V pátek 26. dubna 2024 úderem 22 hodiny začíná naše nová
a opravdu velká série soutěží o nejlepší webovou stránku !!
Proto neváhejte a začněte hned zítra soutěžit o lákavé ceny !!

Šablona:Článek dne/2021/19

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
m (Stránka Multimediaexpo.cz:Článek dne/2017/140 přemístěna na stránku Šablona:Článek dne/2018/78: 2018)
m (Nahrazení textu „<noinclude>Kategorie:Článek DNE</noinclude>“ textem „<noinclude>Kategorie:Archiv Článků DNE</noinclude>“)
 
(Není zobrazeno 9 mezilehlých verzí.)
Řádka 1: Řádka 1:
<!-- Zde bude umístěn článek platný pro daný rok a den. Každému dni náleží jiný článek. -->
<!-- Zde bude umístěn článek platný pro daný rok a den. Každému dni náleží jiný článek. -->
-
[[Soubor:SUN-Ultra40-2014-002.jpg|right|160px|Dvojice konektorů IEEE 1394a na předním panelu serveru SUN Ultra 40 M2.]]
+
[[File:RMS Titanic 3.jpg|right|160px|RMS Titanic departing Southampton on April 10, 1912]]
-
'''[[FireWire]]''' ('''IEEE 1394''') je standardní sériová [[sběrnice]] pro připojení periférií k [[počítač]]i. Díky své technické jednoduchosti a pořizovací ceně nahrazuje dříve používané způsoby připojení, především [[SCSI]].
+
'''[[Titanic|RMS Titanic]]''' byl zaoceánský [[parník]] třídy Olympic patřící společnosti White Star Line. Ve své době to byl největší osobní parník světa. Byl určen pro převoz cestujících a&nbsp;[[Pošta|pošty]] mezi [[Evropa|Evropou]] a&nbsp;[[Severní Amerika|Severní Amerikou]]. Na této trase měl konkurovat podobným parníkům společnosti Cunard Line – ''[[RMS Mauretania (1906)|Mauretanii]]'' a&nbsp;''[[RMS Lusitania|Lusitanii]]''. Kapacita lodi dovolovala převážet 2&nbsp;453 až 2&nbsp;603 cestujících a&nbsp;omezený počet [[kočár]]ů nebo [[automobil]]ů. O&nbsp;provoz lodě a&nbsp;o&nbsp;pohodlí cestujících se staralo 885 až 899 členů posádky.
-
V současné době jsou k dispozici dvě verze FireWire: původní s šestipinovým kabelem označovaná dnes jako FireWire 400 neboli IEEE&nbsp;1394a s rychlostí 400 Mbit/s a FireWire 800 neboli IEEE&nbsp;1394b s rychlostí až 800&nbsp;Mbit/s a devítipinovým kabelem. Nyní se schvaluje nový&nbsp;standard IEEE 1394c s rychlostí až 3&nbsp;200&nbsp;Mbit/s. FireWire na rozdíl od USB není ale prozatím tak rozšířen a patrně už nikdy nebude. Dnes se používání tohoto rozhraní pro běžné uživatele zúžilo zejména k připojení digitálních videokamer, v profesionální sféře se používá k rychlému připojení externích disků a optických mechanik.
+
'''[[Titanic]]''' však ztroskotal již během své první plavby. 14. dubna [[1912]] v 23:40 se parník srazil s&nbsp;[[Ledovec|ledovcem]]. Po necelých třech hodinách, nad&nbsp;ránem 15. dubna v 02:20, klesl ke dnu. Zahynulo kolem 1&nbsp;500 cestujících a&nbsp;členů posádky. Příčinou vysokého počtu&nbsp;obětí&nbsp;byl zejména nedostatek záchranných člunů a špatná organizace záchranných prací.
-
FireWire může spojit až 63 zařízení ve stromové nebo daisy chain topologii (na rozdíl od sběrnicové topologie paralelního SCSI). To umožňuje komunikaci zařízení na principu [[peer-to-peer]], například mezi [[Scanner|skenerem]] a [[Počítačová tiskárna|tiskárnou]], bez potřeby využití systémové paměti nebo [[Procesor|procesoru]] počítače. FireWire také podporuje více hostitelských zařízení na jedné sběrnici. USB potřebuje na stejnou funkci speciální čipset, což v praxi znamená, že potřebuje speciální drahý kabel, přičemž FireWire postačuje běžný kabel se správným počtem pinů (standardně šest). FireWire podporuje technologie [[plug-and-play]] a hot swapping. Měděný kabel, který je použit nejčastěji, může mít délku až 4,5 metru a je flexibilnější než většina kabelů pro paralelní SCSI. Kabel se šesti nebo devíti piny dokáže napájet port až 45 [[watt]]y a 30&nbsp;[[volt]]y, což umožňuje energeticky středně náročným zařízením pracovat bez samostatného napájecího zdroje.
+
Zkáze Titanicu se dostalo široké publicity pro velký počet obětí, mezi nimiž bylo mnoho bohatých a známých osobností, kvůli legendám, které vznikly kolem příčiny a&nbsp;průběhu potopení, a&nbsp;v&nbsp;neposlední řadě po objevení zachovalého vraku lodi v&nbsp;hlubinách [[Atlantský oceán|Atlantiku]].
-
Dodatek IEEE 1394a, vydaný v roce 2000, upřesnil a vylepšil původní specifikaci. Přidal podporu pro asynchronní&nbsp;streaming, rychlejší rekonfiguraci sběrnice, spojování paketů a úsporný režim spánku. IEEE 1394a nabízí několik výhod oproti IEEE 1394. 1394a je schopen rozhodčích zrychlení, což sběrnici umožňuje urychlit rozhodčí řízení cyklů, což vede ke zlepšení efektivity. To také umožňuje řídit krátký restart sběrnice, při kterém mohou být přidány nebo odebrány uzly, aniž by došlo k&nbsp;velkému poklesu v isochronním přenosu.
+
Titanic byl postaven v&nbsp;[[Belfast]]u v&nbsp;[[Loděnice (přístav)|loděnicích]] Harland & Wolff na objednávku společnosti White Star Line, jako druhý ze série tří lodí třídy Olympic. Stavba těchto lodí byla odpovědí konkurenční společnosti Cunard Line vlastnící parníky RMS&nbsp;''Lusitania'' a&nbsp;RMS&nbsp;''Mauretania''. Projekt ''Titanicu'' navrhl Lord Pirrie, který byl [[ředitel]]em loděnic Harland and Wolff i&nbsp;plavební společnosti White Star. Na stavbě a konstrukci pracoval šéfkonstruktér Thomas Andrews, stavbyvedoucí a&nbsp;vedoucí konstrukce Alexandr Carlisle, generální manažer a&nbsp;vedoucí projektant odpovědný nejen za výzdobu a&nbsp;interiér plavidla a&nbsp;který taktéž navrhl mechanismus spouštění záchranných&nbsp;člunů. Carlisle v&nbsp;roce [[1910]] ale odešel ke&nbsp;společnosti Welin Davit&nbsp;&amp;&nbsp;Engineering Company Ltd. a&nbsp;dalších prací se na&nbsp;Titanicu neúčastnil.
-
<noinclude>[[Kategorie:Článek DNE]]</noinclude>
+
 
