Black-Friday-2019-11CC-Multimediaexpo.png

Klasicismus

Z Multimediaexpo.cz

Přejít na: navigace, hledání
Klasicistní portál s původními klasicistními dveřmi dochovaný v Olomouci
Teatr Wielki ve Varšavě

Klasicismus je umělecký sloh, který vznikl ve Francii 17. století na královském dvoře „krále Slunce“ Ludvíka XIV., odkud se dále šířil do Evropy. První fáze klasicismu je také často nazývána barokní klasicismus, protože se zde mísí barokní prvky s prvky klasicistními. Historicky se toto období řadí ještě do kultury baroka. Po něm přichází rokoko, které se od klasicismu do jisté míry odvrací. Nový nástup klasicismu přinesla v podstatě až Velká francouzská revoluce. Toto období, které se v naší literatuře obecně nazývá klasicismus, bývá v anglické a francouzské literatuře často nazýváno neoklasicismus. Ve velikém umění klasicismus doznívá v první polovině 19. století, v lidovém prostředí ještě mnohem později.

Obsah

Charakteristika

Klasicismus se snažil odvrátit od baroka a rokoka, tudíž být střídmý, až jednoduchý. V době Napoleona Bonaparte je nazýván empír. Přebral mnoho prvků z antiky a renesance (viz klasická řádová architektura) a zdůrazňoval rozum člověka. Na rozdíl od renesance se v něm tolik nemluví o touhách jedince, ale spíš se zdůrazňuje, že jedinec se musí podrobit společnosti. Klasicismus svazuje člověka i uměleckou tvorbu řadou velmi přísných a striktních pravidel.

Klasicismus prožívá největší rozkvět v době absolutistických monarchií v Evropě. Tvorba směřovala k dodržování klasických estetických norem, které byly inspirovány nejčastěji vzory z antiky a byly zaměřeny zejména na společenské a mravní problémy.

Vyznačoval se filosofickými úvahami a abstraktním pojetím obecně rozšířených ideálů o pravdě, lásce a kráse a také snahou o věrné vyobrazení různých charakterových rysů člověka, ať už je jakýkoli, kdy jsou rozdílné postavy (hrdina, lotr, podvodník…) vykresleny se stejnou přetrvávající nadčasovostí, s jakou Shakespeare dokázal vyjádřit mezilidské vztahy a lidské vlastnosti ve svých hrách. I to je důvodem nesmrtelnosti některých klasicistních děl.

Filosofie

Filosofickým směrem v klasicismu byl racionalismus. Příkladem myšlení může být citace Reného Descarta: „Myslím, tedy jsem.“

Architektura

Stavby jsou jednoduše zdobeny, mají trojúhelníkové štíty, rovné čisté linie, používají se antické sloupy. Staví se banky, úřady, nemocnice a divadla, nikoli církevní stavby. Typické jsou francouzské parky a zahrady - symetrický, důmyslný systém cestiček, altány, aleje, vodotrysky, keře a stromy sestříhány do geometrických tvarů. Vše se vyznačovalo přísným řádem a pevnými pravidly. Ve Francii se za Ludvíka XVI. rozšířil styl empírový. Příkladem klasicistní architektury je například jádro Petrohradu.

Literatura

Související informace můžete najít také v článku: Literatura evropského klasicismu}}

Panovala přísná estetická pravidla. Dramata musela dodržovat trojjednotu. Byl zde požadavek přesnosti, srozumitelnosti a jasnosti. Klasicistní literatura vyzdvihuje nutnost společenského řádu a pevné morálky. Zcela schvaluje absolutní moc vládce. Na rozdíl od baroka je zastáncem střídmosti, kázně a rozumu.

Typické pro klasicismus jsou literární salony, které byly místy k diskutování umění, a to zejména literárních děl. Právě tyto salony se významně podílely na utváření uměleckého vkusu a ovlivňovaly veřejné názory. Vedle těchto salonů vznikaly také literární akademie, jejichž úkolem bylo dbát na jazyk uměleckých děl a také preciznost jejich formy.

V období klasicismu zakrňuje rozvoj poezie a naopak závratného rozmachu se dočkává dramatická tvorba. V dramatu se dodržuje aristotelovská zásada tří jednot, tedy místa, času a děje.

Literární tvorba se dělí na dva směry:

Autoři

Hudba

Související informace můžete najít také v článku: Klasicismus (hudba)}}

Hudební formy klasicismu

Hlavní představitelé

Na prosazení klasicismu v hudbě měli rovněž (v různé míře) velký podíl synové největšího skladatele baroka Johana Sebastiana Bacha.

Sovisející články

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Klasicismus
Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Hlavní funkce
Navigace
Nástroje
Příspěvky a dary
Další informace