Jobova Lhota

Z Multimediaexpo.cz


Kaplička
Panoramatický pohled na vesnici
Střevičník

Jobova Lhota je osada v okrese Blansko, od roku 1960 součást obce Kněževes. Je jedinou vesnicí na území Jihomoravského kraje, která leží na historickém území Čech. Patřila odedávna v rámci Chrudimského kraje ke Svojanovskému panství - až do roku 1848, a byla až do roku 1960 součástí katastrálního území Předměstí. Dříve se jmenovala Zadní Lhota - lidově se jí říkalo také Jebova Lhota. Tato vesnička je ukrytá v zelených lesích v nadmořské výšce cca 535 m. V písemných pramenech se Jobova Lhota poprvé objevuje v roce 1555 a sice v závěti sepsané 10. srpna majitelem Svojanova, Václavem Žehušickým z Nestajova, ve které odkázal s Korouhevským panstvím m.j. Kněževes, Studenec, Hutě, Lhotu Přední a Zadní svému mladšímu synovi Janovi Žehušickému z Nestajova.

Obyvatelstvo

Roku 1890 žilo v 19 usedlostech Jobovy Lhoty 126 českých obyvatel. V roce 1938 měla Jobova Lhota při sčítání obyvatel již 143 českých obyvatel. V roce 2006 se nacházelo ve vesnici celkem 22 domů - z toho 10 trvale obydlených, ve kterých žilo jen 34 obyvatel. V současné době jsou v Jobově Lhotě již jen 3 zemědělci, kteří žijí z chovu jatečního dobytka, z pěstování brambor, obilí a z výroby mléka. Dříve bylo v každém stavení alespoň menší hospodářství. Vůbec největší počet obyvatel měla Jobova Lhota v roce 1900. Tehdy zde žilo v 19 domech 147 obyvatel. V roce 1809 v době okupace Olešnice byla Jobova Lhota téměř zničena Napoleonovými vojsky, která tudy táhla. Koncem 19. a začátkem 20. století žil v místních rodinách větší počet dětí z Vídeňského nalezince, které si místní ženy braly na výchovu za účelem vylepšení jejich finanční situace. Pro osadu bylo v roce 1925 postaveno hasičské skladiště (menší hasičská zbrojnice), jehož slavnostní otevření včetně hudby a tance se konalo dne 2. srpna 1925. Tehdejší vstupné bylo 3,80 Kč. Prvním vybavením hasičské zbrojnice byla ruční stříkačka s hadicemi, která byla v roce 2008 restaurována a je ještě plně funkční. Krátce po přelomu z 19. na 20. století byla v obci postavena jednotřídní expozitura (škola) s kabinetem pro učitele, která spadala pod správu dvoutřídky v Dolní Lhotě. Od roku 1916 až do roku 1920 byla obcí Předměstí od obyvatel Jobovy Lhoty vybírána školní přirážka a tkzv. sabotáles. Vyučování na této škole skončilo v září 1946, kdy byl tehdejší učitel Miroslav Metyš z Litomyšle povolán do armády. Děti poté přešly na dvoutřídku do Dolní Lhoty a později na základní školu do Svojanova. Od této doby opuštěná budova jen chátrala. Velkým problémem bylo vždy pro obyvatele Jobovy Lhoty dojíždění do zaměstnání. Například v roce 1930 pracovalo na 3000 textilních dělníků a dělnic převážně z poličského okresu (také z Jobovy Lhoty) za žebrácké mzdy v Brněnci a Březové. Tito museli denně pěšky 10 - 14 km do práce a zpět. Dělníci se tehdy sami postarali o levnou autobusovou přepravu. Úřady ji ale rázem zakázaly a vozidla nechaly zapečetit. Po 2. světové válce jezdili z Jobovy Lhoty za prací převážně do Letovic a Olešnice. Dnes ubylo rapidně pracovních příležitostí a tak se opět za prací dojíždí do Letovic, Olešnice, Bystrého, Vítějevsi a do Kunštátu.

Význam vsi

Ještě ve 20. století se v okolí Jobovy Lhoty těžil grafit. Z grafitu se vyráběly na hradě Svojanově a v Předměstí různé nádoby, umělecké ornamenty, kamna a také čistá tuha, která se vyvážela v sudech až do Anglie. Jako poslední byl v Jobove Lhotě zavřen důl Pomocné štěstí majitelů J. Beera a A. Dworschaka. Dnes jsou vidět pouze zbytky sesuté šachty, větrací štola a sejpy. Veřejné osvětlení pro tehdejší osadu Jobovou Lhotu, která byla tehdy ještě části obce Předměstí, bylo nainstalováno Západomoravskými elektrárnami Brno až v září 1948, kdy také teprve proběhla celková elektrifikace osady. Celková cena elektroinstalace 1 domu obsahující kabelové rozvody pro 8 výpustí ( 1 zásuvku a 6 světel s vypínači, 1 motorová zásuvka ) a 25 Amp. jistič činila tehdy 2 615,00 Kčs. Celé osvětlení osady sestávalo z 5 ks 40 wattových žárovek. 4000 hodin svícení takovéto žárovky stálo ročně pouhých 21,60 Kčs. Až teprve v roce 1969 byla 1 600 metrů dlouhá obyčejná polní cesta z Kněževse do Jobovy Lhoty zpevněna a v letech 1979 - 1983 svépomocí vybudována nová cesta skrze lesy z Jobovy Lhoty do Hutí, která napojila osadu na státní silniční síť. Teprve v letech 1984 - 1985 byl vybudován svépomocí obecní vodovod. Ve vesnici se bohužel nachází již jediná a poslední dřevěná chaloupka. V okolí vesnice roste celá řada ohrožených, chráněných druhů rostlin (střevičník pantoflíček, jalovec obecný, konvalinka, sasanka hajní…). V roce 1973 se rozhodli místní obyvatelé prázdnou a zchátralou budovu bývalé školy svépomocí přestavět na společenský/kulturní dům. S přestavbou bylo započato ještě v roce 1973 a slavnostní otevření se konalo v listopadu 1974. Nad osadou na stráni stojí kaple Panny Marie Nanebevzaté s věžičkou, která byla postavena na náklady tehdejšího starosty obce, Františka Raudenského a jeho rodiny. Kaple byla vysvěcena v 12. září 1891. Nachází se v ní zvon odlitý po 2. světové válce. Původní zvon z roku 1891 byl totiž v době okupace zrekvírován. Oltářní obraz Panny Marie Nanebevzetí dala krátce po 2. světové válce namalovat akademickým malířem Josefem Václavem Sílou z Lačnova u Korouhve paní Krejzlová, majitelka pohostinství z Jobovy Lhoty. Kaplička je odnepaměti udržována v bezvadném stavu samotnými obyvateli Jobovy Lhoty. Dokonce v dobách socialistického Československa dostala kaplička novou fasádu (v roce 1976) a novou střechu (v roce 1981). Tyto opravy financovali obyvatelé Jobovy Lhoty sami. V roce 1991 bylo oplechování střechy i věže nově natřeno a v roce 2006 byla v kapli částečně obnovena vnitřní omítka, provedeno odvětrání starého zdiva, obnovena malba stropu a zdí, dřevěné obložení stropu ve vstupu, položena dlažba kapličky z původních dlaždic z přírodní opuky a nově natřena fasáda. V kapličce se koná jednou měsíčně bohoslužba, kterou vykonává kněz svojanovské farnosti. Dne 15. 05. 2007 navštívil kapličku sám biskup královéhradský Mons. ThLic. Dominik Duka OP, který ji znovu vysvětil.
Jobova Lhota | Kněževes | Veselka