Hodonínek

Z Multimediaexpo.cz

Hodonínek, (též Cikánský tábor Hodonín u Kunštátu, něm. Zigeunerlager Hodonin, přezdívka moravské Lety) byl koncentrační tábor zřízený během druhé světové války u Hodonína u Kunštátu na území Protektorátu Čechy a Morava. Byly do něj posílány osoby zejména romského etnika. Fungoval pod různými jmény v letech 1940 - 1944. Během té doby jím prošlo 1396 osob. 207 osob zemřelo a 871 bylo transportováno.

Obsah

Pozadí

Výnos o potírání cikánského zlořádu z 10. 7. 1942 se stal výchozím dokumentem nejen pro provedení soupisu všech „cikánů a cikánských míšenců“ na území Protektorátu, ale také pro zřízení tzv. cikánských táborů. Vzorem pro zřízení těchto táborů byly již existující podobná zařízení např. v rakouském Lackenbachu. Umístěni sem měli být především romské rodiny, které splňovaly podmínky pro uvalení preventivní policejní vazby. Na návrh jednotlivých četnických stanic byli vybraní Romové i se svými rodinami zařazováni do transportů, jejichž cílem byl v Čechách tábor v Letech u Písku a na Moravě v Hodoníně u Kunštátu.

Zřízení tábora

Podobně jako v Letech byli počátkem srpna 1942 do tábora nahnány jednotlivci i celé romské rodiny. Ubytovací kapacita tábora byla 200, v létě až 300 osob, přičemž již brzy po jeho otevření byla mnohonásobně překročena. Velitelem tábora byl administrativní oficiál Štefan Blahynka.

Podmínky v táboře

Strážní mužstvo čítalo zhruba 40 mužů. Veškerý personál tvořili čeští zaměstnanci. Všichni vězni (tedy i děti) museli pracovat vně nebo uvnitř tábora 8-10 hodin denně. Šlo především o lamačské a výkopové práce na stavbě nové silnice z Plzně do Moravské Ostravy a na silničním úseku Štěpánov nad Svratkou – Hodonín – Rozseč nad Kunštátem. Stravu dostávali vězňové třikrát denně, ovšem jen v tom nejnutnějším množství. Katastrofální ubytovací, stravovací a hygienické podmínky vedly k časté a chronické nemocnosti vězňů. Vyvrcholením bylo na přelomu let 1942-43 propuknutí epidemie břišního tyfu, na následky které zahynulo největší množství vězňů. Zemřelí byli pohřbíváni na hřbitově v nedalekých Černovicích (73 osob) a na provizorním hřbitově nedaleko tábora v masových hrobech (121 osob).

Hromadné transporty vězňů

Tábor nebyl vyhlazovací, přesto v něm následkem nelidských podmínek přišla o život podstatná část všech koncentrovaných mužů, žen a zvláště dětí. Brzká smrt také čekala většinu těch, kteří byli hromadnými transporty deportováni do Osvětimi. Z prvního transportu (7. 12. 1942, 91 osob), jehož cílem se stal koncentrační tábor Auschwitz I, zemřeli v krátké době téměř všichni transportovaní. Z dalších dvou transportů (21. 8. 1943, 749 osob a 27. 1. 1944, 31 osob), směřujících do tzv. cikánského tábora v Auschwitz II-Birkenau, přežili pouze ti, kteří byli odtud přeloženi na práci do jiných koncentračních táborů.

Shrnutí

  • Kárný pracovní tábor od 10. 8. 1940
  • tzv. Sběrný tábor od 1. 1. 1942
  • tzv. Cikánský tábor od 10. 7. 1942 do 1. 12. 1943
  • Táborem prošlo 1 396 osob celkem. z toho:
    • 35 se zde narodilo
    • 262 bylo propuštěno
    • 47 uprchlo
    • 207 zahynulo
    • 871 bylo transportováno

Rekreační středisko Žalov

Po letech vzniklo na půdorysu bývalého koncentračního tábora rekreační středisko Žalov. V areálu bylo koupaliště, restaurace a možnost celoročního ubytování v chatkách.[1]

Odkup a pietní úprava areálu

Počátek února 2009 se ministr pro lidská práva Michael Kocáb předběžně dohodl se stávající majitelkou areálu Alenou Vojtovou, na jeho odkoupení státem. Následně má být projednáno, co na místě bude vlastně stát. Zatím je připraven projekt na vzdělávací centrum romské kultury.[2]

Související články

Reference

sepsal: Mgr. Michal Schuster, Muzeum romské kultury v Brně

  1. ↑ Rekreační zařízení ŽALOV, Hodonín u Kunštátu [online]. [cit. 2009-02-06]. Dostupné online.  
  2. ↑ Kocáb kupuje areál koncentráku. S majitelkou se shodl

Externí odkazy


Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Hodon%C3%ADnek“