Moskva

Z Multimediaexpo.cz

Moskva (rusky: Москва) je hlavním městem Ruska s celkem asi 12 380 664 obyvateli (2017,^[1]), žijícími na velké ploše o rozloze 2 562 km² (2014,^[2]). Je tak jedním z největších měst v Evropě, spolu s Paříží či Londýnem. Je politickým, hospodářským a kulturním centrem země s asi 60 univerzitami a množstvím dalších vysokých škol, kostelů, divadel, muzeí a galerií. Sídlí zde všechna ministerstva a státní úřady, též také i významné firmy. Je také sídlem patriarchy ruské pravoslavné církve.

Historické centrum je staré stovky let, v jeho středu se rozkládá trojúhelníkový Kreml, prohlášený spolu s Rudým náměstím v roce 1990 za světové kulturní dědictví UNESCO.

Obsah 1 Přírodní poměry 2 Obyvatelstvo 3 Administrativní dělení 4 Dějiny 4.1 Počátky Moskvy 4.2 Moskva ve středověku a raném novověku 4.3 Moskva druhým městem Ruska 4.4 Od roku 1918 – dodnes 5 Kultura a pamětihodnosti 6 Doprava 7 Kulturní a historické památky 8 Velká Galerie 9 Partnerská města 10 Reference 11 Externí odkazy

Přírodní poměry

Moskva se nalézá v evropské části Ruska na 55,75° severní zeměpisné šířky a 37,62° východní zeměpisné délky. Město leží v průměrné nadmořské výšce 156 metrů v kopcovité krajině mezi řekami Volhou a Okou, na řece Moskvě, přítoku Oky, která se následně vlévá do Volhy. Řeka Moskva protéká územím města v meandrech ve směru severozápad-jihovýchod v délce asi 80 km, má od 120 do 200 metrů našíř. Do Moskvy se v katastru města vlévá další 140 vodních toků, z nichž jen 14 nyní zůstává na povrchu, ostatní byly kanalizovány. V roce 1937 byl otevřen kanál Moskva-Volha, který směřuje na sever.

Hranice města tvoří převážně dálniční okruh MKAD dlouhý 109 km, na některých místech však město pokračuje i za něj. Rozloha Moskvy činí v současnosti 1 097,12 km², z toho přibližně třetinu zaujímá zeleň tvořená zhruba 100 parky či lesíky; vodní plochu tvoří kromě řek a kanálů asi 500 rybníků. Kolem města se táhne 30 až 40 km dlouhý pás výletních lesíků s četnými zábavními atrakcemi.

Obyvatelstvo

V roce 2010 tvořilo část moskevského obyvatelstva z 92,65% rusové, 1,42% ukrajinci, 1,38% tataři a 0,98% arméni.^[3]

Vývoj počtu obyvatel mezi lety 1400 a 1856

1400	1638	1710	1725	1738	1775	1785	1811	1813	1825	1840	1856
40 000	200 000	160 000	145 000	138 400	161 000	188 700	270 200	215 000	241 500	349 100	368 800

Vývoj počtu obyvatel mezi lety 1868 a 2002

1868	1871	1888	1897	1912	1920	1926	1939	1959	1979	1989	2002
416 400	601 969	753 459	1 038 600	1 617 157	1 027 300	2 101 200	4 609 200	6 133 100	8 142 200	8 972 300	10 383 000

Vývoj počtu obyvatel mezi lety 2006 a 2014

2006	2008	2010	2012	2014
10 425 100	10 470 300	11 514 000	11 612 943	12 108 257

Administrativní dělení

Moskva jako federální město je od roku 2012 rozdělena do 12 administrativních okruhů, 125 rajónů (čtvrtí), 21 okresů.

