Švýcarsko

Ke každé komerční prezentaci nabízíme od 11. července do 30. srpna – .CZ doménu ZDARMA !
Od 11. července nabízíme všem přes 2 570 Gigantických a Super Gigantických fotografií.
Od 11. července máme novém serveru přes 280 000 multimediálních souborů !
Na novém serveru navíc fungují 2 responzivní RWD skiny:
Strapping verze 1.0 (Bootstrap 2.3.2) a Foreground verze 1.2 (Zurb Foundation 4.3.2) !

Z Multimediaexpo.cz

Přejít na: navigace, hledání
Švýcarsko
Švýcarská konfederace
Schweizerische Eidgenossenschaft
Confédération suisse
Confederazione svizzera
Confederaziun svizra
Confœderatio Helvetica
Flag of Switzerland.png  Coat of Arms of Switzerland.png
Švýcarská vlajka   Švýcarský znak
The media player is loading... Prehravac se nahrava...

Švýcarská hymna – Schweizerpsalm
Geografie
Europe location CHE.png
Hlavní město: Bern
Rozloha: 41 285 (132. na světě)
z toho 4,1 % vodní plochy
Nejvyšší bod: Dufourspitze (4634 m n.m.)
Časové pásmo: + 1
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 7,92 milionu (92. na světě)
Hustota zalidnění: 181 (60. na světě)
HDI: 0,955 (vysoký)
Jazyk: němčina 63,7 %, francouzština 20,4 %, italština 6,7 %, rétorománština 0,5 %
Náboženství: katolíci 41%, protestanti 40 %
Státní útvar
Státní zřízení: Federativní republika (oficiálně konfederace)
Měna: Švýcarský frank (CHF)
HDP/obyvatel: USD ()
Mezinárodní identifikace
MPZ: CH
Telefonní předvolba: + 41
Národní TLD: .ch
Pohled na Ženevu (2015)
Ženeva – ženevská fontána (2015)
Ženeva – divadlo
Matterhorn – nejkrásnější hora (2015)
Jazykové oblasti ve Švýcarsku

Švýcarská konfederace či Švýcarské spříseženství, krátce Švýcarsko (zastarale Švýcary) – německy Schweizerische Eidgenossenschaft, Schweiz, francouzsky Confédération suisse, La Suisse, italsky Confederazione Svizzera, Svizzera, rétorománsky Confederaziun svizra, Svizra, latinsky Confoederatio Helvetica, Helvetia – je vnitrozemní stát ve střední Evropě.

Tato federace 26 kantonů má 7,4 milionů obyvatel, z toho je 1/5 cizinců.

Je členem Rady Evropy, OSN, EFTA, OECD a WTO a součástí schengenského prostoru. Jednání o vstupu do EU občané v referendu odmítli, Švýcarsko je tak (vedle Lichtenštejnska) jediným nečlenským státem ve střední Evropě.

Švýcarsko leží mezi Bodamským jezerem na severovýchodě, Ženevským jezerem na západě, Horním a Alpským Rýnem na východě a Rýnem na severu, Jurou na severu a jižními Alpami.

Délka hranic společných s Itálií je 734,2 km, s Francií 571,8 km, s Německem 345,7 km, s Rakouskem 165,1 km (přerušena Lichtenštejnskem) a s Lichtenštejnskem 41,1 km; celkem 1857,9 km.

Obsah

Přehled

Moderní Švýcarsko vzniklo v první polovině 19. století. Tehdejší elity do přelomu 18. a 19. století spolu soupeřících států (kantonů), z nichž některé již byly členy starého spolku, se po posledním ozbrojeném konfliktu, 27 denní válce Sonderbundkrieg v roce 1847, odhodlaly ukončit tuto staletou tradici válčení a v tradici několika předcházejících menších svazků se zasadily o vytvoření „národa vzešlého z vůle“ – německy „Willensnation“.

V roce 1848 tyto snahy vyvrcholily změnou státního zřízení z konfederace na federaci se spolkovou ústavou (revidována 1874 zejména v následku rozšíření politických práv). K tomuto kroku vedly vedle ekonomických důvodů i důvody politické, na území konfederace do té doby válčily – mimo kantonů a měst – i mnohé tehdejší mocnosti Evropy.