 +
Titanic byl 269,1&nbsp;metrů dlouhý a&nbsp;28,25&nbsp;metrů široký. Hrubá tonáž představovala 46&nbsp;328 [[Brutto registrovaná tuna|BRT]] při [[výtlak]]u 52&nbsp;310 tun při maximálním ponoru 10,54&nbsp;m. Výška paluby od čáry ponoru byla 18&nbsp;m. Tyto hodnoty vypovídají o&nbsp;tom, že ''Titanic'' byl větší než jeho předchůdce ''Olympic'' a&nbsp;ve své době byl největším námořním plavidlem. Trup byl z&nbsp;bezpečnostních důvodů rozdělen na 16&nbsp;záplavových komor a&nbsp;dno lodi bylo zdvojeno. Tato konstrukce měla Titanicu zajistit nejvyšší bezpečnost a&nbsp;přispěla k&nbsp;představě, že je nepotopitelný. Tuto domněnku zveličil i&nbsp;odborný časopis ''Shipbuilder'', který napsal, že „po uzavření vodotěsných dveří v&nbsp;přepážkách se loď stává prakticky nepotopitelnou“. Loď se měla udržet na hladině i&nbsp;v&nbsp;případě zaplavení až 4&nbsp;vodotěsných komor současně.
 +
 