No.	Rajón	Rusky
1	Centrální administrativní okruh	Центральный административный округ
2	Severní administrativní okruh	Северный административный округ
3	Severovýchodní administrativní okruh	Северо-Восточный административный округ
4	Východní administrativní okruh	Восточный административный округ
5	Jihovýchodní administrativní okruh	Юго-Восточный административный округ
6	Jižní administrativní okruh	Южный административный округ
7	Jihozápadní administrativní okruh	Юго-Западный административный округ
8	Západní administrativní okruh	Западный административный округ
9	Severozápadní administrativní okruh	Северо-Западный административный округ
10	Zelenogradský administrativní okruh	Зеленоградский административный округ
11	Novomoskovský administrativní okruh	Новомосковский административный округ
12	Troický administrativní okruh	Троицкий административный округ

V čele každého okresu stojí prefekt, jmenovaný starostou Moskvy, představitelem moskevské vlády, a jemu bezprostředně podřízený. Každý okres má také radu sestávající z 11 volených poslanců.

Dějiny

Počátky Moskvy

V první polovině 12. století se dnešní Moskva nalézala na západním okraji rostovsko-suzdalského knížectví. Její místo zaujímal zemědělský dvorec bojara Štěpána Kučky, po němž nesl dvorec jméno Kučkovo. Podle řeky také byl zván Moskva. Rostovsko-suzdalský kníže Jurij Dolgorukij zabavil majetek bojara Kučky a Moskva se stala knížecím majetkem. Z roku 1147 pochází první písemná zmínka o Moskvě, Jurij Dolgorukij pozval svého spojence, novgorodsko-severského knížete Svatoslava, na setkání, které letopisec zapsal slovy: „Přijď ke mně, bratře, do Moskvy.“ Již roku 1156 pak kníže Jiří v souvislosti s posilováním obrany západní hranice suzdalského knížectví vybudoval v osadě opevnění obehnané dřevěnou palisádou, počátek dnešního Kremlu. V počátcích byla Moskva jedno z míst, které sloužilo jako místo noclehu suzdalských knížat. Měla však výhodu, že se nacházela na průsečíku několika obchodních cest, a to ji dávalo výhodu oproti ostatním sídlům ruského severovýchodu.

Budoucí význam Moskvy byl zapříčiněn jednak rostoucí mocí suzdalských knížat, která nakonec získala nad ostatními ruskými knížaty převahu, jednak stěhováním obyvatelstva do severovýchodních oblastí z jihu sužovaného nájezdy kočovníků. S tím, jak suzdalská knížata rozšiřovala svou moc, ocitla se Moskva uprostřed jejich knížectví. V Moskvě se první usadil údělný kníže Daniel (zemřel 1303), syn Alexandra Něvského a založil tím moskevskou větev rodu Rurikovců. Až jeho syn Ivan I. (Ivan Kalita) však získal titul velký kníže a sídlo ruských vládců, v té době ovšem pouze titulárních, přenesl natrvalo (s výjimkou krátkého mezidobí vlády Dimitrije III., který sídlil v Suzdalu) do Moskvy.

Svou moc nad ostatními větvemi Rurikovců se snažila moskevská knížata zabezpečit i přenesením sídla metropolity do svého města. Ruští metropolité měli od počátků oficiální sídlo v Kyjevě, metropolita Maxim však přenesl své sídlo do Vladimiru. Jeho nástupce metropolita Petr (v letech 1308-1326) vsadil na spolupráci s moskevskými knížaty a často pobýval v Moskvě. Metropolita Theognost (1328-1323) pak zcela přesídlil do Moskvy, kde nechal s podporou Ivana Kality a Simeona Hrdého vybudovat pět kamenných chrámů jako symbol prestižního postavení Moskvy. Theognostovi nástupci již všichni sídlili v Moskvě a Moskva se tak stala nejen politickým, ale i církevním centrem Ruska, což se odrazilo i na počtu obyvatel - v polovině 14. století jich v Moskvě žilo asi 30 000.

