The English encyclopedia Allmultimedia.org will be launched in two phases.
The final launch of the Allmultimedia.org will take place on February 24, 2026
(shortly after the 2026 Winter Olympics).

Micubiši Ki-67

Z Multimediaexpo.cz

Micubiši Ki-67 Hirjú
MitsubishiKi67.jpg
Micubiši Ki-67 Hirjú (Létající drak)
Základní charakteristika
Určení bombardér
Výrobce Micubiši
Konstruktér Kjonosuke Ozawa
První let 27. prosince 1942
Zařazen
Vyřazen
Výroba
Vyrobeno 767 kusů
Varianty
Uživatel Japonsko

Micubiši Ki-67 Hirjú (三菱 キ-67 飛龍; Létající drak) byl dvoumotorový střední bombardér používaný japonskou císařskou armádou během druhé světové války. Armádní označení typu znělo těžký bombardér typ 4 (四式重爆撃機; 4 Šiki Džú Bakugekiki) a spojenecké kódové jméno Peggy.

Bývá označován za nejlepší japonský těžký bombardér druhé světové války.[1] Spojenci jeho existenci poprvé zaznamenali v námořních střetech u ostrova Formosa v říjnu 1944

Konstrukce

Vývoj Ki-67 začal v únoru 1941 a byl reakcí na vydání specifikací požadujících náhradu za typ Nakadžima Ki-49, který sám právě nahrazoval doposud používané bombardéry Micubiši Ki-21.[1] Cílem bylo vyvinout vysoce výkonný těžký bombardér s vysokou obratností, schopný působit i jako těžký stíhač. Letoun navrhoval hlavní inženýr továrny Micubiši Kjonosuke Ozawa. Prototyp poprvé vzlétl 27. prosince 1942 a zbývající dva prototypy byly dodány v březnu 1943. Byť v rychlosti mírně zaostával za požadovanými 550 km/h, vynikal výbornou obratností.

Zásadním zlepšením Ki-67 oproti dosavadním japonským bombardérům byla instalace samosvorných obalů palivových nádrží, které značně zvyšovaly odolnost letounu v boji. Měl poměrně silnou obrannou výzbroj sestávající z 20 mm kanónu v ocasním střelišti a pěti 12,7mm kulometů. Společně se silnými hvězdicovými motory tak vznikl jeden z nejodolnějších japonských letounů druhé světové války.

Vzhledem k odlišné japonské koncepci bombardovacích letounů, unesl pro Japonce těžký bombardér Ki-67 náklad pum, který by na straně spojenců odpovídal bombardérům středním. Místo nosnosti byl preferován například dolet. Ki-67 tak unesl 1 070 kg pum, umístěných v pumovnici, zatímco americký bombardér North American B-25 Mitchell unesl třikrát více a Martin B-26 Marauder, společně s typem Douglas A-20 dvakrát více.

Při porovnání výkonů s těmito letouny vychází Ki-67 ze srovnání nejlépe. Je rychlejší než B-25 či B-26 a srovnatelný s A-20. Měl velmi dobrou stoupavost a obratnost (především malý poloměr zatáčky). Jeho manévrovatelnost byla tak dobrá, že Japonci na jeho základě vyvíjeli dvoumotorový armádní těžký stíhač Ki-109. Námořnictvo pro změnu objednalo vývoj protiponorkové verze Q2M. Značná část sériových Ki-67 byla upravena na torpédové letouny, operující z pozemních základen. Vzniklo také několik sebevražedných variant. Například některé Ki-67 měly být upraveny k útokům na základny amerických bombardérů tak, že dostaly pod trup trojici pevných 20 mm kanónů, střílejících dolů pod úhlem 30 stupňů. Projekt ale zůstal jen na papíře.

Stíhací varianta Ki-109

Původně se počítalo s tím, že těžké stíhací Ki-109 budou operovat pouze v noci. Letouny měly spolupracovat v párech složených z variant Ki-109a a Ki-109b. První měla letoun zaměřit radarem a osvětlit pomocí světlometu, zatímco druhý letoun by cíl napadl pomocí svých kanónů. Vše ale zůstalo jen ve fázi projektu a Ki-109 měl být používán ve dne. Letouny pro denní útoky byly upravené tak, že v přídi nesly kanón ráže 75 mm a pro obranu jen jeden 12,7mm kulomet v ocasním střelišti. Pumovnice byla odstraněna. Motory byly vybavené turbokompresory. Byly postaveny dva prototypy a 22 sériových kusů.

Protiponorková varianta Q2M

V závěru války Japonské císařské námořnictvo požadovalo modifikaci konstrukce Ki-67 na radarem vybavený protiponorkový letoun Micubiši Q2M. Ty měly mít výkonnější motory Micubiši Kasei 25 Ocu o výkonu 1 850 hp a šestilisté vrtule. Měly nést torpéda a hlubinné pumy. Typ zůstal pouze ve fázi projektu.

