Mezivládní panel pro změny klimatu

Z Multimediaexpo.cz

Dr. Rajendra Pachauri, šéf Mezivládního panelu pro změny klimatu

Mezivládní panel pro změny klimatu (IPCC, Intergovernmental Panel on Climate Change) je vědecký orgán, který byl v roce 1988 založen k vyhodnocování rizik změny klimatu dvěma organizacemi OSN - Světovou meteorologickou organizací (WMO) a Programem OSN pro životní prostředí (UNEP). V prosinci 2007 získal v Oslo za svou práci Nobelovu cenu míru spolu s bývalým americkým viceprezidentem Al Gorem.

Obsah

Poslání IPCC

Panel je otevřen pro aktivní účast členských zemí WMO a UNEP. Nemá žádné rozhodovací pravomoci, ale zpracovává hodnotící zprávy, které jsou významným podkladem pro smluvní strany Rámcové úmluvy OSN o klimatických změnách (UNFCCC).[1]

Pracovní skupiny

Uhlíkový cyklus

IPCC zahrnuje 3 specializované pracovní skupiny. První se zabývá fyzikální základy změny klimatu a její poslední dílčí zpráva byla publikována v Paříži 2. února 2007. Popisuje aktuální stav vědeckého poznání příčin změn klimatu, pozorovaných změn klimatu, klimatických procesů a předpokládaných budoucích změn klimatu.[2] Druhá pracovní skupina se zabývá dopady změn klimatu, adaptací a zranitelností. Její zatím poslední dílčí zpráva byla publikována 6. dubna 2007 v Paříži.[3] Třetí pracovní skupina se zabývá zmírněním dopadů změny klimatu (mitigace). Její doposud poslední dílčí zpráva byla publikována v 4. května 2007 v Bangkoku a shrnuje stav poznání v oblasti technologických, environmentálních, ekonomických a sociálních aspektů zmírnění dopadu změn klimatu.[4]

Hodnotící zprávy IPCC

Klíčovými výsledky práce IPCC jsou komplexní zprávy, které panel publikuje vždy s odstupem několika let. První hodnotící zpráva byla publikována v roce 1990, s doplněním v roce 1992. Druhá hodnotící zpráva (second assessment report, SAR) v roce 1995, třetí zpráva (TAR) v roce 2001, zatím poslední (AR4) v roce 2007. Každá zpráva se skládá ze tří dílů, které odpovídají jednotlivým pracovním skupinám panelu.

Kritika IPCC

IPCC je dlouhou dobu terčem obvinění z nedostatečné kontroly kvality zdrojů, na kterých zakládá své závěry. Hlavním terčem sporů byl vždy tzv. hokejkový graf Michaela Manna, který se stal vlajkovou lodí třetí zprávy IPCC z roku 2001. Tento graf překvapivě převrátil dosavadní představy o dějinách uplynulého tisíciletí a vymazal malou dobu ledovou (LIA, cca 14-18.stol.) i středověké optimum (MWP).

-dr.Chris Landsea, odborník na hurikány, pracoval pro IPCC. V roce 2005 rezignoval na protest proti alarmistickým výrokům šéfů IPCC o zvyšující se četnosti hurikánů, což – podle Landsea – je tvrzení nepodložené důkazy.[5]

-dr.Vincent Gray, dlouholetý expert IPCC, říká, že byl celou tu dobu frustrován, jak IPCC ignoruje jeho připomínky a námitky. "Od samého začátku mi házeli klacky pod nohy. Závažné námitky často zůstávaly bez odpovědi. Připomínky k textům IPCC byly zamítány bez vysvětlení. Snahy dořešit námitky narážely na neviditelnou zeď.“[6]

-Wegmanova komise: V roce 2005 Michael Mann v interview pro Wall Street Journal řekl, že data, na kterých je založen Hokejkový graf, nikomu neukáže. Že jsou to jeho autorská práva. US Kongres pak zahájil vyšetřování. Není totiž přípustné, aby vláda přijímala opatření na základě zpráv IPCC, pokud jsou založeny na datech, která nikdo neviděl. Wegmanova komise konstatovala, že komunita, která vytváří grafy globálního oteplování je tak úzce propojena, že v ní nemůže existovat nezávislý dohled.[7]

-Dr. Richard Lindzen pro IPCC pracoval a říká: "Prakticky vše, co čtete v médiích o IPCC je ze Shrnutí pro politiky (Summary for Policymakers). To ale píší zástupci vlád, ekologických aktivistů, NGO a firem. Vědecké zprávy sepsané vědci, jsou ignorovány."[8]

-President světové federace vědců, dr. Antonio Zichichi v roce 2007 podepsal otevřený dopis 100 vědců adresovaný generálnímu tajemníkovi OSN. V dopise se mimo jiné píše: „Souhrny IPCC pro politiky připravuje relativně malý tým a závěrečné verze schvalují zástupci vlád. Většina vědeckých autorů a recenzentů a desítky tisíc dalších odborníků se přípravy těchto dokumentů neúčastní. Nemohou tedy správně odrážet konsensus mezi odbornou veřejností.“[9]

-Climategate: V listopadu 2009 se na veřejnost dostaly kompromitující e-maily klimatologů z CRU v Anglii, o jejichž data se IPCC opírá. Například v mailu z 16. ledna 2004 Phil Jones (ředitel CRU) píše o Hokejkovém grafu „Tyto články… vyšly v letech 1998 a 1999. Redaktoři je tehdy otiskli aniž by si vyžádali data (proxy série) a zdrojový kód…“ (Více viz v samostatném wiki článku Climategate)

-Himaláje: V prosinci 2009 bylo publikováno odhalení, že zpráva IPCC z roku 2007 (tzv. AR4) převzala bez ověření z druhé ruky tiskovou chybu. Himaláje neroztají do roku 2035, ale – podle odhadu jedné studie- až 2350. Alarmující je, že na tuto chybu byla IPCC v roce 2007 důrazně upozorněna, ale místo aby ji opravila, kritiky umlčela. Šéf IPCC Pachauri přesto odmítl po tomto skandálu odstoupit.[10]

Environmentalisté na obranu IPCC říkají, že klimaskeptici vymýšlejí svou kritiku účelově na zakázku ropných společností, zejména Exxonu. Také argumentují, že klimatické změny jsou fakt a dějí se. Neúnavnému vyvracení klimaskepticismu se věnuje například web Michaela Manna RealClimate.org.

Klimaskeptici jsou naproti spekulacím environmentalistům praktičtí a své závěry mají podložené surovými, nezkreslenými daty, což od Mannova webu a IPCC týmu nelze bohužel po všech aférách očekávat. Hřebíček do pomyslné rakve zatloukl nedávno sám šéf IPCC, když doporučil svým vědcům nekomunikovat s novináři. Proč Rajendra K. Pachauri vlastně tuto instituci vede a k čemu skutečně panel IPCC slouží.[11]

Související články

Reference

  1. ↑ About IPCC
  2. ↑ Stránka pracovní skupiny I (The Physical Science Basis)
  3. ↑ Stránka pracovní skupiny II (Impacts, adaptation and vulnerability)
  4. ↑ Stránka pracovní skupiny III (Mitigation of climate change)
  5. ↑
  6. ↑
  7. ↑
  8. ↑
  9. ↑
  10. ↑
  11. ↑

Externí odkazy



Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Mezivl%C3%A1dn%C3%AD_panel_pro_zm%C4%9Bny_klimatu“