Moskva ve středověku a raném novověku

Další dějiny Moskvy byly ovlivněny skutečností, že se jednalo o sídlo ruských panovníků. V roce 1380 porazil Dimitrij Donský na Kulikově poli tatarské vojsko, čím ukázal, že Tataři nejsou neporazitelní, sama Moskva však na Dimitrijovo vítězství doplatila odvetnou výpravou chána Tochtamyše v roce 1382, při níž byla vypálena a vypleněna. Moskva nebyla nyní zpustošena Tatary poprvé, jako však dříve, i nyní se znovu vzpamatovala. Významnou změnu pro město představovala vláda Ivana III.: jednak tím, že na řece Ugře dosáhl definitivního vymanění z tatarské moci, jednak tím, že se v roce 1472 oženil s byzantskou princeznou Sofií Palailogovnou a začal vystupovat jako dědic její říše. To se odrazilo na podobě města, kam Sofie pozvala architekty z Itálie. Ti postavili Uspenský, Archangelský a Blagověsčenský chrám, Kreml rozmnožili věžemi a hradbami. Kamenné stavby se začaly v té době množit, kamenný palác si postavil například metropolita Iona. Na počátku 16. století již okolí Kremlu mělo charakter evropského města, ostatní čtvrti však byly ještě převážně dřevěné. Kromě stavební činnosti se Ivanovy politické postoje odrazily i v ideji Moskvy jako Třetího Říma.

Moskva druhým městem Ruska

Město přestalo být hlavním městem Ruska v roce 1712 (s výjimkou období 1728-1732) po založení Petrohradu Petrem I. Velikým v blízkosti pobřeží Baltského moře v roce 1703.

Roku 1812 vpadl do země Napoleon Bonaparte, avšak jeho tažení zakončené okupací Moskvy skončilo debaklem. Napoleon byl poražen drsnou zimou a útoky ruských vojenských sil. Napoleon byl nucen ustoupit, tehdy zemřelo na 380 000 vojáků Grande Armée.

Od roku 1918 – dodnes

Nedlouho po podepsání Brestlitevského míru, se z důvodu strachu z možné zahraniční invaze dne 12.3.1918 stala Moskva hlavním městem RSFSR. Moskevské metro bylo otevřeno v roce 1935. Po německé invazi (1941) se nacházel výbor obrany státu i generální štáb armády v Moskvě. Německá skupina armád byla zastavena a odehnána na okraji města v Bitvě před Moskvou.

V roce 1980 hostila Moskva letní olympijské hry. V roce 1991 bylo město dějištěm neúspěšném pokusu o převrat (tzv. Srpnový puč) ze strany členů vlády proti reformám Michaila Gorbačova. Když byl SSSR rozpuštěn na konci tohoto roku, Moskva i nadále zůstala hlavním městem Ruska.

Kultura a pamětihodnosti

Kreml s celkem 20 věžemi je nejobdivuhodnější pamětihodností Moskvy. Tuto stavbu z červených pálených cihel vybudovali italští stavební mistři pozvaní v 15. století carem Ivanem III. Kreml přestavuje nejimpozantnější soubor nejrůznějších architektonických forem.

Mezi nejznámější kostely a paláce patří chrám Nanebevzetí Panny Marie (Успенский Собор) se slavnými freskami, chrám Zvěstování (Благовещенский собор), chrám sv. Archanděla Michaela (Архангельский собор) a Velký kremelský palác.

Zastavme se na Rudém náměstí, které je ze tří stran charakterizováno symboly – chrámem Vasila Blaženého, mauzoleem V. I. Lenina a obchodním domem GUM (zařazený mezi 10 nejluxusnějších obchodních domů světa, ústřední dvoranu se zastřešením ze skla obklopují galerie s jednotlivými obchody a provozovnami služeb). Pak následuje Tverská třída, Starý a Nový Arbat. Starý Arbat byl dříve centrem umění a literatury a dnes se zde nachází pestrý, životem pulsující bleší trh. Zato v Novém Arbatu jde posedět v některé z restaurací připravující speciality z téměř všech oblastí Ruska. Dochovaly se překrásné stavby klasické Moskvy, například opevněné kláštery a velký počet kostelů postavených v 16. století. Bolšoj těatr je světově proslulé divadlo s velkou návštěvností. Výstaviště Všerossijnyj (dříve označované jako VDNCH - „Výstaviště hospodářských úspěchů“). V rozsáhlém, dnes velmi zanedbaném, areálu na severu Moskvy se nachází budovy představující jak bývalé součásti Sovětského svazu, tak i tematicky laděné čtvrti. Najdete tu tedy jak zemědělské stavby, například velkovýkrmnu vepřů nebo vyasfaltované koňské závodiště, tak ukázky technického pokroku včetně rakety Sojuz nebo obřích prvků sovětské elektrické přenosové sítě. Asi nejkrásnější jsou fontány. Celé výstaviště dnes působí velmi kontroverzním dojmem připomínající těžký život lidí v SSSR. Mezi další zajímavosti patří 160 tun těžký zvon Car kolokol, dále úřední budovy ruského prezidenta, Moskevská univerzita s výhledem na olympijský stadion v Lužnikách, Treťjakova galerie se světově proslulou sbírkou a televizní vysílač Ostankino. Moskva je nádherná i v noci. V létě se přitom stmívá až v jedenáct hodin.

