Margaret Atwoodová

Z Multimediaexpo.cz

Margaret Atwoodová

Margaret Eleanor Atwoodová, OC, O.Ont, FRSC (* 18. listopadu 1939 Ottawa, Ontario) je kanadská spisovatelka, básnířka, literární kritička, a feministická a sociální aktivistka. Je jednou z nejvíce ceněných autorů beletrie současné doby; za její literární dílo se jí dostalo mezinárodního uznání.

Raný život

Margaret Atwoodová se narodila 18. listopadu 1939 v kanadském hlavním městě Ottawě. Narodila se jako druhé ze tří dětí Margarety Dorothy (rozené Killam), bývalé odbornice na výživu, a Carla Edmunda Atwooda, entomologa. Díky zkoumání lesní entomologie jejího otce, strávila Atwoodová velkou část svého dětství v divočině severního Quebecu, a pak pendlovala mezi Ottawou, Sault Ste. Marie a Torontem. Až do svých 11 let nenavštěvovala denní školu. Stala se vášnivou čtenářkou beletrie, kapesních knih nakladatelství Dell, pohádek bratří Grimmů, kanadských zvířecích příběhů, a knih komiksů. Navštěvovala střední školu v Leaside v Torontu, kde v roce 1957 i odmaturovala. Atwoodová začala psát ve svých 6 letech. Když jí bylo 16, uvědomila si, že chce psát profesionálně. V roce 1957 proto začala studovat na Victoria University na University of Toronto. Jejími učiteli byli mimo jiné i Jay Macpherson a Northrop Frye. V roce 1961 zde pak ukončila svoje studium s bakalářským titulem z anglického jazyka (její hlavní předmět), z filozofie a francouzštiny. V roce 1961, poté co vyhrála vyznamenání E.J. Pratta za její soukromě vytištěnou básnickou sbírku Double Persephone začala studovat na harvardské Radcliffe College za podpory nadace Woodrowa Willsona. V roce 1962 zde Atwoodová získala magisterský titul. Navázala pak dvouletým doktorandským studiem na harvardské univerzitě, ale nedokončila jej, protože nedopsala svou dizertační práci s názvem "The English Metaphysical Romance" ("Anglická metafyzická romance"). Poté učila na University of British Columbia (1965), na Sir George Williams University (dnešní Concordia University) v Montrealu (1967-68), na University of Alberta (1969-79), na York University v Torontu (1971-72), a na New York University.

Kritika jejího díla

Britský týdeník The Economist ji nazval "slovním jiskřícím kovářem" a "odborným literárním kritikem," ale také kritizoval, že její logika v knize Payback: Debt and the Shadow Side of Wealth není na stejné úrovni jako ta v její próze. Kniha Payback začíná pojednáním o pojetí dluhu a jeho spřízněnosti se spravedlností. Atwoodová tvrdí, že toto pojetí je zakořeněné hluboko v lidské psychice, a je patrné již u starodávných národů, které propojovaly jejich pojetí dluhu s těmi o spravedlnosti; ta byla typicky znázorněna ženským božstvem. Atwoodová se domnívá, že s rozkvětem starověkého Řecka, a ještě konkrétněji se zavedením soudnického systému, jak je detailně popsáno v Aischylově Oresteie, bylo toto božstvo nahrazeno důkladnějším pojetím dluhu. V roce 2003 produkční společnost Shaftesbury Films zfilmovala 6 povídek Atwoodové s názvem The Atwood Stories (Příběhy Atwoodové).

Atwoodová a science fiction

Román Příběh služebnice (The Handmaid's Tale) získal vůbec první cenu Arthur C. Clarke Award za nejlepší vědeckofantastický (science fiction) román publikovaný předchozí rok, tj. 1987, ve Spojeném království. Tento román byl také nominován na 2 ceny za science fiction: v roce 1986 byl nominován na Cenu Nebula, a v roce 1987 na cenu Prometheus Award. Atwoodovou nejprve urazil návrh, že by měly být její romány Příběh služebnice nebo Přežívá nejsmutnější (Oryx and Crake) nazývány věděckofantastickými. Trvala na tom, že byly spekulativními: "Ve vědeckofantastické literatuře jsou příšery a kosmické lodě. Spekulativní beletrie by se opravdu mohla stát," řekla Atwoodová britskému deníku the Guardian. Společnosti Book of the Month řekla: "Přežívá nejsmutnější je spekulativním románem, ne řádnou science fiction. Neobsahuje žádnou intergalaktickou kosmickou dopravu, ani teleportaci, ani marťany." A v ranních televizních zprávách BBC Breakfast vysvětlila, že vědeckofantastická literatura, naopak od toho, co ona napsala, jsou "mluvící chobotnice ve vesmíru." Tato fráze hryzala stoupence science fiction, a často se znovu objevuje, když jsou diskutována její díla (nebo obecně názory pozemských autorů na science fiction). Od té doby již ale Atwoodová řekla, že někdy opravdu píše science fiction, a že romány Přiběh služebnice a Přežívá nejsmutnější by mohly být považovány za díla vědeckofantastická. Objasnila, že ona vnímá rozdíl mezi spekulativní a vědeckofantastickou literaturou, ale že ostatní tyto pojmy používají zaměnitelně: "Pro mě je označení science fiction určené knihám, které mluví o věcech, které ještě neumíme . . . spekulativní beletrie pojednává o věcech, které již umíme a odehrává se na planetě Zemi." Řekla také, že příběhy science fiction dávají autorovi možnost prozkoumat různá témata takovým způsobem, jakým realistická beletrie nemůže.