Menší celky samy o sobě proti nim nemohly vojensky obstát, mimo spojenectví zvolily i proto politiku přísné neutrality a neúčasti na válkách. Zároveň konfederace začala budovat silnou spolkovou armádu – jak komentuje anglické „neutral but heavily armed“.

Stejně důležité bylo ale poznání, že války nevedou k prosperitě a spokojenosti. Poznání na svou dobu revoluční, které se v ostatní Evropě prosadilo teprv o století později, po ukončení 2. světové války. Podobně se, také o století později, v Evropě začíná diskutovat o participaci občanů na politice, ve Švýcarsku (kde „občan je nejvyšším suverénem“) a některých státech USA běžné od posledních desetiletí 19. století.

Ještě v 19. století bylo Švýcarsko jen v některých oblastech vyspělým hospodářstvím – především v řemeslech a průmyslu (zpočátku hodinářství, vzniklé jako zimní zaměstnání zemědělců, jemné přístroje, později od jemného strojírenství po těžké, chemii a farmaceutiku), některých odvětvích zemědělské produkce a zpracování potravin (např. sýry, čokoláda) a ve finančních službách (banky, pojišťovny, zakládané s rozvojem průmyslu a železnic). Tehdy ale už započal ekonomický rozmach země, který 2. světová válka sice zpomalila, aby po ní následovala desetiletí široce zakotvené prosperity.

Dnešní HDP obnáší 58 000 CHF (38 000 eur, 53 000 USD) na obyvatele a rok. Hlavním sektorem jsou služby s 3/4 výdělečně činných.

Problémy dnešního Švýcarska jsou v rostoucí byrokratizaci (jak veřejného sektoru tak i některých firem, což u některých z nich vedlo ke krachu), a ve vytrácející se zodpovědnosti některých velkých firem (stinná stránka amerického způsobu hospodaření „od kvartálu ke kvartálu“). Poukazování na nesrovnatelně horší situaci u bezprostředních sousedů je pro sebevědomé a svobodomyslné Švýcary slabou útěchou.

Švýcarské šance jsou v „rodinných podnicích“ tzv. SME; s drtivou většinou ekonomického výkonu, 90% až 97% podle statistiky), na této mentalitě založené zodpovědnosti a schopnosti rychlých změn a vývoje, ve vyspělém výzkumu a vývoji (jak veřejný, tak soukromý, tak ve spolupráci), vysoce integrované specializované ekonomice (špičkový průmysl, produkční a distribuční systémy, finančnictví) na trzích Evropy a celého světa.

Švýcarská mentalita kolísá od uzavřeně konzervativní, netoleratní a ohraničující se, po kosmopolitně otevřenou, tolerantní a integrující.

Státní zřízení

Švýcarsko je federace (románské úřední jazyky v názvu státu užívají historické označení konfederace) 26 spolkových států. 20 z nich jsou kantony, 6 jsou polokantony. Postavení kantonů a polokantonů se co se týče míry autonomie nijak neliší. Každý z těchto 26 států má, podobně jako spolkové země v Německu nebo spolkové státy USA, vlastní parlament, zákony, vládu, rozpočet i ústavu.

Politickou, zákonodárnou – ale i výkonnou – moc na úrovni obcí, kantonů a konfederace představují občané, jimž jsou podřízeny i jejich parlamenty (spolkový, kantonální, městské), někde nazývané radou (kantonální, městská, obecní) – "občan je nejvyšším suverénem".

Na spolkové úrovní je jim podřízen dvoukomorový Spolkový parlament, který tvoří:

  • Stavovská rada (Ständerat) má 46 členů (2 reprezentanti za každý kanton, 1 za půlkanton). Způsob volby do Stavovské rady je v kantonální kompetenci, reprezentanti se tedy volí v každém kantonu jiným způsobem.
  • Národní rada (Nationalrat) má 200 členů (členové jsou voleni proporčním systémem v každém kantonu zvlášť).