Doprava

Podívejte se také na: Doprava v Moskvě

Město má jako hlavní a největší v Rusku i jako jedno z největších na světě rozsáhlý dopravní systém. Kříží se zde mnoho železničních, silničních, vodních i leteckých tras.

Též i systém MHD je největší a nejvíce vytížený v celé zemi; tvoří jej metro, tramvajová, trolejbusová, autobusová síť a jedna dráha monorailu. Počty přepravovaných cestujících za rok zde jdou do desítek milionů.

Kulturní a historické památky

starý Arbat	Tverský bulvár
Rudé náměstí	Chrám Vasila Blaženého
Kreml	Velký kremelský palác
Leninovo mauzoleum	Stalinovy věže
Novoděvičskij klášter a hřbitov	Kazaňský kostel
Kostel Nanebevzetí (Moskva)	Kostel Blahořečení
Chrám sv. Archanděla Michaela	Vítězný oblouk (Moskva)
Alexandrův sloup	Státní historické muzeum
zvon Car-kolokol a dělo Car-puška nedaleko Zvonice Ivana Velkého	Treťjakovská galerie
Puškinovo muzeum	Kolomenskoje
Borodinské panorama	Moskevská státní univerzita
Muzeum revoluce (Moskva)	Muzeum Gorkého
Památník pokořitelů kosmu	katedrála Krista Spasitele
Uspenská katedrála	Kostel vzkříšení božího slova
Danilovovův klášter	Bílý dům (Moskva)
televizní věž Ostankino	Věž Federace
Moskva-Siti	Památník pokořitelů kosmu
Šuchovova věž

Velká Galerie

• Mnoho fotografií města Moskva

Partnerská města

Alžír, Alžírsko Amsterdam, Nizozemsko Ankara, Turecko Astana, Kazachstán Athény, Řecko Bangkok, Thajsko Bejrút, Libanon Berlín, Německo Bělehrad, Srbsko Bombaj, Indie Bratislava, Slovensko Brusel, Belgie Buenos Aires, Argentina Bukurešť, Rumunsko Cannes, Francie Dallas, USA

Doněck, Ukrajina Düsseldorf, Německo Havana, Kuba Helsinky, Finsko Chicago, USA Ingolstadt, Německo Jerevan, Arménie Káhira, Egypt Kyjev, Ukrajina Londýn, Velká Británie Lublaň, Slovinsko Madrid, Španělsko Manila, Filipíny Paříž, Francie Peking, Čína Praha, Česká republika[4]

Reykjavík, Island Riga, Lotyšsko São Paulo, Brazílie Sofie, Bulharsko Soul, Jižní Korea Tallinn, Estonsko Tel Aviv, Izrael Tokio, Japonsko Tunis, Tunisko Ulánbátar, Mongolsko Užhorod, Ukrajina Valenciennes, Francie Varšava, Polsko Vídeň, Rakousko Vilnius, Litva Záhřeb, Chorvatsko