Sebevražedné varianty Ki-67 KAI a Ki-67 Sakura-dan

Na konci války byly speciálně upravené verze Ki-67 KAI, objednané 18. září 1944 pro sebevražedné akce. Posádka byla redukována na tři muže. Nebyly ozbrojené a odstraněná střeliště byla zakryta překližkou. Místo toho nesly v pumovnici a trupu dvě 800kg pumy či až 2 900 kg výbušnin. Nálož odpalovala roznětka umístěná na tři metry dlouhé tyči na přídi letounu.[1]

Speciální útočná verze Ki-67 Sakura-dan nesla 2 900 kg těžkou termitovou kumulativní hlavicí za kabinou osádky. Tlaková vlna výbuchu měla působit na vzdálenost jeden kilometr v okruhu 600 metrů a stroj měl útočit na místa koncentrace pěchoty, nebo tanků. Byly postaveny alespoň 3 kusy.

Ki-67 II

Bojové nasazení

Ki-67 byl používán jako klasický horizontální bombardér, anebo jako torpédový bombardér. V takovém případě nesl jedno torpédo zavěšené pod trupem. Ki-67 byl poprvé bojově použit proti americké 3. flotile, útočící v říjnu 1944 na ostrov Formosa a ostrovy Rjúkjú. Později byl používán při obraně ostrova Okinawa, v Číně a pro nálety na základny amerických těžkých bombardéru Boeing B-29 Superfortress na ostrovech Saipan, Tinian a Guam. Používaly se také při operacích japonských speciálních jednotek Girecu. Na konci války letouny dosloužily při sebevražedných útocích.

Přehled variant

  • Ki-67 I - prototypy, vyrobeno 19 kusů.
  • Ki-67 Hirjú - hlavní sériová varianta Ki-67. Celkem jich bylo vyrobeno 679 kusů (587 vyrobilo Micubiši, 91 Kawasaki a 1 Tačikawa). Více jak 420 z nich bylo upraveno na torpédové bombardéry.
  • Ki-67 I - model určený pro testování motorů Micubiši Ha-104 Ru, vyrobeny 3 kusy.
  • Ki-67 I Go-IA - pokusný letoun pro testy řízených střel, 1 kus.
  • Ki-67 KAI - znám i jako To-Go. Ki-67 upravené pro sebevražedné útoky. Nejméně 15 kusů.
  • Ki-67 Sakura-dan - sebevražedná verze s termitovou náloží. Minimálně 3 kusy.
  • Ki-67 pro pozemní útoky - nesla pod trupem tři 20mm kanóny střílející dolů pod úhlem 30°. Určené především pro útoky pro základnám bombardérů B-29. Pouze projekt.
  • Ki-67 II - prototypy se silnějšími motory Micubiši Ha-214 o 2 400 koních. Vyrobeny 2 kusy.
  • Jasakuni - název pro torpédové Ki-67 používané Japonským císařským námořnictvem.
  • Ki-109 - těžká stíhací varianta. Postaveny 2 prototypy a 22 sériových kusů.
  • Q2M1 Taijó - námořní varianta Ki-67 vybavená radarem a určená pro protiponorkový boj. Pouze projekt.

Specifikace (Ki-67-Ib)

Technické údaje

  • Posádka: 6 až 8
  • Délka: 18,7 m
  • Rozpětí: 22,50 m
  • Výška: 7,70 m
  • Plocha křídel: 66 m²
  • Prázdná hmotnost: 8 649 kg
  • Vzletová hmotnost : kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 13 765 kg
  • Pohonná jednotka: 2x osmnáctiválcový hvězdicový motor Micubiši Ha-104
  • Výkon pohonné jednotky: 1 417 kW (1 900 k)

Výkony

  • Maximální rychlost: 537 km/h
  • Dolet: 3 800 km
  • Dostup: 9 470 m
  • Stoupavost: 450 m/min
  • Plošné zatížení: 208 kg/m²
  • Poměr výkon/hmotnost: 0,21 kW/kg

Výzbroj

  • 1x kanón Ho-5 ráže 20 mm ve hřbetní věži
  • 5x kulomet Typ 1 ráže 12,7 mm, jeden v přídi, dva v ocasním střelišti a po jednom v bočních kapkovitých střelištích
  • 800 až 1 000 kg bomb ve vnitřní pumovnici, některé verze pro sebevražedné útoky až 2 700 kg bomb

Reference

  1. ↑ 1,0 1,1 1,2 Palba.cz: Bombardéry - Mitsubishi Ki-67 Hirjú a Ki-109

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Micubiši Ki-67
Letouny Japonské armády za druhé světové války
Stíhací letouny Bombardovací letouny
Ki-10 • Ki-27 • Ki-43 Ki-21 • Ki-30 • Ki-32 • Ki-48 • Ki-49 • Ki-51 • Ki-66 • Ki-67
Průzkumné letouny Transportní letouny Ostatní letouny Kluzáky
Ki-15 • Ki-46 • Ki-36 Ki-34 • Ki-54 • Ki-56 • Ki-57 Ki-115 • Ki-167 • Ka-1 Ku-1 • Ku-8 • Ku-11
Experimentální letouny a prototypy
Ki-74 • Ki-78 • Ki-83 • Ki-87 • Ki-94-I a II • Ki-96 • Ki-108 • Ku-6 • Ku-7
Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Micubi%C5%A1i_Ki-67“