Pro vstup do parlamentu neexistuje žádná procentuální hranice. Tyto komory volí nejvyšší spolkový výkonný orgán, vládu – sedmičlennou Spolkovou radu. Spolková rada je volena na základě principu Konkordance tj. začlenění pokud možno největšího podílu stran do vlády. Momentálně mají strany podílející se na vládě (zastoupené ve Spolkové radě) 217 z 246 křesel v parlamentě. Členové parlamentu i Spolkové rady jsou voleni na 4 roky.

Prezident konfederace je volen Sjednoceným spolkovým parlamentem (obě komory se při těchto příležitostech sloučí) ze členů Spolkové rady na jeden rok.

Politická práva občanů

Suverénem na úrovni obcí/měst, kantonů a na úrovni spolkové – je lid, tedy občané, jimž podléhají s konečnou platností všechna rozhodování, což je zakotveno ve spolkové ústavě a ústavách kantonů:

    • o zákonech a ústavách (legislativa)
    • o věcných záležitostech (exekutiva)

V praxi je zvykem, některá práva – podle oblasti a zájmů – propůjčit reprezentantům. Jedná se ale vždy o propůjčení dočasné a záleží na spokojenosti občanů, jestli si tu či onu pravomoc nevrátí do svých výlučných kompetencí.

K politickým právům občanů – na úrovni obcí/měst, kantonů a úrovni spolkové – patří:

    • referendum, (právo veta) jehož rozhodnutí jsou pro reprezentanty závazná:
      • referendum povinné, při změnách ústavy
      • referendum fakultativní, při změnách zákona, (pokud se pro referendum během 100 dní vysloví nejméně 50 000 voličů, nebo 8 kantonů, uskuteční se celostátní hlasování o tomto zákoně)
    • iniciativa, (návrh zákona) pro reprezentanty závazná
      • pokud během 18 měsíců iniciátoři „iniciativy“ získají podpisy 100 000 voličů, uskuteční se celostátní hlasování o navrhovaném zákoně
    • petice, které je pozůstatkem z ještě nevyvinuté demokracie počátku 19. století.

mimo dnes, ve většině zemí běžného, práva volebního:

    • „aktivního“ – volit
    • a „pasivního“ – být kandidován a zvolen

a ve Švýcarsku mnohem častěji – tak každé dva měsíce – vykonávané:

Původní starší většinový systém v reprezentativní části politiky během 19. a 20. století nahradil systém poměrný. Tato – ve vyspělých demokraciích bežná – forma zaručuje účast i těch, kteří jsou mnohde jinde stále ještě z reprezentativní politiky vyloučeni. Jedním ze základů jeho fungování je kolegialita a konkordance, tedy nutnost, ne-li samozřejmost („společenská objednávka“), najít věcná řešení a to přes často rozdílná stanoviska, názory a zkušenosti.

K federálnímu systému nerozlučně patří subsidiarita. Tedy zásada, že co je možné vyřídit na té nejzákladnější (jinde zvané „nejnižší“) úrovni uspořádání státu patří k ní. A tuto úroveň tvoří obce, a jejich spolupráce v sítích, která se v poslední době rozšiřuje i na komplexnější záležitosti – něco více k tom například na (v němčině): Zweckgemeinde. Teprve to, co má smysl, co jde kvalitativně lépe, vyřizovat na úrovni kantonální, nebo spolkové, patří tam.

O přednostech vyspělé demokracie – její efektivnosti, dobrého základu pro ekonomiku ale i základu spokojenosti občanů – o příkladu a zkušenostech Švýcarska, se začalo v západní části Evropy diskutovat v letech osmdesátých minulého století. Nejprve v akademických a politických kruzích. Někde se už věc „více demokracie“ stala záležitostí občanů, kteří ji i začali prosazovat, například v Bavorsku a pak i v dalších zemích spolkového Německa – více (v němčině): Infocenter Mehr Demokratie.

V současné době probíhá diskuze – započatá v Konventu – občanů, politiků a akademiků o „více demokracie“ na úrovni EU s představiteli Komise a Parlamentu.

Rovnoprávnost žen

Zajímavostí je, že na spolkové úrovni bylo volební a hlasovací právo pro švýcarské ženy ustaveno až v únoru roku 1971. (Předtím volili a hlasovali pouze muži starší 20 let, v 19. století ale jenom pokud byli schopni vojenské služby).

Na kantonální úrovni to trvalo dokonce ještě déle. V roce 1990 bylo hlasovací právo pro ženy zavedeno i v Appenzellu Innerrhodenu a to i přes odpor voličů (mužů) rozhodnutím nejvyššího soudu .

Jazykové oblasti

Podle své ústavy, kterou se Švýcarsko v 19. století rozhodlo i pro rovnoprávnost jazyků, má čtyři úřední jazyky: němčinu (63,7 %), francouzštinu (20,4 %), italštinu (6,7 %) a rétorománštinu (0,5 %). Rozšířeným pracovním jazykem je také angličtina.

Zákonem zaručené je právo na komunikaci se spolkovými úřady ve všech úředních jazycích. Dobrovolně, podle svých možností, se přidávají i některé další úřady, kantonální a obecní. S pokračující integrací cizinců a imigrantů úřady umožňují komunikaci i v jiných jazycích.

Francouzština je hlavním úředním jazykem v 6 kantonech (Fribourg, Jura, Neuchâtel, Vaud, Wallis, Ženeva) a druhým úředním jazykem kantonu Bern. Italština je hlavním úředním jazykem v kantonu Ticino a druhým úředním jazykem kantonu Graubünden. Rétorománština je třetím úředním jazykem kantonu Graubünden. Němčina je hlavním úředním jazykem na severu, ve středu a na východě Švýcarska (celkem ve 13 kantonech a 6 polokantonech včetně kantonu Graubünden) a dále druhým úředním jazykem v kantonech Fribourg a Wallis. V německy mluvících částech se v běžném styku používá švýcarská němčina, jeden z alemánských dialektů.

Hospodářství

Síla a základ švýcarské ekonomiky je v malých a středních firmách, které vytvářejí přes 90 % jejího výkonu (HDP) a jsou integrované po celém světě.

  • Průmysl – hodinářství, jemné stroje, přístroje, strojírenství, chemický, potravinářský, farmaceutický, lékařské přístroje a vybavení (medicinální)
  • Výzkum – veřejné instituty (univerzity, polytechnika), instituty velkých společností, aplikovaný výzkum v menších firmách
  • Služby
    • banky – UBS (největší švýcarská a jedna z největších na světě), Credit Suisse (druhá největší) a mnoho dalších, specialitou jsou soukromé bankovní domy, kde jejich majitelé ručí celým svým jměním, stále silné bankovní tajemství (přes tlaky konkurence, zprvu USA, nověji Londýna je oslabit), přísná pravidla proti praní špinavých peněz
    • pojišťovny –Winterthur, Zürich, Baloise, …
  • Turistika, všechny služby s ní spojené – švýcarské Alpy, jezera, horské řeky, ubytování, stravování, sport, kultura
  • Doprava (provoz) a infrastruktura (stavby, zařízení)
    • hustá sít silnic a dálnic, silnice přes průsmyky (pasy), tunely, poštovní autobusy (Postauto)
    • městská a aglomerační doprava, autobusy, příměstské rychlodráhy (S-Bahn), systémy sítí
    • železnice, lanovky: SBB-CFF-FFS a další, horské dráhy, horské lanovky
    • přeložení ze silnice na železnici, zejména tranzitní dopravy
    • letecké společnosti, Swiss (Swiss International Air Lines), nově vzniklé nizkonákladové společnosti („Swissair without air“), letiště

Turistika

Turistika přispěla v 19. a 20. století k rozvoji těch nejchudších částí Švýcarska, Alp. Zpočátku záležitost nejbohatších se v druhé polovině 20. století stala záležitostí masovou.

K nejnavštěvovanějším místům patří :

Švýcarské speciality, zajímavosti : Glacier Express, SBB-CNF-FFS, …

Nejznámější tradiční švýcarská jídla : fondue ze sýra, Raclette, Rösti, …

Topografie, satelitní pohled

Topografie Švýcarska, satelitní pohled

Mapa

Mapa Švýcarska s kantony, jejich hlavními městy, většími jezery a řekami

Externí odkazy


Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Švýcarsko
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Švýcarsko