Reference

1. ↑ Оценка численности постоянного населения на 1 января 2017 года и в среднем за 2016 год (XLS, rusky)
2. ↑ Москва в 2000-2013 гг.: Краткий статистический справочник/ Мосгорстат- М., 2014. - 74 с. ISBN 978-5-904548-11-7 (PDF, 75 stran, rusky)
3. ↑ Počet a rozdělení obyvatelstva (2010)
4. ↑ Partnerská města HMP

Externí odkazy

• www.mos.ru (rusky, anglicky)
• Fotogalerie z Moskvy (anglicky)
• Fotogalerie z Moskvy (anglicky)
• Oficiální turistické informace o Moskvě (anglicky, rusky)
• Panoramata Moskvy na mapách Yandex.ru (rusky)

Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu Moskva

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu Moskva

Města s vyznamenáním Město–hrdina
Brestská pevnost • Kerč • Kyjev • Leningrad • Minsk • Moskva • Murmansk • Novorossijsk • Oděsa • Sevastopol • Smolensk • Stalingrad • Tula

Rusko – Россия – (RUS)
Republiky Ruské federace
Adygejsko (Majkop) • Altajsko (Gorno-Altajsk) • Baškortostán (Ufa) • Burjatsko (Ulan-Ude) • Čečensko (Groznyj) • Čuvašsko (Čeboksary) • Dagestán (Machačkala) • Chakasie (Abakan) • Ingušsko (Magas) • Kabardsko-Balkarsko (Nalčik) • Kalmycko (Elista) • Karačajevsko-Čerkesko (Čerkesk) • Karélie (Petrozavodsk) • Komi (Syktyvkar) • Krym (Simferopol) • Marijsko (Joškar-Ola) • Mordvinsko (Saransk) • Sacha (Jakutsk) • Severní Osetie-Alanie (Vladikavkaz) • Tatarstán (Kazaň) • Tuva (Kyzyl) • Udmurtsko (Iževsk)
Federální města Ruské federace
Moskva • Petrohrad • Sevastopol
Kraje Ruské federace
Altajský (Barnaul) • Chabarovský (Chabarovsk) • Kamčatský (Petropavlovsk-Kamčatskij) • Krasnodarský (Krasnodar) • Krasnojarský (Krasnojarsk) • Permský (Perm) • Přímořský (Vladivostok) • Stavropolský (Stavropol) • Zabajkalský (Čita)
Oblasti
Amurská (Blagověščensk) • Archangelská (Archangelsk) • Astrachaňská (Astrachaň) • Bělgorodská (Bělgorod) • Brjanská (Brjansk) • Čeljabinská (Čeljabinsk) • Irkutská (Irkutsk) • Ivanovská (Ivanovo) • Jaroslavská (Jaroslavl) • Kaliningradská (Kaliningrad) • Kalužská (Kaluga) • Kemerovská (Kemerovo) • Kirovská (Kirov) • Kostromská (Kostroma) • Kurganská (Kurgan) • Kurská (Kursk) • Leningradská (Petrohrad) • Lipecká (Lipeck) • Magadanská (Magadan) • Moskevská (Moskva) • Murmanská (Murmansk) • Nižněnovgorodská oblast (Nižnij Novgorod) • Novgorodská (Veliký Novgorod) • Novosibirská (Novosibirsk) • Omská (Omsk) • Orelská (Orel) • Orenburská (Orenburg) • Penzenská (Penza) • Pskovská (Pskov) • Rjazaňská (Rjazaň) • Rostovská (Rostov na Donu) • Sachalinská (Južno-Sachalinsk) • Samarská (Samara) • Saratovská (Saratov) • Smolenská (Smolensk) • Sverdlovská (Jekatěrinburg) • Tambovská (Tambov) • Tomská (Tomsk) • Tverská (Tver) • Tulská (Tula) • Ťumeňská (Ťumeň) • Uljanovská (Uljanovsk) • Vladimirská (Vladimir) • Volgogradská (Volgograd) • Vologdská (Vologda) • Voroněžská (Voroněž)
Autonomní okruhy Ruské federace
Čukotský (Anadyr) • Chantymansijský (Chanty-Mansijsk) • Jamalo-něnecký (Salechard) • Něnecký (Narjan-Mar)

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii