Blitzkrieg
Z Multimediaexpo.cz
Blitzkrieg (blesková válka) je bojová doktrína založená na rychlém a hlubokém průniku motorizovaných a mechanizovaných jednotek obranou nepřítele. Myšlenkou je rychlé obsazení velitelských a zásobovacích uzlů nepřítele, přetnutí jeho klíčových komunikací a narušení komunikace a smysluplného uspořádání jeho bojových formací. Ústřední roli hrají při praktikování takovéhoto způsobu boje pochopitelně tankové síly, ovšem aby byla opravdu účinná, vyžadují tanky podporu a propracovanou spolupráci ze strany plně mechanizovaných jednotek pěchoty, vysoce mobilního dělostřelectva a letectva. Tato doktrína byla poprvé rozpracována Brity (velký vliv měli zejména John F. C. Fuller a dle některých i Lidell Hart), ale nebyla nijak zvlášť protežována a v rámci malé pozemní armády Velké Británie, která nevedla relevantní války, ji nebylo možné ani dokonale rozpracovat, ani proslavit a Británie silně upřednostňovala výstavbu leteckých a námořních sil. Krom Britů se touto teorií zabývali ve velmi omezené míře i Francouzi, zejména pak mladší důstojníci, jako Charles de Gaulle (viz jeho teoretický spis Vers l'armée de Métier), jejich teorie se však neprosadily prakticky vůbec. Bleskovou válkou se zabývali i někteří vojenští představitelé SSSR, kteří pochopili její význam v moderní válce. Od této koncepce bylo upuštěno po té, co v bitvě u Guadalajary ve Španělské občanské válce bylo dosaženo vítězství nad italskou mobilní kolonou. Samostatné tankové svazky byly v SSSR rozpuštěny po Stalinových čistkách a tanky byly přiděleny k pěším jednotkám. Situace se začala mírně obracet až po Žukovově vítězství nad Japonci u Chalchyn golu, kdy k vítězství Rudé armády přispěly významným způsobem rychlé tankové svazky.
V Německu se této doktríny chopil budovatel německých tankových vojsk Heinz Guderian, který ji rozvinul do použitelné podoby a prosadil jako jednu z hlavních doktrín v německých ozbrojených silách. Hrála hlavní roli během německých invazí do Polska a do Francie v letech 1939-1940, kdy se nepřipravení protivníci (byť v druhém případě s větším množstvím kvalitnějších tanků) s touto taktikou nedokázali vyrovnat. Postupem času se však protivníci Německa dokázali přizpůsobit, přejali tuto koncepci mezi své vlastní metody a vyvinuli účinné způsoby, jak se jí bránit. Bleskovou válku začali proti Němcům praktikovat postupně spojenci, přičemž nejviditelnějších úspěchů dosáhl Sovětský svaz. Rudá armáda při operaci Bagration v roce 1944 provedla mohutný klešťový obchvat směrem na Minsk, při němž v prostoru Bobrujska obklíčila několik německých divizí, které byly nuceny kapitulovat. Počátkem roku provedla v rámci Viselsko-oderské operace ještě rychlejší postup, kdy během dvou týdnů postoupila od Visly až k Odře. Teorie blitzkriegu jsou dosud důležitou součástí bojových doktrín soudobých armád. Za dokonale provedenou operaci zcela podle intencí bleskové války je považována např. šestidenní válka (1967) nebo Operace Bouře (1995).
Nutno ovšem říci, že blitzkrieg má i značná omezení. Jeho účinnost je velmi snížena v případě, že nepřítel dobře rozčlení svou obranu do hloubky a sám disponuje patřičně silnými a mobilní silami s dobrým spojením, které mu umožňují provést ve správnou chvíli protiúder. Pokud se navíc útočník střetne na velkém volném prostoru (poušť, step) s nepřítelem, jehož armáda je dostatečně mobilní celá, nelze při správně koncipovaných akcích v podstatě cíl blitzkriegu naplnit, protože se nikdy nepodaří vytvořit dost pevné obklíčení okolo bránících se jednotek.
Externí zdroje
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |