Interkosmos

Z Multimediaexpo.cz

Východoněmecká poštovní známka s motivem Interkosmosu

Interkosmos je název pro kosmický program socialistických států probíhající v letech 1967–1990. Jejím cílem byl výzkum a mírové využití kosmického prostoru. Zároveň to byla protiváha západoevropských programů tohoto zaměření.

Obsah

Vznik a zánik organizace

Poprvé v říjnu, pak v 15-20. listopadu 1965 se v Moskvě sešli zástupci všech pozvaných zemí k podpisu dokumentu o spolupráci. Sověti zdarma nabídli svou raketovou a kosmickou techniku. Českou delegaci vedl akademik Jaroslav Kožešník, od roku 1966 místopředseda ČSAV. O dva roky později byl přijat „Program společných prací v oblasti výzkumu a využití kosmického prostoru s mírovými cíli“ (Программа по совместным работам в области исследования и использования космического пространства в мирных целях) dohodnutý 13. dubna 1967 v Moskvě. Název Interkosmos byl schválený až v roce 1970 na poradě národních koordinačních orgánů. Tehdy byly dohodnuty i pravidla spolupráce. Zúčastněné země byly Bulharsko, ČSSR, Kuba, Maďarsko, Mongolsko, NDR, Polsko, Rumunsko, SSSR a od roku 1979 i VSR. Název Interkosmos byl používán i pro označení vědeckých družic vypouštěných v rámci programu. Organizace Interkosmos se rozpadla koncem roku 1990 v důsledku politických změn (rozpad východního bloku) v Evropě.

Činnost

Úloha organizace patřila hlavně do oblasti kosmické fyziky. Další pracovní skupiny byly sestaveny pro kosmickou meteorologii, kosmické spoje, kosmické lékařství a biogoie. Pátá skupina byla vytvořena v roce 1975 pro snímkování povrchu Země.[1] Kromě šestadvaceti družic řady Interkosmos[2] byly vypouštěny i výzkumné výškové rakety Vertikal, které byly určeny pro atmosferický výzkum a dosahovaly výšky asi 500 km.

Podíl Československa

Československo pro program vytvořilo pět pracovních skupin, rozhodující úlohu měl Astronomický ústav ČSAV, zejména RNDr. Boris Valníček, DrSc. Zapojil se i Geofyzikální ústav ČSAV z Prahy 4. Podíleli jsme se na programu např. přípravou experimentů Morava, Chlorella a Kyslík pro práci československého kosmonauta v Saljutu 6. Dr.Valníček dokázal do výroby potřebných přístrojů zapojit výzkumné ústavy sdělovací techniky a vakuové elektrotechniky.[1] V rámci programu byly též vypouštěny československé družice Magion (subdružice družic Interkosmos). Československé přístroje byly použity též na některých sovětských družicích Kosmos a sondách Prognoz a Vega.[3]

Pilotované lety

Součástí programu Interkosmos byly i lety s mezinárodní posádkou. Začaly v roce 1978 společným letem sovětského a československého kosmonauta na palubě kosmické lodi Sojuz 28. Potom se na těchto letech postupně vystřídali kosmonauti všech tehdejších socialistických zemí sdružených v programu.

Data letu Hlavní kosmonaut Záložní kosmonaut Země Mise
2. března - 10. března 1978 Vladimír Remek Oldřich Pelčák Flag of the Czech Republic.png Sojuz 28
27. června - 5. července 1978 Mirosław Hermaszewski Zenon Jankowski Flag of Poland.png Sojuz 30
26. srpna - 3. září 1978 Sigmund Jähn Eberhard Köllner Flag of East Germany.png Sojuz 31
10. dubna - 12. dubna 1979 Georgi Ivanov Alexandr Panajotov Alexandrov Flag of Bulgaria.png Sojuz 33
26. května - 3. června 1980 Bertalan Farkas Bela Magyari Flag of Hungary.png Sojuz 36
23. července - 31. července 1980 Pham Tuan Thanh Liem Bui Flag of Vietnam.png Sojuz 37
18. září - 26. září 1980 Arnaldo Tamayo Mendez Jose Lopez Falcon Flag of Cuba.png Sojuz 38
22. března - 30. března 1981 Džugderdemidin Gurragčá Majdaržavyn Ganzorig Flag of the People's Republic of Mongolia (1949-1992).png Sojuz 39
14. května - 22. května 1981 Dumitru Prunariu Dumitru Dediu Flag of Romania (1965-1989).png Sojuz 40
7. června - 17. června 1988 Alexandr Panajotov Alexandrov Krasimir Stojanov Flag of Bulgaria.png Sojuz TM-5 Sojuz TM-4

Reference

  1. ↑ 1,0 1,1 PACNER, Karel; VÍTEK, Antonín. Půlstoletí kosmonautiky. Praha : Paráda, 2008. ISBN 978-80-87027-74-4. Kapitola Češi v kosmu, s. 241.  
  2. ↑ HOLUB, Aleš. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. Praha : [cit. 2008-11-08]. Kapitola Program Interkosmos. Dostupné online.  
  3. ↑ PACNER, Karel. Kosmonauti 20. století. 1. vyd. Praha : Albatros, 1986. S. 104.  

Literatura

  • REMEK, Vladimír; RICHTER, Karel. Pod námi planeta Země. Praha : Naše vojsko, 1979.  
  • LÁLA, Petr; VÍTEK, Antonín. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha : Mladá fronta, 1982.  

Externí odkazy

Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Interkosmos“