 2 miliardy dolarů v cenách roku 1944.[2]

Obsah

Vývoj

Šéfem projektu byl generál Walter Dornberger (1895–1980). Hlavním členem týmu byl Wernher von Braun, který později projektoval mimo jiné i raketu Saturn pro americký program letu na Měsíc. Vojenské vývojové středisko, ve kterém se na projektu pracovalo, bylo umístěno na ostrově Usedom u vesnice Peenemünde.

Ke konci války měly obě strany spojenců snahu získat konstrukční plány, či celé rakety V-2. Západním spojencům se podařilo během operace Paperclip získat jak klíčový konstrukční tým Wernhera von Brauna tak i několik desítek kusů hotových raket. Sověti oproti tomu získali řadu méně významných odborníků a museli své rakety postavit z několika částí různých raket. I přes to se jim podařilo postavit cca 20 raket. Rakety byly později na obou stranách testovány a použity jako předlohy pro další vývoj vlastních raket.

Přímými následovníky této rakety jsou i bojové rakety z rodiny známé pod názvem Scud.

Popis

Motor rakety V2

Navigační zařízení založené na principu gyroskopické plošiny, umožňovalo dosáhnout přesnosti zásahu cíle 17 km při doletu rakety 300 km. Výškový dostup se pohyboval okolo 85 km. Pohon rakety, jejíž hmotnost včetně bojové hlavice se blížila ke 13 tunám, zabezpečoval raketový motor na tekuté pohonné hmoty. Jako okysličovadlo využíval 4900 kg kapalného kyslíku, jako palivo pak 3800 kg etanolu. Vyvíjený tah téměř 27 tun byl motor schopen poskytovat po dobu 68 sekund. Po ukončení činnosti raketového motoru byla rychlost letící rakety 1400 m/s.

Raketový motor byl tehdejším nejvýkonnějším raketovým motorem a vrcholem soudobé raketové techniky. Jeho hmotnost, včetně pomocných agregátů, činila 980 kg. Zásobování spalovací komory pohonnými hmotami z nádrží zajišťovalo turbo-čerpadlo poháněné paroplynovou turbínou, kterou poháněl katalyticky rozkládaný peroxid vodíku. Pohonné hmoty byly do spalovací komory vstřikovány soustavou 1224 vstřikovacích trysek.

Výroba

Hromadná produkce raket V-2 byla zahájena v lednu 1944 v podzemní továrně Mittelwerk, ukryté pod horou Kohnstein poblíž Nordhausenu v Durynsku.

Budování továrny v prostorných podzemních tunelech, původně ražených pro těžbu anhydritu, bylo zahájeno v srpnu 1943. Již na podzim 1943 zde bylo nasazeno okolo 10 500 dělníků. Pracovní síly dodával koncentrační tábor Dora, budovaný společně s továrnou v těsném sousedství vstupu do tunelů. Tábor byl založen jako pobočka koncentračního tábora Buchenwald, odkud pocházela většina nasazených vězňů. Na podzim roku 1944 došlo k jeho osamostatnění pod novým názvem Mittelbau a tábor se tak stal centrem rozsáhlé sítě poboček v okolí.[3]

Táborové baráky byly obyvatelné až od jara 1944, do té doby museli vězni přežívat v podzemí. Mnoho lidí v podzemních tunelech našlo svoji smrt, jen mezi říjnem 1943 a březnem 1944 zemřelo při budování továrny a výrobě raket 2900 zajatců. V nejkrutějších obdobích dosahovaly denní ztráty až 100 dělníků.[4] Celkem zde bylo nasazeno více než 60 000 vězňů, z kterých zhruba 20 000 zahynulo. Největší část dělníků představovali ruští, francouzští a polští Židé a dále váleční zajatci a němečtí nuceně nasazení pracovníci. Protože rakety byly vyráběny pomocí nucené práce, potýkala se jejich výroba s velkým množstvím sabotáží. To se projevilo na značné bojové poruchovosti raket.

Na jaře roku 1944 se ve Škodových závodech v Dubnici nad Váhom, v té době součást Hermann Göring Werke, začaly vyrábět spalovací komory motorů V-2. Bombardování továrny 7. července 1944 a pozdější propuknutí povstání nakonec pokračování výroby součástek pro rakety na Slovensku znemožnilo.[5]

Bojové nasazení

Start V-2

Celkem bylo v průběhu 2. světové války vyrobeno přes 6 000 raket V-2, z nichž téměř 3172 bylo odpáleno na nepřátelské cíle. Počet obětí způsobené dopadem rakety se odhaduje na 7000 lidí.[6] Mezi nejčastější cíle raket V-2 patřil Londýn, proti němuž bylo vypáleno 1358 raket a dále belgické Antverpy, na něž bylo vypáleno 1610 raket. Aby bylo dosaženo co nejvyšších škod s maximálním zaskočením obyvatelstva, byly rakety odpalovány nejčastěji krátce po půlnoci. V rámci zkušebních testů a výcviku bylo odpáleno dalších 1 000 až 1750 raket.

Celkově bylo vypáleno asi 3 200 raket:

Velká Galerie

YouTube

V1 and V2 flying bomb documentary
Original Footage of German V-2 Rocket Tests (HD)


Wernher von Braun talks about V-2 rocket !
V2 Rockets Factory


Reference

  1. Hirošima a Nagasaki byly zničeny bombami Hitlera !
  2. http://www.astronautix.com/v/v-2.html
  3. Jens-Christian Wagner: Guide To The Mittelbau-Dora Concentration Camp Memorial, Stiftung Gedenkstätten Buchenwald und Mittelbau-Dora, 2010
  4. Tyto údaje uvádí např. západoněmecký týdeník Die Zeit, Die Hölle unter dem Harz, In DIE ZEIT, č. 38, 14. září 2006, str. 42.
  5. Tvaroška, R., 2001, Výroba V-2 na Slovensku. Armáda, 11/2001, s. 27
  6. https://technet.idnes.cz/peenemunde-v-2-a-v-1-smrt-na-londyn-doa-/vojenstvi.aspx?c=A120918_130128_vojenstvi_kuz

Literatura

Související články

Externí odkazy


Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
V-2
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
V-2
Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Hlavní funkce
Navigace
Nástroje
Příspěvky a dary
Další informace