Lugolův roztok

Z Multimediaexpo.cz

Lugolův roztok (též Lugolovo činidlo) je roztok elementárního jodu a jodidu draselného ve vodě. Je nazván podle francouzského lékaře J. G. A. Lugola, který tento roztok v roce 1829 připravil. Lugolův roztok se používá jako antiseptikum a dezinficiens, pro nouzovou dezinfekci pitné vody a jako reagencium pro detekci škrobu v rutinních laboratorních a lékařských testech. Ojediněle se používá také pro doplňování deficitu jodu[1]. Pro tyto účely je však vhodnější čistý jodid draselný, bez přísady toxičtějšího elementárního jodu.

Obsah

Recept a výroba

Lugolův roztok se skládá z 5 g jodu (I2) a 10 g jodidu draselného (KI) smíšených s 85 ml destilované vody. Vzniká hnědý roztok s celkovým obsahem jodu 130 mg/ml. Český lékopis uvádí 10 g jodu, 25 g jodidu draselného a 965 g vody[2]. Jodid draselný umožňuje rozpuštění jodu ve vodě tím, že vznikají ionty I3-. Nelze to zaměňovat s jednoduchými roztoky jodové tinktury, která vzniká rozpuštěním jodu v ethanolu. Lugolův roztok neobsahuje žádný alkohol. Další názvy pro Lugolův roztok jsou IKI (angl. Iodine-Potassium Iodide) Markodine, Solutio Lugol, Solutio iodi aquosa, Iodi solutio aquosa.

Použití

  • Tento roztok lze použít jako indikátor v testech na přítomnost škrobů v organických sloučeninách, které reagují s tmavě modrým až černým zabarvením. Roztoky elementárního jodu, jako je ten Lugolův, barví škroby díky interakci jodu s vinutou strukturou polysacharidů. Lugolův roztok nedokáže detekovat jednoduché cukry, například glukózu nebo fruktózu. U patologické amyloidózy může být uloženo tak velké množství amyloidů, že se příslušné orgány také výrazbě zbarví Lugolovou reakcí na škrob.
  • Lugolův roztok lze použít k barvení buněk, aby bylo jejich jádro lépe viditelné, a také pro uchovávání preparátů fytoplanktonu.
  • Při kolposkopii lze Lugolův roztok aplikovat do vaginy a na děložní hrdlo. Normální vaginální tkáň se barví hnědě, vzhledem k vysokému obsahu škrobů, kdežto tkáň podezřelá z nádorových změn se nezbarví a proto se oproti okolní tkáni jeví světlá. Lze pak provést biopsii podezřelé tkáně. Metodě se říká Schillerův test.
  • Lugolův roztok lze také použít při různých experimentech k pozorování, jak na buněčných membráních probíhá osmóza a difuze.
  • Roztok je také oxidačním antiseptikem, je však nevhodný v tom, že může způsobovat jizvy nebo dočasně odbarvit kůži. Jedním ze způsobů, jak těmto účinkům předejít, je opláchnout později roztok 70% ethanolem.
  • Lugolův roztok se používá i pro mořská akvária. Je silným zdrojem volného jodu a jodidu pro skalní vegetaci a makroskopické řasy. Přestože je roztok účinný při použití s kamennými korály, pro systémy obsahující korály rodu Xenia a měkké korály je zvláště výhodný. Použit jako lázeň pro kamenné, měkké nebo kožnaté korály, pomáhá zbavovat se nechtěných parazitů a patogenních bakterií. Podporuje zbarvování, předchází bělení korálů způsobovanému změnami intenzity svěsla a napomáhá růstu korálů. Modré barvy Acropora spp. lze zesílit použitím jodidu draselného. Speciální výrobky pro akvária lze zakoupit ve specializovaných prodejnách a v internetových obchodech.
  • Lugolův roztok lze použít i k léčbě hyperthyroidismu (zbytnění štítné žlázy)[3].

Reference

  1. ↑ http://lpi.oregonstate.edu/infocenter/minerals/iodine/] Higdon, J., "Micronutrient Information Center: Iodine," Linux Pauling Institute/Oregon State University; April, 2003 (revised by Drake, V.J., July, 2007).
  2. ↑ Iodi solutio aquosa - Český lékopis 1997
  3. ↑ Guy Abraham. The Wolff-Chaikoff Effect: Crying Wolf?. The Original Internist, 2005, s. 112-118. Dostupné online.  

Související články

Externí odkazy


Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Lugol%C5%AFv_roztok“