V pátek 26. dubna 2024 úderem 22 hodiny začíná naše nová
a opravdu velká série soutěží o nejlepší webovou stránku !!
Proto neváhejte a začněte hned zítra soutěžit o lákavé ceny !!

Caproni Ca.3

Z Multimediaexpo.cz

Caproni Ca.3
Caproni Ca36 050309-F-1234P-003.jpg
Caproni Ca.36
Základní charakteristika
Určení těžký bombardér
Výrobce Caproni
Konstruktér
První let 1916
Zařazen 1917
Vyřazen
Výroba 1917 - 1927
Vyrobeno 534
Varianty
Uživatel Itálie
Francie, USA, Velká Británie

Caproni Ca.3 byl italský těžký bombardér používaný v 1. světové válce a v meziválečném období. Byla to konečná verze série letounů, která začala letounem Caproni Ca.1 v roce 1914. V tomto letounu zahynul v roce 1919 první ministr války Československé republiky Milan Rastislav Štefánik.

Obsah

Vývoj

Caproni Ca.33 francouzského letectva
Replika letounu ve Vojenském historickém muzeu v Piešťanech

Vývoj letounů Ca.2 z letounu Ca.1 byl dán zlepšujícím se výkonem motorů umístěných do osvědčeného draku letounu. Letoun Ca.3 byl pokračování vývoje letounu Ca.2, které spočívalo v nahrazení bočních motorů na křídlech motory Isotta-Fraschini, který byl již použit jako středový motor, který měl na rozdíl od bočních motorů tlačnou vrtuli. Tak byl letoun osazen třemi motory Isotta-Fraschini, každý o výkonu 150 koní.

Prototyp letounu vzlétnul na konci roku 1916 a brzy byla zahájena sériová výroby. Letoun byl v té době znám pod firemním označením Caproni 450 hp. Italská armáda jej označila Ca.3. Po válce byl letoun znám pod označením Ca.33. Od února 1917 do roku 1919 bylo vyrobeno 298 strojů[1], které byly dodány převážně italské armádě a námořnictvu, které s ním podniklo i několik torpédových útoků. Menší počet byl dodán i do Francie. Koncem války vyrobila dalších 83 strojů v licenci francouzská společnost Robert Esnault-Pelterie. Tyto letouny létaly pod označením CEP (Caproni-Esnault-Pelterie).[1]

Popis

Letoun Ca.3 byl třímotorový dvojplošník s dřevěnou konstrukcí potaženou plátnem. Čtyřčlenná posádky byla umístěna v otevřené středové gondole (přední střelec, dva piloti a zadní střelec/mechanik). Zadní střelec ovládal kulomety v horním střelišti. Tento střelec stál přímo nad středním motorem oddělen od rotující prostřední tlačné vrtule ochrannou klecí. Podvozek letounu byl tříbodový s předním podvozkem a zadními ostruhami. Svislé ocasní plochy byly trojité. Letoun byl poháněn třemi řadovými motory Isotta Fraschini V4B o výkonu 150 koňských sil. Palivové nádrže byly umístěny v gondole za místy pilotů.

Výzbroj byla složena ze dvou až čtyř kulometů Revelli ráže 6,5 mm nebo 7,7 mm. Jeden byl umístěn v předním střelišti a jeden, dva nebo dokonce tři v zadním horním střelišti. Bomby byly připevněny pod trupem.

Operační historie

Letoun Ca.1 vstoupil do operační služby v italské armádě v roce 1915. První akci podnikl 20. srpna 1915 při útoku na rakouské letiště Aisovizza. Celkem 15 bombardovacích letek bylo časem vybaveno bombardéry Ca.1, Ca.2 a Ca.3. Většinou bombardovaly cíle v Rakousku-Uhersku. 12. letka působila v Libyi. V roce 1918 tři letky (3., 14. a 15.) působily ve Francii.

Kromě italské armády používaly letouny Caproni Ca.3 i letky britského letectva před zavedením bombardérů Handley Page Type O. Původní i licenčně vyráběné letouny byly používány i ve Francii. Tyto letouny rovněž využívaly Americké expediční síly.

Některé z letounů Ca.36M, které byly dodány po válce sloužily poměrně dlouho a byly používány ještě Benitem Mussolinim při prvních italských vojenských akcích v severní Africe.