 +
Pro pohon lodních šroubů, pomocné agregáty a&nbsp;dodávku energie bylo instalováno celkem 29&nbsp;[[parní kotel|parních kotlů]] (24&nbsp;oboustranných [[parní kotel|parních kotlů]] se 6&nbsp;topeništi a&nbsp;5&nbsp;jednostranných kotlů se 3&nbsp;topeništi) v&nbsp;6&nbsp;samostatných [[kotelna|kotelnách]], celkem se&nbsp;159 [[topeniště|topeništi]]. Všechny kotle měly průměr 4,79&nbsp;m. Délka oboustranných kotlů byla 6,08&nbsp;m a&nbsp;jednostranných 3,5&nbsp;metru. Kouř z&nbsp;kotlů byl odváděn do tří, 19&nbsp;metrů vysokých, [[komín]]ů s&nbsp;přirozeným tahem. Pomocí [[ventilátor]]ů se vháněl vzduch pod&nbsp;rošty&nbsp;topeniště. Kromě tří hlavních komínů byl instalován i&nbsp;jeden falešný komín na zádi sloužící jako hlavní vývod [[klimatizace|ventilace]] a&nbsp;komín [[kuchyň|kuchyně]]. Loď pak se čtyřmi komíny vypadala větší a důstojnější. V&nbsp;kotlích se vyvíjela [[vodní pára|pára]] pro 2&nbsp;čtyřválcové [[sdružený parní stroj|sdružené parní stroje]] s&nbsp;třístupňovou postupnou expanzí, každý o&nbsp;výkonu 15&nbsp;000&nbsp;[[Koňská síla|koní]] s&nbsp;možností reverzace chodu, a&nbsp;jednu nízkotlakou [[parní turbína|turbínu]] o&nbsp;výkonu 16&nbsp;000 koní bez možnosti reverzace. Parní turbína byla umístěna v&nbsp;páté vodotěsné komoře od zádi, pístové stroje v&nbsp;šesté. Registrovaný výkon byl 50&nbsp;000&nbsp;[[Koňská síla|hp]], ale sdružený [[výkon]] všech soustrojí byl odhadován až na 55&nbsp;000&nbsp;[[Koňská síla|hp]]. Loď měla tři [[lodní šroub]]y, prostřední o&nbsp;hmotnosti 22&nbsp;[[Kilogram|tun]] se čtyřmi listy, krajní o&nbsp;hmotnosti 38&nbsp;tun se třemi listy. Maximální rychlost lodi byla odhadována na&nbsp;24&nbsp;uzlů (44&nbsp;km/h), tou však Titanic nikdy neplul.
 +
 
 +
Kormidlo měl Titanic pouze jedno, navíc bylo krátké a&nbsp;malé plochou. Kormidlo se pohybovalo ve čtvrtkruhu (±45°) a&nbsp;bylo ovládáno převodem přes [[ozubené kolo]]. Pro&nbsp;omezení [[kmitání|vibrací]] vznikajících prouděním vody za lodními šrouby a&nbsp;pro případ rychlé změny polohy byly do mechanismu vloženy tuhé [[pružina|pružiny]], tlumící tyto vibrace. Kormidlo bylo ovládáno dvěma samostatnými parními stroji. V&nbsp;provozu byl ale využíván pouze jeden, druhý byl záložní, a&nbsp;pracovaly na&nbsp;společný hřídel.  
 +
<noinclude>[[Kategorie:Archiv Článků DNE]]</noinclude>

Aktuální verze z 12. 1. 2023, 11:52

RMS Titanic departing Southampton on April 10, 1912

RMS Titanic byl zaoceánský parník třídy Olympic patřící společnosti White Star Line. Ve své době to byl největší osobní parník světa. Byl určen pro převoz cestujících a pošty mezi EvropouSeverní Amerikou. Na této trase měl konkurovat podobným parníkům společnosti Cunard Line – MauretaniiLusitanii. Kapacita lodi dovolovala převážet 2 453 až 2 603 cestujících a omezený počet kočárů nebo automobilů. O provoz lodě a o pohodlí cestujících se staralo 885 až 899 členů posádky.

Titanic však ztroskotal již během své první plavby. 14. dubna 1912 v 23:40 se parník srazil s ledovcem. Po necelých třech hodinách, nad ránem 15. dubna v 02:20, klesl ke dnu. Zahynulo kolem 1 500 cestujících a členů posádky. Příčinou vysokého počtu obětí byl zejména nedostatek záchranných člunů a špatná organizace záchranných prací.

