Jamné

Z Multimediaexpo.cz


Obec Jamné se nachází v okrese Jihlava, kraj Vysočina. Ke dni 28. 8. 2006 zde žilo 498 obyvatel.

Obsah

Geografie

Jamné se nachází 11 km severovýchodně od krajské Jihlavy a 8 km jižně od Polné. Obcí prochází silnice II. třídy č. 353 mezi Jihlavou a Žďárem nad Sázavou. Uprosřed vsi leží malý rybník. Za obcí směrem k Jihlavě dále leží kaskáda sedmi malých rybníků, kterou zakončuje největší, Mlýnský rybník Pod obcí jsou zasypané katakomby.

Pověsti

K této obci se také váže spousta pověstí. Např. o ohnivé kočce, která vždy při úplňku o svatojiřské noci vylézá z rybníka a koho potká, tomu se do roka stane neštěstí. Proto se doporučuje, aby lidé nevycházeli o této noci ze svých domovů. Říká se, že tato kočka patřila jednomu krutému správci, který ji při úplňku o svatojiřské noci (byl prý pod vlivem alkoholu) v jamenském rybníce příšerným způsobem utopil. Další pověst se šíří o kříži stojím v kostele, který byl údajně postaven v místech, kde došlo k několika vraždám a loupežím. Na původním stanovišti v polích jím měli lidé otáčet jako ochranou před bouřkami a krupobitím.

Historie

Jamné pravděpodobně založili již v průběhu 13. století v rámci osidlování kraje benediktýnským klášterem v Třebíči, ovšem toto tvrzení nelze spolehlivě doložit.[1] Jamné se připomíná v listinách z r. 1444 (kardinálem Františkem z Dietrichštejna). Nejstarší zmínka pochází z roku 1484, kdy se o Jamném zmiňuje v pečetní listině o zemském smíru, kde se jako svědek objevuje Jiřík z Řehořova a Jamného.[1] V 15. století obec převazali bývalí klášteřní mani. Poté obec vlastnili Jan Jetřich Černohorský z Boskovi (před rokem 1540), poté Jindřich Bořita z Budče (1540 - 1548), do roku 1558 byla vesnice v majetku Vratislava z Pernštejna, poté se vlastníkem stal Jan Stránecký ze Stránic, jenž ji přodal Janu Chroustenskému, který ji přičlenil k Rudolci. Od roku 1587 se za vlastníka považoval Karel Hloažek ze Žampachu.[1] V roce 1591 Jan Šléglovský ze Šicendorfu ves postoupil za 2 tisíce zlatých Zuzaně Lvově z Lysova, od které Jamné v roce 1601 přebral Matouš Grýn na Lukách, jehož syn Karel Grýn ves prodal v roce 1609 Janu Šejkovskému ze Šendorfu, ten osadu prodal po roce Danilu Neumeierovi z Wintenberku. Roku 1620 byl majitelem tohoto zboží Hynek, syn Karla Grüna ze Štürcenberka, který ho pozbyl účastněním se protihabsburského odboje. Komora císařská prodala zkonfiskovaný statek za 20 000 tolarů Šmilauerovi ze Smilova, který statek daroval jihlavské koleji jezuitské, po jejímž zrušení byl statek roku 1790 dědičně přenechán polenskému primátorovi Václavovi Kalcherovi za roční nájem 3 126 zlatých, který ji v roce 1800 předal bývalému vojenskému felčarovi Janu Nussbaumovi, který v místě založil sirotčinec.[1] Do roku 1848 bylo Jamné sídlem vrchnostenského úřadu panství Meziříčka, jehož archiv je dodnes uložen na panských sýpkách. V roce 1849 koupil jamné vnuk Jana Nussbauma za 26 tisíc zlatých a po jehož smrti ji zdědil Schiller z Lanškrouna, rod obec následně vlastil až do roku 1945, kdy mu byl zkonfiskován.[1]

Pamětihodnosti

  • Zámeček Jamné - původní tvrz pocházejí z roku 1591 přestavěli jihlavští jezuité v 17. století na raně barokní zámeček s vlašskou střechou a věžičkou, v roce 1890 proběla pseudogotická přestavba[1]
  • Kostel Nalezení svatého Kříže - v barokním stylu s osmibokým půdorysem postavili na místě původní Kaple v letech 1702 - 1705,[1] v roce 1859 přistavěli novou věž, zdejší varhany pocházejí ze zrušeného znojemského kostela, na oltáři umistili kříž, který dříve stával pod stříškou v poli a lidé jím otáčeli jako ochranou před bouřkami a krupobitím.
  • Fara, jenž byla postavena v roce 1818 a hřbitov -
  • Socha sv. Jana Nepomuckého - pocházejí z roku 1740 od Jana Jiřího Willanda, dříve stávala před hrází návesních rybníků, v současnosti se nachází u kostela
  • Hraniční kámen - stojí na hranici mezi Jamným a Dobroutovem při rzv. Forotní cestě, je nahrubo otesaný se zahloubenými křížky[2]
  • památné lípy