Tragická smrt M.R.Štefánika

Při havárii na tomto typu letounu 4. května 1919 tragicky zahynul francouzský generál a první ministr války Československé republiky Dr. Milan Rastislav Štefánik. K nehodě došlo v závěru letu z Campo Formido poblíž Udine v Itálii do Bratislavy. Během přiblížení k letišti v Bratislavě pilot zřejmě usoudil, že povrch letiště je příliš mokrý k přistání, a proto se rozhodl opakovat okruh a přistát na druhé připravené ploše. Při dalším pokusu o přistání se pilot pokusil znovu nabrat výšku, zvýšil výkon motorů a začal stoupat, během tohoto manévru došlo u obtížně ovladatelného stroje ke ztrátě vztlaku, letoun se naklonil na stranu a zřítil se nosem dolů. Milan Rastislav Štefánik a tři italští členové posádky na místě zahynuli. Následné vyšetřování prováděla italská strana, která dospěla k závěru, že příčinou nehody byla s největší pravděpodobností technická závada, s největší pravděpodobností závada na motoru způsobená náhlým požadavkem na prudké zvýšení výkonu. Pozdější vyšetřování s použitím nalezených poznámek posádky poukazovala na utrženou anténu radiostanice omotanou kolem táhla kormidla.

Přesto vzniklo několik obvinění, že letoun byl sestřelen. Tato obvinění vznášeli a vznášejí převážně slovenští nacionalisté. Jedna z konspiračních teorií tvrdí, že letoun byl sestřelen poté, co si armáda spletla italské výsostné znaky na letounu s maďarskými. V té době totiž probíhaly pohraniční boje mezi československým a maďarským vojskem. Jiná konspirační teorie tvrdí, že Štefánik byl úmyslně odstraněn vrcholnými českými politiky, aby se nemohl podílet na nové československé vládě. Tato tvrzení však nebyla nikdy prokázána a mnoho soudobých faktů svědčí proti těmto teoriím.[2] Technická závada na letounu, v té době více než obvyklá, je široce přijímána jako nejlepší vysvětlení této nehody.

Dochované exempláře

Varianty

Všechna následující označení byla používána až po válce. Za války byl letoun známý pod firemním označením 450 hp (později Ca.33) a armádním označením Ca.3.

Ca.34 a Ca.35

Letoun s upravenou gondolou pro tandemové uspořádání pilotních sedadel. Tak měly být zlepšeny aerodynamické vlastnosti. Tato verze nebyla sériově vyráběna.

Ca.36

Letoun s odnímatelnými konci křídel pro snadnější umístění v hangáru.

Ca.36M nebo Ca.36 mod (“moificato” – upravený)

Odlehčená a zjednodušená varianta letounu, která byla vyráběna až po válce. Bylo vyrobeno 153 letounů v letech 1923 až 1927. 144 z nich bylo dodáno k Regia Aeronautica.

Ca.36S

Letecká ambulance vzniklá upravením malého počtu letounů Ca.36M

Ca.37

Prototyp jednomotorového dvousedadlového bitevního letounu.

Ca.39

Námořní verze. Nebyla vyráběna.

Ca.56a

Dopravní letoun, který vznikl úpravou přebytečných válečných letounů Ca.3.

Specifikace

Technické údaje pocházejí z publikace “Nejslavnější bombardéry”.[1]

Technické údaje

  • Posádka: 4 (pilot, druhý pilot, přední střelec, zadní střelec/mechanik)
  • Rozpětí: 22,20 m
  • Délka: 10,90 m
  • Výška: 3,70 m
  • Nosná plocha: 95,64 m2
  • Plošné zatížení: 34,63 kg/m2
  • Prázdná hmotnost: 2 300 kg
  • Max. vzletová hmotnost : 3 312 kg
  • Pohonná jednotka: 3x řadový motor Isotta-Fraschini V.4B
  • Výkon pohonné jednotky: 150 k (112 kW)

Výkony

  • Cestovní rychlost: ? km/h ve výšce ? m
  • Maximální rychlost: 140 km/h na hladině moře
  • Dolet: 450 km (3 h a 30 min)
  • Dostup: 4 800 m
  • Stoupavost: výstup do 4 000 m – 40 minut

Výzbroj

Uživatelé

Použitá literatura

  • Chant, Chris. Nejslavnější bombardéry. Praha: Svojtka and Co., 2000. ISBN 80-7237-298-X.

Reference

  1. ↑ 1,0 1,1 1,2 Chant, “Nejslavnější bombardéry”, str. 25, Citováno 28.3.2011
  2. ↑ Smrt Milana Rastislava Štefánika na webu svornost.com, Citováno: 29.3.2011

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Caproni Ca.3
Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Caproni_Ca.3“