Němčina

Z Multimediaexpo.cz

Přejít na: navigace, hledání


Němčina je západogermánský jazyk a hovoří jí přibližně 200 mil. lidí na celém světě. V Evropě je z hlediska počtu rodilých mluvčích němčina s 100 mil. mluvčími druhým nejrozšířenějším jazykem po ruštině. V Evropské unii je němčina nejpoužívanějším mateřským jazykem. Patří také mezi 10 nejpoužívanějších jazyků na světě.

Píše se latinkou se spřežkovým pravopisem. Zvláštností je, že podstatná jména se píší velkými počátečními písmeny. Poslední reforma pravopisu proběhla v roce 1996 a přepracována byla v letech 2004 a 2006.

Obsah

Rozšíření

Soubor:Knowledge German EU map.png
Mapa rozšíření Němčiny v EU
Soubor:Map German World.png
Rozšíření němčiny:
Němčina je úředním jazykem v těchto zemích
Německy dále hovoří menšiny v těchto zemích

Historie

Spisovná němčina se od ostatních germánských jazyků liší změnami v důsledku druhého posouvání hlásek, které bylo uzavřeno ke konci 8. století.

V historii vývoje spisovného německého jazyka rozlišujeme tato období:

  • prehistorické – germánské (5. století – 8. století)
  • stará horní němčina (8. století – 1050)
  • střední horní němčina (1050 – 1350)
  • raná nová horní němčina (1350 – 1650)
  • nová horní němčina (1650 – současnost)

Nářečí

Soubor:GermanDialectAreas.cs.png
Mapa rozmístění německých nářečí

Základní členění nářečí v němčině je podle stupně druhého posouvání hlásek v jihoseverním směru:

Mezi jednotlivými nářečími a dialekty existují značné rozdíly. Již dialekt v Kolíně nad Rýnem je pro mnohého Němce jen těžko srozumitelný. Značné potíže pak vznikají, jedná-li se o severoněmecké tzv. Plattdütsch z Fríska nebo o dialekty z Bavorska, Bádenska či Rakouska. Zcela nesrozumitelné je pak tzv. Schwyzerdüütsch, mluvené ve Švýcarsku: švýcarské filmy nebo televizní rozhovory, vysílané v německé televizi, mají většinou podtitulky.

Abeceda a výslovnost

Němčina se píše latinkou. S výjimkou přehlasovaných Ä, Ö, Ü nevyužívá diakritická znaménka. Používání tzv. ostrého S (scharfes S, ß - pouze malé, při psaní kapitálkami přepisováno jako SS) bylo reformou pravopisu v 90. letech 20. století omezeno, ve Švýcarsku se ß dokonce jako zastaralé důsledně nahrazuje za ss. Německá abeceda obsahuje písmena v následujícím pořadí:

velké: A Ä B C D E F G H I J K L M N O Ö P Q R S T U Ü V W X Y Z
malé: a ä b c d e f g h i j k l m n o ö p q r s t u ü v w x y z
výslovnost: a mezi a a e b c/k d e f g h i j k l m n o mezi o a e p kv r z/s t u mezi u a i f v x i/ü ts
odchylky ve výslovnosti
  • ä - e, e: (otevřené) - (älter, spät)
  • chs - ks - (wechseln)
  • ck - k - (packen, Stück)
  • ei, ai, ey, ay - aj - (ein, klein, drei, Mai)
  • eu, äu - oj - (euch, neu, Fräulein)
  • h - po samohlásce a mezi samohláskami - nevyslovuje se, prodlužuje předchozí samohlásku - (Ruhe, gehen)
  • ie
    • - i: - (viel, sieben, Marie)
    • - ije: - (Familie, Linie, Italien)
  • ng - podobné českému mango, banka - (singen, lange)
  • ö - mezi o a e - (können)
  • ph - f - (Philosophie)
  • r - splývá s e - (aber, liefern)
  • s - z - (Seite)
  • ss - s - (lassen)
  • ß - s - (Straße, Fuß)
  • sch - š - (schön)
  • sp - na začátku slov nebo kořenů - šp (spät)
  • st - na začátku slov nebo kořenů - št (stehen)
  • tion - cijon - (Funktion, Nation)
  • tsch - č (tschechisch)
  • z, tz - c - (sitzen, zehn)
  • ü - mezi u a i - (müssen)
  • v
    • - f - (Vater)
    • - v cizích slovech - v - (Vase)
  • w - v - (warten)

Gramatika a pravopis

  • Rozlišuje se určitý (der, die, das) a neurčitý (ein, eine) člen.
  • Rozlišují se čtyři pády u jmen: nominativ, genitiv, dativ a akuzativ. Jsou vyjádřeny většinou jen tvarem členu, k některým ale patří koncovky podstatného jména.
  • Systém slovesných časů je bohatší než v češtině, ale ve srovnání s angličtinou chybí průběhové formy: předminulý (plusquamperfektum), minulý (préteritum a perfektum), přítomný (prézens) a budoucí I a II (futurum). Podmíněný děj se vyjadřuje konjunktivem a kondicionálem.
  • Slovosled je o něco volnější než v angličtině, ale přece jen má pevné mantinely. Hlavní sloveso stojí na druhé syntaktické pozici ve větě. Typickým rysem němčiny je odsouvání ostatních slovesných tvarů (a také hlavního slovesa ve vedlejší větě) na konec, může se tam sejít i několik sloves najednou:
    • Wenn ich das früher gewusst hätte, hätte ich es nicht mehr tun müssen.
    • Doslova: Kdybych já to dříve věděl by měl, měl bych to ne více učinit stát muselo.
  • Všechna podstatná jména se píší s velkým počátečním písmenem.

Slovní zásoba

Starší slovní zásoba byla ovlivněna hlavně latinou a románskými jazyky. V moderní době je patrný silný vliv angličtiny. Výpůjček je vcelku značné množství, němčina však k většině přejatých slov má i samotný německý protějšek, většinou složeninu. Častěji se však používá slovo přejaté.

Příklad:

  • magnetofon: r Recorder, ale i s Bandspieler
  • byznys, podnikání: s Business, ale i e Brotarbeit

Zvláštností je, že některá slova mají evidentně neněmecký a jasně anglický původ, přestože v angličtině neexistují (s Handy - mobilní telefon)

Překlad, vzorový text

Všeobecná deklarace lidských práv

německy  Alle Menschen sind frei und gleich an Würde und Rechten geboren. Sie sind mit Vernunft und Gewissen begabt und sollen einander im Geist der Brüderlichkeit begegnen.
doslova Všichni lidé jsou svobodně a rovně na důstojnosti a právech narozeni. Oni jsou s rozumem a svědomím obdařeni a mají jeden druhého v duchu bratrství potkávat.
česky Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.

Související články

Reference

Externí odkazy