Zkáze Titanicu se dostalo široké publicity pro velký počet obětí, mezi nimiž bylo mnoho bohatých a známých osobností, kvůli legendám, které vznikly kolem příčiny a průběhu potopení, a v neposlední řadě po objevení zachovalého vraku lodi v hlubinách Atlantiku.

Titanic byl postaven v Belfastuloděnicích Harland & Wolff na objednávku společnosti White Star Line, jako druhý ze série tří lodí třídy Olympic. Stavba těchto lodí byla odpovědí konkurenční společnosti Cunard Line vlastnící parníky RMS Lusitania a RMS Mauretania. Projekt Titanicu navrhl Lord Pirrie, který byl ředitelem loděnic Harland and Wolff i plavební společnosti White Star. Na stavbě a konstrukci pracoval šéfkonstruktér Thomas Andrews, stavbyvedoucí a vedoucí konstrukce Alexandr Carlisle, generální manažer a vedoucí projektant odpovědný nejen za výzdobu a interiér plavidla a který taktéž navrhl mechanismus spouštění záchranných člunů. Carlisle v roce 1910 ale odešel ke společnosti Welin Davit & Engineering Company Ltd. a dalších prací se na Titanicu neúčastnil.

Titanic byl 269,1 metrů dlouhý a 28,25 metrů široký. Hrubá tonáž představovala 46 328 BRT při výtlaku 52 310 tun při maximálním ponoru 10,54 m. Výška paluby od čáry ponoru byla 18 m. Tyto hodnoty vypovídají o tom, že Titanic byl větší než jeho předchůdce Olympic a ve své době byl největším námořním plavidlem. Trup byl z bezpečnostních důvodů rozdělen na 16 záplavových komor a dno lodi bylo zdvojeno. Tato konstrukce měla Titanicu zajistit nejvyšší bezpečnost a přispěla k představě, že je nepotopitelný. Tuto domněnku zveličil i odborný časopis Shipbuilder, který napsal, že „po uzavření vodotěsných dveří v přepážkách se loď stává prakticky nepotopitelnou“. Loď se měla udržet na hladině i v případě zaplavení až 4 vodotěsných komor současně.

Pro pohon lodních šroubů, pomocné agregáty a dodávku energie bylo instalováno celkem 29 parních kotlů (24 oboustranných parních kotlů se 6 topeništi a 5 jednostranných kotlů se 3 topeništi) v 6 samostatných kotelnách, celkem se 159 topeništi. Všechny kotle měly průměr 4,79 m. Délka oboustranných kotlů byla 6,08 m a jednostranných 3,5 metru. Kouř z kotlů byl odváděn do tří, 19 metrů vysokých, komínů s přirozeným tahem. Pomocí ventilátorů se vháněl vzduch pod rošty topeniště. Kromě tří hlavních komínů byl instalován i jeden falešný komín na zádi sloužící jako hlavní vývod ventilace a komín kuchyně. Loď pak se čtyřmi komíny vypadala větší a důstojnější. V kotlích se vyvíjela pára pro 2 čtyřválcové sdružené parní stroje s třístupňovou postupnou expanzí, každý o výkonu 15 000 koní s možností reverzace chodu, a jednu nízkotlakou turbínu o výkonu 16 000 koní bez možnosti reverzace. Parní turbína byla umístěna v páté vodotěsné komoře od zádi, pístové stroje v šesté. Registrovaný výkon byl 50 000 hp, ale sdružený výkon všech soustrojí byl odhadován až na 55 000 hp. Loď měla tři lodní šrouby, prostřední o hmotnosti 22 tun se čtyřmi listy, krajní o hmotnosti 38 tun se třemi listy. Maximální rychlost lodi byla odhadována na 24 uzlů (44 km/h), tou však Titanic nikdy neplul.

Kormidlo měl Titanic pouze jedno, navíc bylo krátké a malé plochou. Kormidlo se pohybovalo ve čtvrtkruhu (±45°) a bylo ovládáno převodem přes ozubené kolo. Pro omezení vibrací vznikajících prouděním vody za lodními šrouby a pro případ rychlé změny polohy byly do mechanismu vloženy tuhé pružiny, tlumící tyto vibrace. Kormidlo bylo ovládáno dvěma samostatnými parními stroji. V provozu byl ale využíván pouze jeden, druhý byl záložní, a pracovaly na společný hřídel.