Atwoodová a kanadská identita

Příspěvky Atwoodové k teorizování o kanadské identitě získaly pozornost veřejnosti jak v Kanadě, tak v cizině. Její ústřední dílo literární kritiky Přežití: tematický průvodce kanadskou literaturou (Survival: A Thematic Guide to Canadian Literature) je sice považováno za zastaralé, ale je stále standardní úvodní knihou v kurzech o kanadské literatuře, a to nejen v Kanadě. V Přežití Atwoodová předpokládá, že se kanadská literatura, stejně jako kanadská identita, vyznačuje faktorem přežití; to je vyjádřeno všudypřítomnými "rolemi obětí" v kanadské literatuře. Tyto role představují pomyslnou stupnici plachosti a seberealizace obětí ve vztazích "vítězové-oběti." "Vítězem" mohou být například další lidé, příroda, divočina nebo jiné externí nebo interní faktory, které oběť deptají. V Přežití Atwoodové je patrný vliv teorie o "posádkové mentalitě" (garrison mentality) Northropa Frye. Atwoodová z konceptu Frye činí nástroj kritiky. V nedávné době pak Atwoodová pokračovala se svým výzkumem důsledků kanadských literárních témat na kanadskou identitu v přednáškách jako například Strange Things: The Malevolent North in Canadian Literature (1995). Příspěvkem Atwoodové k teorizování o Kanadě nejsou pouze její nebeletristická díla. Několik jejích knih, jako The Journals of Susanna Moodie, Alias Grace, Slepý vrah (The Blind Assassin) a Z hlubin (Surfacing), jsou příklady toho, co postmoderní literárni teoretička Linda Hutcheon nazývá "historiografickou metafikcí." V takovýchto dílech Atwoodová explicitně zkoumá vztah historie, příběhů a vytváření historie. A nakonec, Atwoodová považuje kanadskou literaturu za vyjádření kanadské identity, soudě podle jejích teorií rozvinutých v Přežití a v některých jejích dalších románech. Podle těchto děl byla kanadská identita utvářena strachem z přírody, osadnickou historií a tou nespornou oddaností komunitě.

Dílo

Romány

Žena k nakousnutí (The Edible Woman, 1969, česky 1998 v překladu Drahomíry Hlínkové, ISBN 80-85636-88-3)
Z hlubin (Surfacing, 1972, česky 1998 v překladu Zuzany Mayerové, ISBN 80-7203-065-5)
Lady Oracle (1976)
Muzeum zkamenělin (Life Before Man, 1979, česky 2002 v překladu Viktora Janiše, ISBN 80-207-1120-1)
Ublížení na těle (Bodily Harm, 1981, česky 1989 v překladu Hany Žantovské, ISBN 80-207-0492-2)
The Handmaid's Tale (1985)
Cat's Eye (1988)
Loupení jehňátek (The Robber Bride, 1993, česky 1995 v překladu Drahomíry Hlínkové, ISBN 80-85636-23-9 )
Alias Grace (1996)
Slepý vrah (The Blind Assassin, 2000, česky 2001 v překladu Soni Nové a Ondřeje Podušky, ISBN 80-7257-663-1)
Přežívá nejsmutnější (Oryx and Crake, 2003, česky 2005 v překladu Jany Housarové, ISBN 80-204-1198-4)
The Penelopiad (2005)

Básnické sbírky

Povídkové soubory

Dobré kosti (Good bones, 1992, česky 2005 v překladu Viktora Janiše a Miroslava Jindry, ISBN 80-7341-506-2)
Stan (The Tent, 2006 česky 2006 v překladu Viktora Janiše a Miroslava Jindry, ISBN 80-7341-975-0)

Knížky pro děti

Externí odkazy

Profil na stránkách Festivalu spisovatelů Praha