Kmen (botanika)

Z Multimediaexpo.cz

Průřez kmenem stromu

Kmen je hlavní dřevnatá část organismu dřevin, zejména stromů, vyrůstající z kořenové části. Z kmene se oddělují větve, nahoře je zakončen vrcholovým pupenem.

Soubor:BosqueDeLosAusentes.jpg
kmeny stromů nakloněné větrem

Kmen přirozeně roste svisle, v závislosti na přírodních podmínkách však může nastat například náklon kmenu v místě, kde vane často dostatečně silný vítr s jedním převládajícím směrem - k tomu dochází mj. poblíž mořského pobřeží. Povrch kmene tvoří kůra, jejíž zbarvení a morfologie jsou charakteristickými rysy příslušných druhů. Dosáhne-li větší tloušťky, nazývá se borka; zvláštním druhem kůry je korek. Kůru odděluje lýko - floém od nosné dřevní části, která obsahuje xylém. Kmenem stromu proudí v cévách míza přenášející živiny rozpuštěné ve vodě. Kmen je nejdůležitější část stromů z hlediska využití - např. ve stavebnictví, pro výrobu nábytku, papíru nebo jako palivo. V minulosti se ze silných kmenů vyráběly dlabané čluny - monoxyly. Obvod kmene se zvyšuje s věkem stromu a jeho stáří lze určit pomocí vrstevnaté struktury dřeva - jeden letorost odpovídá jednomu roku. Letorosty navíc bývají nestejně široké; šířky závisí na klimatických podmínkách v příslušném roce a jejich souslednost je proto charakteristická pro určité období. Toho využívá vědecký obor dendrochronologie. Největší známý obvod má sekvojovec obrovský General Sherman rostoucí v rezervaci Sequoia National Park v Kalifornii ve Spojených státech amerických měřící asi 24 metrů. V Čechách měla největší obvod - přes 11 metrů - Tatrovická lípa. Kmeny pravěkých stromů se vzácně dochovaly jako zkameněliny.

U ovocných stromů se používá metoda roubování - na zakrácený kmen, podnož, se roubují štěpy pro vylepšení odolnosti a růstových podmínek stromů.