Znak a prapor

Znak a prapor jsou tvořeny ze dvou částí. Horní polovina je tělo kozla, tento motiv pochází ze staré obecní pečeti, s křídlem gryfa, dolní polovina je tvořena částí těla gryfa, jenž byl převzat z erbu stavebníka tvrze Jana Šleglovského ze Šicendorfu. Na křídle gryfa je položen kříž připomínající církevní vrchnost (jezuity), kteří se zasloužili o největší rozvoj obce a výstavbu kostela, sýpek, přestavbu renesanční tvrze a zhotovení sochy sv. Jana Nepomuckého

Partnerská obec

Merzligen - jedná se o malou obec ve Švýcarsku

Obyvatelstvo, občanská vybavenost a ekonomika

220 obyvatel je ekonomicky aktivních, podle posledního sčítání obyvatelstva v roce 2001 je v obci 302 věřících.[1] V Jamném stojí 166 domů a 198 bytů. V roce 2002 byla obec plynofikována. V obci se narodila Marie Stejskalová, jež se později stala hospodyní v rodině skladatele Leoše Janáčka a jejíž vzpomínky přepsala Marie Trkalová do knihy U Janáčků (ISBN 80-86137-11-2) Školu zde založili v roce 1785,[1] školní budovu vystavěli po zrušení jezuitského řádu, na dvě třídy byla přestavěna v roce 1890. V současnosti zde funguje základní škola s 1. - 4. třídou a mateřská škola. K zábavě je určeno fotbalové hřiště. Působí zde zhořská zemědělská společnost, půdu dále obhospodařují 2 soukromí zemědělci. Sídlí tu firma vyrábějící kontaktní a kabelové systémy a společnost zabývající se kovooobráběním. Služby tu poskytuje zdravotní středisko, kulturní dům, dva obchody s potravinami a hostinec.

Vývoj počtu obyvatel Jamného[1]
Rok 1869 1950 1980 2002 2006
Počet obyvatel 492 522 488 489 498

Reference

  1. ↑ 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 1,5 1,6 1,7 1,8 1,9 PRCHAL, Jan. Vítejte u nás. In Mikroregion Polensko. Polná : Obce sdružené v Mikroregionu Polensko, 2003. ISBN 80-239-0141-9. Kapitola Jamné, s. 12-14. ( )
  2. ↑ PRCHAL, Jan. Polná. Historické město roku 2006. Polná : Fotoklub Polná - Klub za historickou Polnou, 2007. Kapitola Jamné, s. 48.  


Města, městyse a obce Mikroregionu Polensko

Arnolec • Brzkov • Dobronín • Dobroutov • Jamné • Jersín • Kamenná • Měšín • Nadějov • Nížkov • Poděšín • Polná • Rybné •
Sirákov • Stáj • Šlapanov • Věžnice • Věžnice • Věžnička • Záborná • Zhoř • Ždírec

  Města, městyse a obce okresu Jihlava  

Arnolec • Batelov • Bílý Kámen • Bítovčice • Bohuslavice • Borovná • Boršov • Brtnice • Brtnička • Brzkov • Cejle • Cerekvička-Rosice • Černíč • Čížov • Dlouhá Brtnice • Dobronín • Dobroutov • Dolní Cerekev • Dolní Vilímeč • Doupě • Dudín • Dušejov • Dvorce • Dyjice • Hladov • Hodice • Hojkov • Horní Dubenky • Horní Myslová • Hostětice • Hrutov • Hubenov • Hybrálec • Jamné • Jersín • Jezdovice • Ježená • Jihlava • Jihlávka • Jindřichovice • Kalhov • Kaliště • Kamenice • Kamenná • Klatovec • Kněžice • Knínice • Kostelec • Kostelní Myslová • Kozlov • Krahulčí • Krasonice • Lhotka • Luka nad Jihlavou • Malý Beranov • Markvartice • Měšín • Milíčov • Mirošov • Mrákotín • Mysletice • Mysliboř • Nadějov • Nevcehle • Nová Říše • Olšany • Olší • Opatov • Ořechov • Otín • Panenská Rozsíčka • Panské Dubenky • Pavlov • Plandry • Polná • Puklice • Radkov • Rančířov • Rantířov • Rohozná • Rozseč • Růžená • Rybné • Řásná • Řídelov • Sedlatice • Sedlejov • Smrčná • Stáj • Stará Říše • Stonařov • Strachoňovice • Střítež • Suchá • Svojkovice • Šimanov • Švábov • Telč • Třešť • Třeštice • Urbanov • Ústí • Vanov • Vanůvek • Vápovice • Velký Beranov • Větrný Jeníkov • Věžnice • Věžnička • Vílanec • Volevčice • Vyskytná nad Jihlavou • Vysoké Studnice • Vystrčenovice • Záborná • Zadní Vydří • Zbilidy • Zbinohy • Zdeňkov • Zhoř • Zvolenovice • Žatec • Ždírec

Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Jamn%C3%A9“